Letošní volby do Evropského parlamentu ukázaly nové znepokojivé
trendy – jednak nečekaný nárůst euroskepticismu a také značný nezájem
veřejnosti o politiku. Pro Českou republiku platí zejména to druhé,
i když naši neúčast v evropských volbách můžeme také chápat jako
formu protievropského naladění.
Jedno je jisté: Evropa to od těchto květnových voleb nebude mít vůbec
snadné. Nastávají pro ni krušné časy. Do parlamentu se dostaly strany,
které budou vůči Unii silně kritické a nebudou se rozpakovat hájit své
státní zájmy. Dá se očekávat, že Unie bude vystavena tlaku neúprosných
eurokritiků, kteří se ji budou snažit rozcupovat. Obhájit společnou
politiku bude ještě obtížnější než minule.
Kdo je vítězem letošních voleb a kdo poraženým? Samotné rozložení
hlasů mezi jednotlivé zvolené české strany není až tak zajímavé,
protože jejich výsledky jsou zcela zastíněny jiným vítězem, a tím je
„Nevolím nikoho“ – se zdrcujícím volebním výsledkem 81,8 procenta
hlasů. Nevolba je také projev politické preference, když volič nenachází
odpovídajícího reprezentanta svých zájmů nebo nechce prostě podporovat
vůbec žádné politiky. Koneckonců, za každý odevzdaný hlas politické
strany dostávají státní příspěvky – nevolení nikoho tedy může být
vyjádřením neochoty financovat ze svých peněz politické strany, s nimiž
nejsem spokojen. Což má také svoji logiku, pokud lidé nešli volit z tohoto
důvodu.
Křiklavou neúčast a osobní volební preference přitom nelze
kritizovat – jsou to prostě preference – a každý má právo mít
takové, jaké je chce, a to včetně neodevzdání žádného hlasu. A kdo je
poraženým? Tím je po těchto volbách Evropa.
Autor je externista
