Kancléř VŠE: Jako dítě jsem chtěl být řidičem trolejbusu
RozhovoryNarodil se v Praze v roce 1945. Svoji životní šanci dostal o 48 let později, když měl možnost být u založení Českomoravské stavební spořitelny, a.s. Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické absolvoval v roce 1974. Vloni se na ni vrátil. Ing. Ludvík Hradský, kancléř VŠE.
Narodil se v Praze v roce 1945. Svoji životní šanci dostal o 48 let později, když měl možnost být u založení Českomoravské stavební spořitelny, a.s. Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické absolvoval v roce 1974. Vloni se na ni vrátil. Ing. Ludvík Hradský, kancléř VŠE.
Pokoušela jsem se najít o vás nějaké informace na školním webu. Kromě telefonní linky, e-mailové adresy a čísla kanceláře jsem nic bližšího nezjistila. Vaše funkce vypadá tak trochu tajemně…
Nějak tajemné to zase není. Samozřejmě je daná náplň funkce. Pokud bych měl vyjít z popisu pracovní činnosti, je mi jako kancléři svěřeno oprávnění jednat jménem rektorky s ostatními útvary školy i externalitami. Dále organizačně zajišťuji jednání Vědecké rady, Správní rady, kolegia rektorky a vedení školy. Organizuji oficiální akce rektorky a sestavuji kalendář významných akcí. Řídím finanční hospodaření rektorátu. Do okruhu mých povinností patří také podávat informace médiím a organizovat tiskové konference.
Na www stránkách VŠE mají někteří členové vedení školy vlastní stránku s životopisem apod. U vás nic takového není.
Zatím na to nebyl čas.
Můžete tedy uvést něco z vašeho dosavadního života?
Narodil jsem se v Praze v roce 1945. Vystudoval jsem tuto vysokou školu, fakultu obchodní. Moc zaměstnání jsem nevystřídal. Po škole jsem pracoval v reklamní agentuře Rapid jako samostatný obchodněpropagační pracovník v oblasti poradenství pro podniky zahraničního obchodu. Pak jsem pracoval v Technomatu, což byla obchodní nebo spíše odbytová organizace, jako vedoucí obchodněprovozních záležitostí. V rámci Technomatu jsem v roce 1981 přešel na podnikové ředitelství, stal jsem se vedoucím oddělení cen a daní. Tam jsem setrval poněkud dlouho, až do roku 1992, kdy jsem nastoupil do Investiční a poštovní banky jako odborný komerční pracovník, zajišťující komplexně finanční úvěrové obchody. Jednalo se převážně o bytovou výstavbu. Poté jsem dostal svou životní šanci – v roce 1993, kdy se do naší země z Rakouska a Německa dostala myšlenka stavebního spoření. Měl jsem možnost být u založení Českomoravské stavební spořitelny. Byl jsem vedoucí týmu pro založení této spořitelny. Od začátku, kdy se jednalo o personální zajištění, až po výstavbu této společnosti na stav, ve kterém je dnes, tedy kdy je to jednička na trhu. Moje funkce byla výkonný ředitel, pak moje činnost spočívala především v organizačním zajišťování činnosti představenstva a dozorčí rady. V určité fázi do ní patřil i vztah k tisku a k médiím, než se vše profesionalizovalo a vytvořila se funkce mluvčího.
Jak jste se stal kancléřem VŠE?
Velice jednoduše. V Českomoravské stavební spořitelně došlo k výměně akcionáře. Nový akcionář už si to samozřejmě organizoval trošku jinak a já jsem dostal nabídku od paní rektorky.
Byla by to spíše otázka pro rektorku, proč tuto funkci nabídla právě vám. Znali jste se?
To bych ani netvrdil, snad jen zprostředkovaně. V Českomoravské stavební spořitelně jsem odpovídal také za personalistiku, byl jsem v kontaktu i s VŠE. Mezi jejími absolventy jsem léta nacházel řadu dobře připravených pracovníků. Možná byla, vzhledem k mé dosavadní činnosti, spatřována určitá možnost využít mých zkušeností s organizačním zajištěním funkcí různých orgánů.
Podle zápisu ze zasedání kolegia rektorky a Akademického senátu VŠE byla funkce kancléře, který nahradil tajemnici rektorky a tiskového mluvčího, ustanovena s cílem zefektivnit fungování sekretariátu a zlepšit komunikaci. Podařilo se to?
Na seriozní posouzení toho, co se daří a na co teprve může přijít řada, je ještě brzy. Teď máte na mysli komunikaci kam? Jedna komunikace je ze školy ven, směrem k médiím. Druhá je směrem dovnitř, jednak ke studentům a jednak k celé akademické obci. Toto je určitý záměr. Svoji roli ovšem sehrává i to, že jsem přišel do zcela nového prostředí. VŠE se dnes vůbec nepodobá škole, kterou jsem před čtvrtstoletím absolvoval. Na počet je tu sice jen o jednu fakultu více, ale také asi o desítku více institutů, center, oborů, kateder nebo specializací.
Mohl byste popsat svůj pracovní den?
Má určitý rytmus, spíše týdenní než denní. V pondělí pravidelně začíná jednání vedení, to je podle času půl dne i déle. Z toho se musí vyhotovit zápis. Je snahou, aby se věci, které se rozhodly, sledovaly. Aby se s nimi dělo to, co se s nimi dít má. Bohužel musím konstatovat, že navíc je tady jedna věc – na sekretariát rektorky chodí hodně lidí. Se vším možným. A pak je tu spousta telefonických dotazů. Lidé zvenku, pokud se nedovolají přes centrálu, volají okamžitě přímo sem. Těch dotazů je hodně, včetně rodičů, kteří se ptají na možnost studia. Jde samozřejmě o určité období, když jsou přijímací zkoušky. Potom si člověk musí udělat čas na přípravu těch dalších konání, vědecké, správní rady, nadace. Tyto věci jsou neustále v běhu, takže nemám pocit, že bych se tady nudil. Naopak mám pocit, že to je velice náročné.
Jak dlouho jste kancléřem?
Přesně od 30. července loňského roku.
Znal jste své předchůdce? Dali vám nějaké rady?
Poznal jsem se s nimi. Byla tady snaha o kontinuitu, což si myslím, že se podařilo. I když samotná náplň je přece jen trochu jiná, měla by být širší.
Troufnu si říci, že řada studentů neví, že škola má nějakého kancléře, tiskového mluvčího. Jak často jste v kontaktu s médii?
Zatím bylo mým cílem zaměřit se na ty funkce, které jsem pokládal za hlavní. Pokud se jedná o tuto oblast, tam vidím spíš budoucnost. Byl bych rád, abych o škole věděl tolik, abych mohl eventuelně i reagovat. Taková situace nastala během loňského podzimu, v otázce dvou miliard. To bylo nakonec řešeno tak, že vedení školy zaujalo stanovisko, které bylo předáno ČTK.
Řekl jste, že činnost tiskového mluvčího směřujete spíše do budoucnosti. Plánujete vlastní stránku, na které by byly informace o dění na VŠE, zprávy z vedení apod.?
Zprávy o událostech se na webu vyskytují, ale nejsou ode mě. Je tady snaha, aby zprávy, události, které se tady staly, byly webu co nejdříve. Není to ale tak, že by to byla nějaká stránka, která by byla médiem, téměř novinami. To by se asi nedalo zvládnout. Snažíme se však o vytvoření určitého kalendáře akcí, což je bohužel možné jen pro určitá bližší data. Určitý produkt už mám, ale stále to není ono. Zatím se nepodařilo, aby kalendář akcí byl v nějakém dlouhodobějším horizontu. Vzdálenější akce nejsou termínově dané. Moje představa je, že takový kalendář by byl právě na webu.
Vraťme se ještě k vašemu studiu na této škole. Jak na studentská léta vzpomínáte?
Vzpomínám samozřejmě v dobrém. Studoval jsem v určité historické době, měl jsem to štěstí, že jsem získal takové vědomosti, které jsem mohl použít, právě když jsem v roce 1993 tu šanci dostal. Je to subjektivní názor, ale troufnu si tvrdit, že jsem byl rovnocenným partnerem minimálně německé straně. Tím chci říct, že určité odbornosti byly takové, že jsem prostě připraven byl. Neměl jsem problém.
Pokud byste měl srovnat vaši generaci se současnými studenty, vidíte rozdíly?
Přiznám se, že výrazné rozdíly nevidím. I když možnosti rozhodně jiné jsou. Studoval jsem v době, kdy možnost kontaktu se zahraničím přestávala existovat, kdežto dnes je to naopak. Určité věci jsem znal teoreticky, nemohl jsem si je prakticky ověřit. Uvedu příklad hypermarketu. O nich jsem jen četl, znal jsem teorii, kdežto teď je tady člověk může prakticky zažít. A dále možnosti cestování, ty jsme my bohužel přestávali mít.
Čím jste chtěl být jako dítě?
To je krásná otázka, ta se opravdu dává. Ale je to hrozný. Buďto můžu říct řidič trolejbusu, anebo – spíš jsem inklinoval k designu. Maloval jsem, ale protože jsem neměl úplně nejrůžovější život a musel jsem se o sebe postarat, snažil jsem se zaměřit spíše prakticky.
Dnes už nemalujete?
Kromě toho, že se rád podívám na nějaké hezké věci, jsem na to zatím neměl čas. Možná bych se k tomu rád vrátil.
Nahrávání ...
