Do konce minulého semestru přednášel předmět Ekonomie veřejného sektoru Jan Vorlíček. Mezi studenty se ujala myšlenka, že přestal učit kvůli stížnostem na vysokou neúspěšnost v kurzu.
Do konce minulého semestru přednášel předmět Ekonomie veřejného sektoru Jan Vorlíček. Mezi studenty se ujala myšlenka, že přestal učit kvůli stížnostem na vysokou neúspěšnost v kurzu.
Stejně jako každý student Národohospodářské fakulty (NF) spojoval Organizaci trhů a odvětví se jménem Miroslava Zajíčka, synonymem pro Ekonomii veřejného sektoru (EVS) se stal Jan Vorlíček. Na první pohled se tito vyučující vyznačují několika společnými rysy. Jejich přednášky platily za zajímavé, jedny z nejlepších na škole, zkouškové testy se však zdály být neprůchozí. Ti, kteří museli předměty absolvovat několikrát, je označovali za hlavní příčiny neúspěchu a na oba si stěžovali. Oba pánové inkriminované předměty v současnosti neučí.
Studenti, kteří si zapsali Ekonomii veřejného sektoru, věděli, co se mají na test naučit. Předmětem kritiky se Jan Vorlíček stal především proto, že trval na používání jím stanovených de-finicí, které se většinou neshodovaly ani se základními poučkami z předepsané literatury, ani se získanými poznatky z dosavadního studia.
Jak sdělil proděkan pro pedagogiku NF Dan Šťastný, Jan Vorlíček od školy „padáka“ nedostal, nýbrž přestal učit dobrovolně. K tomuto rozhodnutí ho vedl nátlak studentů, kterým předtím dal šanci napsat si opravný test, ačkoliv získali méně bodů, než bylo potřeba. V současnosti na VŠE Jan Vorlíček neučí, avšak Studentskému listu se podařilo získat jeho vyjádření.
Ekonomie veřejného sektoru k „nezvládnutelným“ předmětům patřila dlouhodobě. Byl na Vás vyvíjen tlak z vedení fakulty, aby se tato situace nějak vyřešila?
Ne, nebyl. EVS je profilovým předmětem oboru (což na Národohospodářské fakultě není u tohoto předmětu nijak překvapující) a obsah zkoušky přiměřený danému stupni studia. Úspěch či neúspěch každého studenta závisel na kvalitě zpracování závěrečné písemné práce. Žádná kvóta, kolik studentů má a nemá zápočet dostat nikdy stanovena nebyla.
Ustupoval jste nějak studentům?
Ano, někteří dostali možnost přijít na opravné testy, přestože jim tento nárok přímo nevyplýval ze studijního a zkušebního řádu VŠE. To znamená, že neměli požadovaných padesát procent bodů.
Měnily se za dobu, co jste tento kurz vyučoval, nároky na studenty?
Ne, alespoň doufám. Samozřejmě, v plánu E přibyla cvičení a závěrečné hodnocení přestalo být pouze záležitostí závěrečné práce. Z té pak stačila jen polovina bodů, zbytek do potřebných šedesáti procent bylo možno získat vyššími výkony na cvičeních.
Jak probíhala Vaše komunikace se studenty? Navštěvovali konzultační hodiny?
Nepočítám-li zkouškové období, kdy ti, kteří neuspěli, chtěli vidět test, tak na konzultační hodiny nechodil obvykle nikdo. Myslím, že v průběhu každého semestru přišel látku konzultovat maximálně jeden student.
Považujete některé požadavky na studenty za zbytečné a naopak jiné oblasti za podce-něné?
Ano, v obou směrech, ale nemám chuť to tu rozebírat.
Na co by se měli studenti i pedagogové více soustředit při výuce ekonomie?
Na porozumění oboru, nikoliv na pouhé naučení se některých faktů, které budou zapomenuty nejpozději do dalšího zkouškového, ne-li mnohem dříve.
