Ve čtvrtek Helena zjistila, že postrádá „identifikačku“, tedy svoji multifunkční identifikační kartu. Nikde ji nenašla ani v pátek, a tak oběhla knihovnu, kde zablokovala možnost výpůjček, a zašla i do Výpočetního centra. Doufala, že se karta najde. Další týden se šla Helena zeptat, jestli kartu někdo neodevzdal v menze. „Všechny vložené peníze byly v pátek vybrány, “ dozvěděla se Helena od paní u okénka.
Ve čtvrtek Helena zjistila, že postrádá „identifikačku“, tedy svoji multifunkční identifikační kartu. Nikde ji nenašla ani v pátek, a tak oběhla knihovnu, kde zablokovala možnost výpůjček, a zašla i do Výpočetního centra. Doufala, že se karta najde. Další týden se šla Helena zeptat, jestli kartu někdo neodevzdal v menze. Napadlo ji, že by na ni nálezce dokonce mohl chodit na „předplacené“ obědy. „Všechny vložené peníze byly v pátek vybrány,“ dozvěděla se Helena od paní u okénka. Jak je mohl někdo vybrat, když na kartě je fotka? Další den jí to vysvětlila pracovnice, která peníze vydala: „Přišla sem slečna se dvěma mladíky a říkala, že si potřebuje vybrat peníze z karty, dokonce znala i e-mailovou adresu!“ Helena se dozvěděla, že rodné číslo si pracovnice ověřovat nemohou. „Nařízení shora, to víte, ochrana osobních dat.“ Pracovnice před výdejem peněz ani nezkontrolovala podobu s fotografií: „Kdybych to měla brát tak přísně; tady si choděj kluci ukládat na dívčí karty… Vždyť já vím, jak to chodí. A pak, tyhle fotky, kdo to má na nich poznat, každý na nich vypadá úplně jinak.“
Ve Výpočetním centru Heleně řekli, že se skutečně jedná o selhání pracovnice menzy. Menza však patří ke kolejím a nemá s Výpočetním centrem nic společného. Takže: „Je nám líto, ale za menzu nemůžeme.“ Pracovník Výpočetního centra jednal s Helenou s pochopením, takže strávila celkem rychle, že přišla i o peníze na kopírování. „Částka vložená na kopírování a tisknutí je zaznamenána na čipu karty, proto ji nelze převést na novou kartu.“
V současné době nelze zablokovat užívání identifikační karty centrálně, ale výpočetní centrum na tom pracuje. Helenu prostě nenapadlo, stavit se při všem tom obíhání i v menze. Stovka v menze, stovka na kopírce a tři za novou kartu, přitom mohla pracovnice menzy kartu bez problémů zachytit. Ztráta karty Helenu přišla na pět stovek a ukázala jí realitu VŠE: „Určitě to udělal někdo ze školy, to mě na tom štve asi nejvíc. Vždyť vybrat studentovi peníze z účtu na jídlo, to už je hyenismus.“
