Československo během druhé světové války zažilo jedny z těch nejtěžších a nejsložitějších časů své historie. Během války muselo chránit nejen vlastní občany, ale i svou vlastní existenci a integritu. Druhá světová válka v Československu zanechala hlubokou jizvu, která se v určitých ohledech možná nikdy nezahojí, a i proto vám představíme tři nejdůležitější milníky Československa za druhé světové války. Protože to nejhorší, co se může v lidské historii stát, je na svou historii zcela zapomenout.
Mnichovský diktát
Československá republika (ČSR) se stala trnem v Hitlerově oku. Jeho plán od počátku války spočíval v expanzi Třetí říše i za cenu vymazání některých států včetně toho československého z mapy. Prvním krokem k narušení československého státu bylo podepsání Mnichovského diktátu, jinak známého jako Mnichovská dohoda dne 30. září 1938, Nevillem Chamberlainem (premiér Velké Británie), Benitem Mussolinim (premiér ITA), Édouardem Daladierem (premiér FRA) a Adolfem Hitlerem (kancléř DEU).
Dohoda spočívala především v odtržení pohraničí československých Sudet a jejich postoupení Německu. Podpisu dohody předcházelo zvýšené napětí v československém pohraničí, které umocňoval Konrad Henlein a jeho nechvalně známá SdP (Sudetendeutsche Partei). Mezi Němci a Čechoslováky se stupňovaly spory. Přestože byla československá vláda přesvědčena, že k odtržení pohraničí i přes rozbroje nikdy nedojde, nechali je tehdejší spojenci podepsáním dohody napospas Hitlerovskému režimu. Neville Chamberlain a Édouard Daladier totiž věřili, že si touto dohodou zajistí mír a razili tak rozhodování známé jako politika appeasementu.
Přestože v ČSR byla vyhlášena všeobecná mobilizace, museli nakonec vojáci složit zbraně a stáhnout se z pohraničí. ČSR totiž nenašlo oporu ve svých tehdejších spojencích – SSSR odmítlo poskytnout vojenskou pomoc bez součinnosti Francie, s Francií nemělo ČSR dostatečně definovanou vojenskou pomoc ve spojenecké smlouvě a smlouvy s Velkou Británií byly v tomto ohledu naprosto nejasné.
Okupace Československa
I když Chamberlain po podpisu Mnichovské dohody vítězoslavně prohlašoval, že byl schopný nasytit Hitlerovy požadavky a zamezil tak válce, stal se pravý opak. Hitler neměl dost a rozhodnul se ČSR získat pro sebe celé, a tak začala dne 14. března 1939 okupace ČSR a 16. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Zcela zásadní součástí této smutné části dějin ČSR byl vznik zahraničního a domácího odboje.
Nejvýznamnější zahraniční odboj představoval vznik exilové vlády v Londýně v čele s prezidentem Edvardem Benešem. Další část odboje sídlila v Moskvě v čele s Klementem Gottwaldem. Tento odboj byl ale zpočátku v SSSR neuznáván a to kvůli prvotnímu cíli SSSR se války neúčastnit. Domácí odboj byl rozdělen na komunistický, demokratický a partyzánský.
Komunistický odboj byl aktivní až po napadení SSSR Německem. Demokratický odboj byl aktivní od počátku okupace a představoval organizace jako Politické ústředí, Obrana národa či Petiční výbor Věrni zůstaneme. Partyzánský odboj se proslavil hlavně díky svým aktivitám během květnového povstání, kdy vracející se německé armádě zhoršoval ústup a možnost vzdát se americké armádě.
Atentát na Reinharda Heydricha
Nejdůležitějším milníkem, který nejvíce ovlivnil osud ČSR po válce, byl atentát na Reinharda Heydricha, který spáchali českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Atentát, nesoucí jméno Operace Anthropoid, se měl původně odehrát v Dolních Břežanech, kde měl sídlo právě Reinhard Heydrich. Kvůli špatné přístupnosti se ale místo atentátu přesunulo do ulice V Holešovičkách, kudy každý den vozidlo s Heydrichem projíždělo a bylo nuceno kvůli ostré zatáčce přibrzdit.
Jelikož jezdil Heydrich v otevřeném voze, rozhodli se parašutisté použít zbraně a granát. Průběh atentátu má dvě verze a dodnes není jasné, která je tou správnou. První verze hovoří o tom, že Gabčíkovi nejdříve selhal samopal, a tak hodil Kubiš na vůz granát. Druhá verze tvrdí, že granát byl hozen jako první a poté měla následovat střelba jako pojištění dokonání atentátu. Přestože nebyl Heydrich přímo zasažen, zranily jej prolétající střepiny po výbuchu granátu a 4. června v nemocnici Na Bulovce zemřel na celkovou sepsi.
Po parašutistech tehdy vypukl hon, ukryli se tedy v kostele Cyrila a Metoděje. Jeden z výsadkářů, Karel Čurda, je ale zradil a vyzradil jejich úkryt. 18. června tak kostel obestoupilo gestapo a rozhodlo se parašutisty zadržet. První tři, Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík, s nimi vedli boj a padli v horní části kostela. Zbytek se ukryl v kryptě a po několikahodinových bojích, kdy došla veškerá munice, se rozhodli svůj život posledními náboji ukončit Josef Gabčík, Jaroslav Švarc, Josef Valčík a Jan Hrubý.
Foto: novinky.cz
