O životě ekonometrickém

1. 5. 2001 | | Názory

Plyne-li z povídky Oklamán na okeáně aneb Mořem zmořený od Stephena Leacocka nějaké poučení, pak snad jen, že je lepší se ptát na význam možných výsledků experimentu předem, než se stát obětí zlomyslné interpretace někoho jiného.

Možná, že nejlepším úvodem do tématu bude citovat několik řádků z díla jednoho slavného kanadského ekonoma:

Potom jsme den za dnem proseděli na voru v nevrlém mlčení, hryzal nás hlad, neměli jsme co číst, neměli jsme co kouřit a neměli jsme vlastně ani o čem mluvit. Desátého dne kapitán Rumpill mlčení protrhl. „Připravte losy, Fowcale!“ řekl. „Nic jiného nám nezbývá.“ „Ba,“ přitakal jsem sklíčeně, „čím dál víc hubneme.“ Potom jsme se strašnou vyhlídkou na kanibalské hody losovali. Připravil jsem dvě dřívka a dal jsem kapitánovi táhnout. Vztáhl si delší. „Co to znamená?“ zeptal se, kolísaje mezi nadějí a zoufalstvím. „Vyhrál jsem?“ “ Ne, Rumpille,“ odpověděl jsem smutně, „prohrál jste.“

Plyne-li z povídky Oklamán na okeáně aneb Mořem zmořený od Stephena Leacocka nějaké poučení, pak snad jen, že je lepší se ptát na význam možných výsledků experimentu předem, než se stát obětí zlomyslné interpretace někoho jiného. Z pohledu ekonometrie je pak ještě větší tragédií nepátrat po možném významu výsledků nikdy.

Ale bude lepší začít od Adama a položit si kardinální otázku, kdy se student VŠE poprvé setkává s ekonometrií a jaké jsou jeho první pocity. Ano, přiznejme si realisticky, že k interakci mezi studentem a ekonometrií dochází průběžně od prvního semestru prakticky po celou dobu studia. Interakce probíhá v ideálním případě tak, že student nezávisle na věku a průběhu předchozích interakcí vstoupí do počítačové učebny, kde právě probíhá výuka některého z předmětů, které zajišťuje katedra ekonometrie a zeptá se, jestli by nevadilo, že by tam byl. Interakce má i svou latentní formu, kdy tentýž student v učebně již je a tiše si prohlíží fotografii neznámé marocké dívenky, ze které plyne, že na obratníku raka bylo v červnu strašné vedro, nebo jí alespoň píše elektronický dopis a to česky. Pokud studentům hned od prvních dnů studia vštěpujeme, že optimalizační metody mají přednost před jejich hlavním osobním cílem nebo snad i cílem jejich studií, nedá se vůbec odhadnout, jaké jsou jejich pocity.

Nad smyslem výuky ekonometrických metod je možné se zamyslet i poměrně věcnějším způsobem. Nezasvěcený student je si jist, že ekonometrie je pouštění programů na počítačích pod záminkou řešení ekonomických problémů. Uvedené problémy jsou navíc v porovnání s účetní uzávěrkou velmi nepovinné a velmi prošpikované matematikou. Bystřejší jedinci si všimnou, že něco podobného brali v matematice, statistice a v mikroekonomii nebo makroekonomii, ale zdvořilost jim brání se zeptat, čím se vlastně ekonometrie od uvedených předmětů liší. Bez nároku na exaktnost definice bych chtěl konstatovat, že ekonometrie je používání matematických a statistických metod v oblasti ekonomie s cílem interpretovat dosažené konkrétní výsledky a chápat jejich konkrétní význam. Hlavním nástrojem ekonometrie není PC Pentium ale ekonometrický model, k jehož sestavení potřebujete znalosti z uvedených oborů a alespoň špetku té kreativity. Počítač pouze usnadňuje konkrétní numerické zpracování ekonometrického modelu. Přitom není vyloučeno, že právě automatické počítačové zpracování znesnadňuje pochopení principů čehokoli ekonometrii nevyjímaje. Inu to právě je to nevidění stromů pro les, kdy na obrazovce svítí nápis DUAL PRICE 156 a hned pod ním SLACK OR SURPLUS 61, přičemž se spustitel programu třeba ani nezamyslí nad tím, v jakých je to jednotkách a co to vlastně znamená pro osud textilní firmy. Podobně jako v té povídce od Leacocka se můžete zeptat konkurence, a ti vám rádi vysvětlí, že jste před bankrotem a pokud do 61 dnů účetně nezrušíte tu textilku, hrozí představenstvu nepodmíněný trest odnětí svobody v minimální úhrnné výši 156 let. Opatrní jedinci se raději konkurence neptají, kolikrát se neptají ani sebe sama, a proto možná ekonometrii nebudou nikdy potřebovat a to zejména, pokud skutečné bankroty v Čechách nehrozí. Ještě jako student jsem byl v roce 1976 ohromen soudním případem, kdy jeden pracovník Státní plánovací komise vyzradil duální cenu peroxidu vodíku na západ, který mírně snížil jeho cenu, a tím se vlámal na náš plánovitý trh čímž zároveň učinil z jednoho programátora agenta imperialismu. Pro mne tenkrát bylo šokem, že existují subjekty, které jsou schopny na teoretický výsledek navázat chladnokrevnou realizací. Později jsem se v praxi a to ani po roce 1989 s něčím podobným u nás nesetkal. To bude asi tím, že exaktnost, know-how a kreativita v porovnání se stacionaritou, asertivitou, alibismem a rektálním alpinismem mají poměrně zanedbatelnou politickou a tržní hodnotu.

Proto není divu, že torzo kreativity se jako kulový blesk může vybít zcela nečekaně formulací poněkud nečekaných úloh. Například minimalizovat pracovní nasazení při dané měsíční mzdě 20000 Kč a pravděpodobnosti vykopnutí z práce v daném měsíci maximálně rovné 0.05, což je zároveň velikost chyby prvního druhu, že se nepřijde na to, že pracovník je lempl, přestože jím je. Jiná úloha s oblasti teorie hromadné obsluhy by mohla poskytnout odpověď na otázku, jak dlouho budu čekat v české frontě na oběd, když každý rád pustí před sebe všechny nadřízené. Do třetice jedna malá úloha na logitový nebo probitový ekonomický model. Jak poznat podle úrokových sazeb na různé finanční služby, s jakou pravděpodobností bude finanční instituce konečně vytunelována a kolik dostane předseda představenstva. Velmi rafinovaný může být i výběr milenky pomocí vícekriteriálního rozhodování nebo s využitím metodiky diverzifikace portfolia. A to všechno je jen malý zlomek širokých možností ekonometrie jako vědy budoucnosti.

Nechci nikoho strašit, ale v poslední době nějak roste pozornost studentů v hodinách informačních technologií a němčiny, a to je jen první vlaštovka. V letech 2010-2015 budou i jiné státy shánět kvalifikovanou pracovní sílu schopnou něco konkrétního vyřešit od začátku až do konce. Možná, že teprve potom stoupne zájem o exaktní interdisciplinární obory, mezi které ekonometrie jistě plným právem patří.

Mohlo by tě zajímat: