Okamžik vystavení vlastního nitra na odiv ostatním je
okamžikem zranitelnosti básníků a vůbec všech darujících se
lidí. Zkušenost mi říká, že svobodný člověk s čistým
svědomím nás nechá dovnitř nahlédnout bez velkých řečí
a bývá to většinou pěkný pohled.
Milý nezkušený básníku,
poslal jsi nám svoje verše a já si dovolím Ti naoplátku
poslat pár slov o řemesle básnickém.
Okamžik vystavení vlastního nitra na odiv ostatním je
okamžikem zranitelnosti básníků a vůbec všech darujících se
lidí. Zkušenost mi říká, že svobodný člověk s čistým
svědomím nás nechá dovnitř nahlédnout bez velkých řečí
a bývá to většinou pěkný pohled. Jeho protějšek, člověk
svázaný se zatěžkaným svědomím, si bude vymýšlet, jak
by se přikrášlil a dodělal ke své představě dokonalosti.
Jeho pravé ubohé já je zahaleno mnoha pestrými závoji.
Četl jsem ve svém životě pár básní a můžu Ti říct, že
mě nejvíce obdarovaly ty z nich, které byly až bolestně
upřímné a pravdivé. Byly to verše osobního svědectví –
kapičky krve, následky velkých vnitřních i vnějších bojů,
ale také citů a radostí – pak to byly něžné kvítky.
Bývali na světě básníci, pro které poezie nebyla jen
milenkou na jednu noc, ale manželkou na celý život
(se všemi strastmi, ale také radostmi, které z manželství
plynou).
Pro mě není poezie hrou pro pobavení ani ventilem mých
osobních konfliktů. Považuji ji za obdarování společnosti
vyvoleným člověkem, který ale má co darovat, který něco
zakusil a protrpěl. Proto já osobně poezii nepíši, protože
se na to necítím, necítím se být plně svobodným. Také si
nesmírně vážím všech básníků, kteří se jí věnovali po celý
svůj život.
K Tvým veršům: Pokud zamýšlíš nadále psát verše, doporučoval
bych Ti (a ber to jen jako přátelskou radu od neznámé, ale
spřízněné duše) systematické studium literatury a poezie
především. Tak pochopíš určité zákonitosti a literární
universa. Poznáš řadu převelice zajímavých věcí o sobě
a o světě. Rozšíří se Ti obzor a uvidíš z nové perspektivy –
ze vzdušné ptačí. Poměřováním se a srovnáváním s dobrými
autory, pomalu stoupáš po úbočích Parnasu, sídla ověnčených
Vergilia a spol. Jen pozor na pýchu, která předchází pád.
Proč číst klasická díla? To je jako kdybych se zeptal
proč pít vodu z čistého pramene místo z bahnité kaluže.
Inu, toť vše, víc nemohu sloužit. Ať Ti Musa (ta záletná
husa) občas přistane na rameni.
Odvahu a zdar Ti přeje
Ochlup Zkušenější
