Druhý pátek v měsíci a Klub Klamovka se plní mladým publikem. Nikdy netušíte, jaké představení shlédnete tentokrát. Jisté však je, že u vchodu obdržíte dvě kartičky v barvách týmů potřebné k hlasování včetně papírku na divácká témata.
Druhý pátek v měsíci a Klub Klamovka se plní mladým publikem. Nikdy netušíte, jaké představení shlédnete tentokrát. Jisté však je, že u vchodu obdržíte dvě kartičky v barvách týmů potřebné k hlasování včetně papírku na divácká témata. Nemůžeme zapomenout ani na látkový pantofel určený k házení obvykle po rozhodčích. Na podium přichází konferenciérka, jejíž úkolem je představit herce a vysvětlit pravidla. Groteskními obličeji předehřívá publikum před příchodem rozhodčích a improvizátorů. Celé představení doprovází hudební improvizace, podporující atmosféru výstupů. Na scénu nastupují týmy spolu s rozhodčími. Dva týmy se navzájem utkávají v improvizacích na divácká témata.
Témata jsou řazena do různých žánrových oblastí, jako je kupříkladu červená knihovna, Divoký západ, sci-fi, antická tragédie, ze života hmyzu atd. Cílem účinkujících je vytvářet společně co nejkvalitnější scénky. Mají jen několik málo vteřin na přípravu. Přísný rozhodčí a jeho dva pomocníci dohlížejí na dodržování etických a herních pravidel ustanovených Českou Improvizační ligou – Improligou. Herci se střemhlav vrhají do svých nápadů a vyžívají se v absurdních skutečnostech. Musejí ovšem hlídat své projevy, protože pravidla jsou neúprosná. Nesmějí například použít žádné světoznámé fráze, šlo by o klišé, ani se chytat za vlasy, závěsu, jednalo by se o nepovolené rekvizity. Ve hře je patrna spolčenost všech hráčů proti strašně přísnému nesmlouvavému triu rozhodčích, kteří to pěkně schytávají pantoflem od diváků.Atmosféra celého večera je velice příjemná a uvolněná. Všichni odcházejí s pocitem, že fantazie je bezedná. Improvizátory ještě čeká podrobné rozebrání celého představení. Jedinečná improvizace namočená do hokeje pomohla přítomným vidět svět v nových kontextech.
V minulosti dostali dva francouzští herci nápad, jak opepřit již dostatečně kořeněnou divadelní improvizaci. Yvon Leduc a Robert Gravel nalezli svou inspiraci v ledním hokeji, ze kterého si pro své představení vypůjčili některé typické hokejové prvky. Divadlo tak dostalo zcela nový kabát. Místo klasického podia, vystupovali herci na kluzišti s mantinely v hokejových dresech v představení rozděleném do třetin. Turnaje v improvizaci se pro svoji velkou oblibu dostaly až přes Atlantik a vytvořili si úctyhodné místo ve střední Evropě. Nejprve se utkávaly týmy z různých částí měst na národní úrovni. Postupem času se začaly pořádat pravidelné mezinárodní ligové zápasy. Improvizační hokej je dnes v cizině profesionální záležitostí, avšak u nás jde zatím spíše o amatérské klání, které se dere po pomyslných příčkách stále výše. Kategorie jsou u nás dvě: středoškolská a pro dospělé. Francouzského modelu se u nás tolik nedržíme. Ve Francii probíhají zápasy jako velkolepá akční show ve skutečných hokejových dresech. V našich podmínkách probíhají hry komornější a poetičtější. Utvořit scénu přesně po vzoru by u nás bylo příliš finančně a prostorově náročné.
Jestli vás téma zaujalo, tak navštivte stránky http://www.improliga.cz a dozvíte se více informací. Máte-li silné nervy, v kritických situacích si libujete, milujete divadlo, nikdy si nepřipadáte trapně a jste neuvěřitelně vtipní, tak věřte, že i vy můžete být sportovci na scéně.
Závěrem bych použila slova jedné improvizační skupiny:
Improvizátor je rytířem, jehož jedinou zbraní je tělo, hlas a řeč, jehož jediným přítelem je soupeř, jehož jediným nepřítelem je nepřipravenost, jehož jedinou hranicí při putování krajinou improvizace je jeho vlastní představivost.
