Pokračování rozhovoru s Petrem Machem. První část si můžete
přečíst zde.
Nejvýraznějším bodem vašeho programu je zrušení daně
z příjmu fyzických osob. Jak to vysvětlíte třeba člověku, co
vydělává málo a tuhle daň skoro neplatí? Pro státní rozpočet jde
o příjem skoro sto miliard.
Chceme zrušit nejen daň z příjmu fyzických osob, ale ostatní daně
jsou daněmi malými. Chceme ji zrušit s cílem zmenšit míru státního
přerozdělování. Těch sto miliard jsou zhruba tři procenta hrubého
domácího produktu, takže naším cílem je to nabobtnalé státní
přerozdělování aspoň o ty tři procenta HDP srazit dolů. Jistěže
taková věc by šla udělat snížením DPH nebo snížením jiných daní, ale
pro nás tahle daň je nejškodlivější v tom, že obsahuje mnoho slev,
úlev, selektivních výjimek. Je nespravedlivá, stává se, že ze dvou lidí
se stejným příjmem ji jeden platí a druhý ne, kvůli tomu, že má úroky
z hypotéky, že má jachtu ve sportovním klubu, nebo jiné daňové důvody.
U nás máme z příjmu tři daně, jenže dvě se jmenují pojištění,
zdravotní a sociální, a jsou rekordně vysoké. I když zrušíme tuto daň,
zdanění práce u nás zůstane jedno z nejvyšších v Evropě.
V případě loňského rozhodnutí o zvýšení DPH mnozí
upozorňovali, že se pravděpodobně vybere méně. Proč se to zatím
nepotvrdilo?
Nejvíce se postupně zvýšila DPH na potraviny a léky, kde je nízká
elasticita, takže lidé si koupí tyto statky i za vyšší ceny. Podobné je
to u cigaret.
Vy ale navrhujete jednotnou sazbu DPH 15 procent, takže právě na
potraviny ji snížit neplánujete.
My jsme patnáct vymýšleli v době, kdy potraviny byly zdaněné méně,
takže tehdy to znělo jako kompromis mezi nižší a vyšší sazbou. Dvě
sazby vedou k absurditám a daňovým podvodům. Když řeknete u McDonalda,
že to chcete s sebou, tak budete mít menší sazbu, než když si jídlo
sníte tam.
Takže potraviny by měly být zdaněny patnácti
procenty?
Pro nás ideálně méně, ale než se podaří omezit rozhazovačnost
státu, tak stát musí pokrýt svoje výdaje. Chtěli bychom zavést fiskálně
neutrální sazbu. Každý si kupuje kromě potravin i oblečení.
VŠE mi znechutila mikro i makro
Jak vzpomínáte na vaše studium na VŠE?
Těžko jsem procházel spoustou předmětů, které mě nebavily. Opakoval
jsem předměty typu účetnictví, podnikové finance, možná ekonometrii.
Bylo pro mě utrpením projít předmětem Řízení výroby, ten už asi dnes
neexistuje. Sice to bylo mnoho let po revoluci, ale stále z toho byl cítit
duch socialistického řízení firmy. Počítaly se tam nesmysly, které
patří na základní školu, třeba kolik výrobků projede po pásu. Mně to
začalo jít až ke konci magisterského studia, kdy už jsem studoval to, co
mě bavilo.
Tam vás bavila mikro a makroekonomie, které
dnes učíte?
Dokonce ani mikro a makro mě původně nebavilo. Teď se ho snažím učit
hodně jinak, než jak jsem se ho učil. Do značné míry mi VŠE mikro
i makroekonomii znechutila a přišel jsem jí na chuť, až když jsem ji
poznal mimo školu. Na školách, kde učím, mi vyhovuje, že si můžu výuku
pojmout po svém. Pro cizojazyčné studenty píšu vlastní učebnici a
některé věci, které se standardně učí v ekonomii na VŠE zcela
vynechávám a další učím jinak. Třeba vůbec neučím model IS-LM,
studentům nic nepřidává, protože nemá s realitou nic společného.
Jací jsou vaši studenti?
Je třeba zdůraznit, že učím na soukromých školách, což z logiky
věci každý odhadne, co to znamená. Jdou tam převážně ti, kteří se
nedostanou na školu, která je zdarma, na VŠE. Ale zároveň tam jsou
studenti, kterým vyhovuje větší pružnost školy, můžete tam chodit
o víkendu, což asi na VŠE možné není. Hodně studentů pracuje full time
a chodí do školy. A ti jsou často velmi bystří.
Jaký byl váš studentský život?
Jsem z Prahy, takže jsem na koleji nebydlel a studentského života jsem se
moc neúčastnil. Ale na škole jsem byl aktivní, vedl jsem takzvaný
Ekonomický klub, takže tam jsme si zvali různé osobnosti na besedy, které
nám doplnily to, co člověk z běžných přednášek neměl.
Poslední část rozhovoru si na iList.cz přečtete
v sobotu
Foto: Petr Stříbrný
