Úvodní příspěvek z anglického Portsmouthu přinesl mé první dojmy
z nového útočiště. Nyní mám za sebou měsíc pobytu a pár čerstvých
zážitků.
Když jsem minule poněkud sarkasticky popisoval, že portsmouthští
studenti ve škole moc času nestráví (přednášky trvají padesát minut),
zapomněl jsem dodat, že ke zvládnutí předmětu jim stačí čtyřicet
procent. Smích mě přešel, když jsem za svoji první práci dostal jen
dvaapadesát bodů. Utěšilo mne, že kritériem pro hodnocení byla úroveň
jazyka, v níž zatím rozhodně nevynikám. Ač to může znít paradoxně, na
výsledku mi nepřidal ani fakt, že jsem si svou práci podepsal. Až později
jsem se totiž od ostatních studentů dozvěděl, že každý uvádí jen své
identifikační číslo. Patrně proto, aby vyučující nevěděl, čí výstup
opravuje, a nemohl tak někoho z(ne)výhodnit.
Na čínskou angličtinu si nezvyknu Přestože se výuka
některých předmětů podobá té naší, o překvapení zpočátku nebyla
nouze. Papírem se zde nešetří, a tak před každou přednáškou dostáváme
vytisknuté slidy s místem na poznámky. V druhém týdnu mě pobavila
e-mailová omluva vyučujícího, že přednášku ukončil o deset minut
dříve. Prý čekal, že budeme více diskutovat. Na jiné hodině jsem zase
nevěřícně naslouchal mladé přednášející, která zkratku „CZ“ na
jednom ze svých slidů interpretovala jako „Czechoslovakia“. Už mne tedy
téměř vůbec nepřekvapil můj čínský kolega, s nímž pracuji na jednom
týmovém projektu. Porušování autorských práv má patrně v krvi,
protože jeho dvoustránková práce, kterou mi poslal, byla kompletně
zkopírovaná z internetu. Více než práce mě zaujala jeho superminiaturní
flashka, na níž ji měl uloženou. Když si všiml, jak si ji zvědavě
prohlížím, řekl: „In China – one pound“, čímž se dotkl hranice
svých schopností mluvit anglicky.
Z města do přírody za pár minut Hned zkraje svého
pobytu v Anglii jsem se rozhodl pořídit si kolo. Nelitoval jsem ani tehdy,
když jsem se od spolubydlícího dozvěděl, že za stejnou cenu, kterou jsem
dal za ojeté, jsem mohl mít nové. Aspoň už vím, proč měl ten majitel
bazaru tak dobrou náladu, když jsem platil. S novým dopravním prostředkem
jsem se jal prozkoumávat okolí a následně se rozhodl založit neoficiální
cyklistický klub otevřený pro všechny zahraniční studenty. V současné
době ho vedu a jsem jeho nejnadšenějším a zároveň také jediným členem.
Ano, nikdo další mě v koupi kola zatím nenásledoval, což by se
v blízké době mělo změnit. Zvlášť když jsem na jedné ze svých
exkurzí zjistil, že pouhé dvě míle od Portsmouthu, což je prý nejhustěji
osídlené město v západní Evropě, se krajina rázem mění a člověk se
dostane do přírody, kde se na loukách pasou krávy a ovce.
Lístek na fotbal dražší než letenka Při rozhovoru
s jedním z mých zdejších francouzských přátel jsme se dostali
k tématu fotbal. Shodli jsme se, že bychom oba rádi navštívili alespoň
jeden zápas Premiere League. Protože následující týden hrála
v Portsmouthu Chelsea, bylo třeba jednat rychle. Následovalo zkoumání
webových stránek, návštěva stadionu a brzy jsme drželi lístky v ruce. Co
na tom, že mne vyšel dráž než letenka z Prahy do Londýna. Anglickou ligu
člověk v Čechách navštívit nemůže. Zápas stál za to, Petr Čech
v brance Chelsea svůj tým několikrát zachránil. Pouze počasí se
nepovedlo, a tak jsme proseděli devadesát minut v lijáku, který nevrle
komentovali i navyklí Angličané. Protože i zde je však občas hezky,
plánuji výlety, o nich vás zpravím ve svém posledním příspěvku.
Související články:
