Konec týdne na konci světa aneb filosofie v Nicově

10. 11. 2005 | | Nezařazené

Půlrok se s půlrokem sešel a znovu se chystáme do Nicova. My všichni, které baví filosofie, společnost ostatních lidí a krásná šumavská příroda. Chcete se někdo připojit? Tak to se sluší, abychom jen ve stručnosti připomněli minulý ročník. Především proto, abychom seznámili studenty s další činností, kterou lze pod hlavičkou VŠE provozovat; odreagování na VŠE nemusí nutně znamenat jen sport.

Půlrok se s půlrokem sešel a znovu se chystáme do Nicova. My všichni, které baví filosofie, společnost ostatních lidí a krásná šumavská příroda. Chcete se někdo připojit? Tak to se sluší, abychom jen ve stručnosti připomněli minulý ročník. Především proto, abychom seznámili studenty s další činností, kterou lze pod hlavičkou VŠE provozovat; odreagování na VŠE nemusí nutně znamenat jen sport.

To bylo tak: ve dnech 6. až 8. května 2005 se nám znovu poštěstilo vypravit se spolu s učiteli z katedry filosofie na chatu VŠE v Nicově. Víkendové setkání se konalo již potřetí. Předem jsme si zvolili vhodné téma a načetli potřebnou literaturu, abychom do šumavských hvozdů nejeli bez vybavení. Tentokrát to byla otázka modernity a jako literatura posloužila relativně oblíbená kniha polského sociologa Zygmunta Baumana Tekutá modernita (Mladá fronta, Praha 2002).

Samozřejmě, že jsme celé dny jen nepřemýšleli, jak jen to s tou naší dobou je. I když naše debaty obvykle končily v pozdních nočních hodinách nebo nad ránem, našli jsme si čas třeba i na pravidelný výlet, v jistém smyslu vyvrcholení celého pobytu. Procházka nádhernou šumavskou přírodou z Kašperských hor na hrad stála za to. A stejně tak prohlídka.

Během ní panovala extatická nálada, kterou způsobila do očí bijící kýčovitost expozice. V té se mísily předměty ze sbírek okolních muzeí s výtvarnými dekoracemi, které se na hradě ocitly jako pozůstatek nějaké nedávné místní události. Veselé ovzduší podporovala už prostá samozřejmost, se kterou tuto eklektickou expozici prezentovala průvodkyně-brigádnice. Kromě výstavy se terčem našich vtipných i méně vydařených poznámek staly také i její kolegyně, které tu a tam expozicí prošly, neboť na hradě bydlely. Na konci prohlídky se nám podařilo dobře mířenými otázkami vypátrat jediný původní prvek hradu – kromě zdí to byla žulová zárubeň dveří.

Přespat na hradě plném „bílých paní“ se pojednou stalo silným lákadlem. Nakonec byla domluvena alespoň noční návštěva. Později za tmy nás sice dívky zpoza brány přivítaly s nadšením, že přišel i ten „černovlasej“, nicméně ani po dlouhých disputacích nás nepustily dovnitř. Na tohle filosofie nestačila.

Přesto, ale také proto, jsme si z Nicova odváželi dojem plně prožitých dnů, jejichž váhu bych se neobával vyvažovat zlatem. Další, doufejme že podobně povedený víkend nás čeká již od 28. do 30. října 2005. Téma je stanoveno dosti široce, vymezeno pouze dvěma jmény: Søren Kirkegaard a Jean-Paul Sartre, jejichž výročí letos slavíme. Vstupenkou je esej nějak se dotýkající práce jednoho z těchto myslitelů v rozsahu minimálně 3 stran. Dotazy můžete směle směřovat na adresu: haon@email.cz.

Mohlo by tě zajímat: