K tradičním způsobům dopravy se jako zajímavá alternativa jeví
stopování. Pro někoho levný, pro jiného nebezpečný a pro většinu
dobrodružný způsob, jak se dopravit z bodu A do bodu B.
Stopování, byť se s ním většina z nás nesetkává každodenně, je
především u mladších lidí oblíbené hlavně kvůli tomu, že je zdarma.
Velká část stopařů však tento způsob dopravy vyhledává nejen kvůli
ceně, ale i z jiných důvodů. Cesta autobusem nebo vlakem často bývá
jednotvárná a nudná. U autostopu si naopak nikdy nemůžete předem být
jisti trasou, dobou jízdy ani tím, na koho narazíte, což může být
napínavé a dobrodužné.
Nastoupit do auta však lze i k nepříjemnému řidiči, násilníkovi,
pirátovi silnic či zloději. Pak se může levná cesta na prázdniny změnit
v hodně nepříjemný zážitek, který v lepším případě skončí pouze
odcizením zavazadel. Dodržováním nepsaných pravidel stopování však lze
jak předejít okradení nebo násilí ze strany osádky vozu, tak výrazně
zvýšit svoje šance na rychlou, příjemnou a bezpečnou jízdu.
Základním pravidlem je být obezřetný. Pokud stopaři přijde cokoli
podezřelé, měl by ihned odmítnout nastoupit i za cenu toho, že bude muset
čekat na svezení déle. Zkoušet štěstí je lepší ve dne. Přes noc totiž
jezdí méně aut a i řidiči mají větší strach.
Postavit by se měl stopař poblíž místa, kde se dá bezpečně a
pohodlně zastavit. Osvědčený způsob představuje také aktivní
oslovování řidičů na čerpacích stancích a odpočívadlech. Člověk se
pak musí obrnit trpělivostí a nedělat si hlavu z případných odmítavých
a podrážděných reakcí.
Když už někdo zastaví, doporučuje se sedět pokud možno vpředu.
Řidič se cítí bezpečněji a spolujezdec může zasáhnout do řízení
v případě náhlé události nebo nečekané změny domluvené trasy. Aby se
stopař neprobudil mimo civilizaci bez možnosti přivolat si pomoc,
nedoporučuje se během jízdy usnout. Zavazadla je třeba mít vždy u sebe,
pokud jsou větší, je dobré při vystupování nechat otevřené dveře a
zavřít je až potom, co je vyložíme ze zavazadlového prostoru.
Důležité je chovat se k řidiči slušně. Část z nich zastaví proto,
aby si měli s kým povídat a cesta jim rychleji uběhla. Pokud se řidič dá
do řeči, je vhodné s ním konverzaci udržovat.
Pozor si stopaři musí dávat i na zákony. V některých zemích,
například v Itálii, Maďarsku či části Rakouska, kde je zakázáno
stopovat na dálnicích a rychlostních komunikacích, hrozí pokuta. Jinde
zakazují autostop na všech komunikacích bez výjimky. Příkladem takového
státu může být Velká Británie, kde se toto nařízení obchází předem
domluvenou spolujízdou.
Při patřičném odhodlání, dodržení základních pravidel a troše
štěstí se dá stopem „na tři auta“ snadno dojet například z Berlína
do Amsterdamu za deset hodin. To je jen o hodinu více než autobusem,
přičemž finanční úspora činí kolem sta eur za jednu cestu a zážitek
může být v dobrém slova smyslu neopakovatelný.
