Skotsko je známé svou hornatou krajinou, svéráznými zvyky a
nekončícím bojem za nezávislost. Lehce se ale zapomíná, že je také
vědeckou velmocí a průkopníkem moderních technologií. Stačí si
uvědomit, že právě ve skotském Glasgow James Watt vylepšil koncept
parního stroje, čímž vlastně nastartoval průmyslovou revoluci.
Není tedy divu, že když se
tu o sto let později rozhodli postavit železniční most přes řeku Forth,
vznikla na svou dobu revoluční, gravitaci popírající, stavba, jak
z mikrotužky šíleného architekta. Forth Rail Bridge je takové vtělení
raně průmyslové myšlenky o tom, že s pomocí vědy a technologie člověk
dokáže naprosto cokoliv.
Řeka Forth byla v minulosti jednou
z hlavních překážek při cestě na sever Skotska. Z Edinburghu bylo po
staletí nutné cestovat podél jejího toku padesát kilometrů na západ až
do města Stirling, kde byl
první použitelný most. Tohoto zeměpisného faktu využil například William
Wallace, když zde v roce 1297 slavně porazil anglickou přesilu, která tudy
řeku naivně přecházela. Pokud tehdy někdo chtěl jet přímo z Edinburghu
na severovýchod do kraje Five, musel využít nedalekého přívozu mezi
přístavy Jižní a Severní Queensferry. Ty leží v zúženém místě, kde
má řeka Forth šířku „pouhých“ dva a půl kilometru a definitivě
přechází v plnohodnotný mořský záliv.
Po katastrofě železo nahradila ocel
S průmyslovou revolucí a rapidní expanzí
železnice ovšem začalo být jasné, že převážet vlaky lodí je sice
technologicky možné, ale ne zrovna efektivní. Bylo tedy potřeba postavit
buď tunel, nebo most. A po mnoha ambiciózních plánech nakonec vyhrál
návrh Thomase Boucha na visutý most ze železa. Stejný most byl postaven
přes řeku Tay u města Dundee už v létě 1878. O pouhých osmnáct
měsíců později se ale stala katastrofa. Při silné bouři, tři dny po
Vánocích roku 1879, most u Dundee neodolal náporu bočního větru a
zřítil se do ledové řeky. Všech 75 cestujících v právě
přejíždějícím vlaku to zaplatilo životem. Započaté práce na mostu
u Queensferry byly tudíž okamžitě ukončeny. Architekt Thomas Bouch zemřel
pouhý rok poté jako zlomený muž. Byl tedy vypsán nový konkurz. Vítězný
plán tentokrát narýsovalo a propočítalo duo John Fowler a Benjamin Baker.
Oba se před tím podíleli například na výstavbě metra v Londýně. Předložili
futuristický návrh konzolového mostu z vysoce kvalitní oceli, zaručující
dostatečnou odolnost proti vlivům počasí. Práce na novém mostě byla
započata v roce 1883. Stavbou byl pověřen Sir William Arrol, který se
později zapojil i do budování londýnského Tower Bridge.
A čest svým architektům a stavitelům dělá dodnes. V současnosti ho přejede až padesát tisíc
vlaků ročně. Hlavně však zaujme svou bizarní velikostí a podobou. Ve své
době byl považován za osmý div věta. Jediný delší „konzolák“ byl
postaven až v roce 1917 v kanadském Quebecu. Skotský most je ale mnohem
impozantnější. Svou sytě rudou barvou má blízko ke slavnému Golden Gate
u San Francisca. Kovovou konstrukcí připomíná Eiffelovu věž. Jeho tvar
je zcela unikátní a dává dojem až zbytečné komplikovanosti a elegantní
křehkosti zároveň. Na pozadí mořského zálivu je pak opravdu úchvatnou
kulisou. Dnes kousek vedle samozřejmě stojí také most silniční, který
svou strohou konstrukcí ještě více vypichuje monstróznost konzolové
architektury. Návštěvník si také může všimnout základů nového
silničního mostu. Ten současný už totiž po pouhých padesáti letech
dosluhuje.
Autor je průvodcem CK Mundo
Čtěte také:
