Právě jsme s Hugem dokoukali Atlas mraků v angličtině
s francouzskejma titulkama. Včera jsme byli na večeři u jeho kamarádů.
Večer před tím jsem strávila v baru s jinou partou Francouzů, kamarádama
Elodie.
Elodie jsem poznala minulou středu – ještě předtím jsem ale poznala
její kamarádku Caroline, která mě vyzvedla autem na nádraží
v Clermont-Ferrand, odvezla k Elodie (která byla v práci) domů a předala
mi klíče od jejího bytu. Huga jsem poznala, když mě přijel vyzvednout
k Elodie, od který jsem se stěhovala k němu.
To je Couchsurfing. Zní to praštěně, a když někomu vysvětluju, že
jedu couchsurfovat, nejčastější reakcí jsou vytřeštěný oči a obavy
o můj život. Vlastně jsem na tenhle způsob cestování ze začátku taky
koukala trochu skrz prsty: „Přece bych nevlezla domů ke člověku, kterýho
jsem v životě neviděla,“ říkala jsem si. „Natož abych si někoho
cizího pustila k sobě do bytu…“.
Ale zvědavost a dobrodružná duše někde hluboko ve mně byly silnější
než obavy a jednoho dne jsem se zaregistrovala na couchsurfing.org. Vyplnila
profil… a nic se samozřejmě nedělo ještě několik měsíců. V létě mi
ale nějak vyšly dva dny v Helsinkách mezi dalším programem, tak jsem se
rozhodla, že zkusím surfovat. Začala jsem rozesílat couchrequesty,
pochopitelně jen lidem s ověřeným profilem a dostatkem pozitivních
referencí. Těch se totiž dá najít dostatek – a právě reference od
lidí ze všech koutů světa jsou dobrým ukazatelem toho, jestli je daná
osoba důvěryhodná.
Moje první surferská zkušenost z Helsinek by se dala popsat jen
v superlativech. A stejně tak i ty další. Bylo jich k dnešnímu dni
dohromady sedm – další budou přibývat hned za tři týdny a myslím, že
i potom. Couchsurfing mi totiž posunul cestování úplně na jinou úroveň.
Už to není o tom, přijet někam do hotelu a jít se projít po městě. Je
to o tom, setkat se s místními a nechat se po městě provést od nich, nebo
aspoň získat tipy, kam zajít. A večer si se svým domácím popovídat
o životě a mít pocit, že se známe roky.
ČTĚTE TAKÉ:
