Ulice bez odpadků si v dnešní době snad ani neumím představit. Už
jsem si prostě zvykla, že místo červeného tulipánu uvidím v trávě
červený obal od Kit Kat. Začínám tak částečně chápat, proč spousta
lidí netřídí odpad.
NIC v koši se prostě těžko třídí. Dobrá, tito lidé aspoň
poskytují možnost, aby někteří z nás měli práci, ale stejně: Proč?
Když se rozhlédnete, odpadkový koš v dohledu do sta metrů přece určitě
objevíte a těch pár kroků navíc vám upřímně řečeno jen prospěje.
Kromě barbarů, odhazujících odpad kolem sebe, ale existují také
„vtipálci“, kteří se rozhodli těm vychovanějším a dokonce
třídícím osobám znepříjemňovat život. Náplň jejich jinak nudného
bytí totiž tvoří vyhazování odpadků zásadně do nesprávné nádoby.
Noviny do plastů, jablko do skla, kelímek do papíru. Znovu stejná otázka:
Proč? Nepoznají barvy nebo si neumí najít lepší způsob zábavy?
Možná proto, aby si ekologicky smýšlející mohli zase jednou zanadávat,
předpokládám. Po kratším zamyšlení bych se asi taky přiřadila k těm,
kteří se snaží té naší půdě pod nohama trošku odlehčit. Víčka od
jogurtů sice do sběru nenosím, ale základní návyky třídění už jsem si
osvojila. Dokonce občas někde v přírodě seberu PET láhev. Poté, co ale
přijede jedno velké popelářské auto a obsah všech (minimálně tří)
barevných kontejnerů v něm zmizí, ptám se sama sebe, zda to není trochu
zbytečné.
Ano, bohužel mám pocit, že se začíná rozmáhat trend „Třídíme
naoko“. Recyklovat je zkrátka dražší a složitější, než si vše
vyrobit znova, a my obzvláště v těchto dnech neustále omílané
hospodářské krize, na kterou svádíme úplně všechno, šetříme každou
korunu. Bohužel s počtem takto demotivovaných třídících občanů přímo
úměrně roste skupina těch netřídících a bludný kruh se tak uzavírá.
Matičko Země, odpusť, my snad jednou dostaneme rozum! Snad už
nebude pozdě.
