iList.cz » Zdá se mi, že nestíhám start

Zdá se mi, že nestíhám start

3. 5. 2006 | Michal Šenk | titulní obrázek

Od začátku roku do prvního jarního dne odjel Petr Záhrobský přesně třicet závodů různých výkonnostních kategorií a různých disciplín alpského lyžování. V evropském poháru, světovém poháru, třikrát se postavil na start olympijského závodu a první jarní den se ve Špindlerově Mlýně stal mistrem republiky v superobřím slalomu. Kolem 10. dubna by chtěl ukončit sezónu a na čas se vrátit do učeben VŠE. Než se začne věnovat předmětům z vedlejšky cestovního ruchu, rád by ještě objel některá mezinárodní mistrovství dalších států. Jeden z našich nejlepších lyžařů současnosti nikdy nestál na snowboardu, přestože na svazích stráví skoro polovinu roku.

Že mi jde super-G? Nic divného…

Podle úspěchů jsi spíš na rychlostní než na točivé disciplíny. To je na Čecha docela paradox. Pokud se našemu závodníkovi něco podaří zajet, bývá to spíš ve slalomu a díky němu snad ještě v kombinaci.

Já to nevidím jako paradox. Je to spíš vývoj, jako žák jsem byl lepší ve slalomu než v ostatních disciplínách, ale postupně jsem se zlepšil v obřím slalomu, ke kterému se pak přidal superobří slalom a sjezd. Mými hlavními disciplínami jsou v současnosti obří slalom a superobří slalom.

Která disciplína je ti vlastně nejmilejší?

Nejmilejší je asi vždycky ta, která mi zrovna nejvíc jde. Právě teď asi superobří slalom, o kterém si myslím, že je svým způsobem nejtěžší, protože se odehrává ve vysoké rychlosti a není na něj před závodem trénink jako na sjezd, jen prohlídka a pak se jede na ostro.

Když jsme vybrali oblíbenou disciplínu, pojďme vybrat ještě tvou oblíbenou sjezdovku?

Mám rád Val Gardenu, která je velmi členitá, ale rád jezdím i na spoustě dalších sjezdovek, je těžké nějakou vybrat. Navíc při závodech taky hodně závisí na staviteli tratě. Ten může postavit hezkou trať i na nezajímavé sjezdovce, stejně jako může příjemnou sjezdovku znepříjemnit. U nás mám nejradši středisko Paseky nad Jizerou.

Máš mezi světovými lyžaři, vlastně tvými soupeři, nějaký vzor, někoho z koho máš respekt?

Jestli jde o vzor v technice jízdy – třeba Kjus nebo Palander. A pokud myslíš respektem to, že si někoho vážím jako osobnosti, tak mě napadá třeba Marco Büchel.

Kdo ze závodníků je tvým kamarádem? Držíte Češi mezi sebou basu?

Myslím, že spolu čeští závodníci navzájem vycházejí docela dobře, ale s většinou z nich se vidím jen při závodech nebo trénincích.

150 dnů v roce na lyžích

Mám pocit, že všudypřítomná, místy až panická bezpečnost s příchodem carvingu minula lyžování obloukem. Pochlubíš se nějakým krkolomným pádem? Určitě si někdy kuriózně upadl.

Padá asi každý sjezdař, ale není to nic, čím by se asi měl chlubit. Důležité je, aby člověk i po pádu zůstal zdravý. Já sám jsem taky několikrát skončil v sítích, naposledy při FIS sjezdu v Cortině d’Ampezzo na začátku února. Naštěstí se mi při těchto větších pádech nikdy nic nestalo. Naopak jsem si před šesti lety přetrhl vaz v koleni při zcela nevinně vypadajícím pádu a koleno jsem si poranil ještě i později, aniž bych spadl.

Prý se ti o lyžování často i zdá. Mohl bys vylíčit nějaký svůj lyžařský sen?

Často mě pronásleduje sen, že nestíhám start, číslo přede mnou už odjíždí a já ještě zdaleka nejsem připraven.

Dost mě překvapilo, že sjezdař nepotřebuje speciální stravu, že svíčková není problém.

Sjezdové lyžování není vytrvalostní sport a není u nás ani tak důležitá váha (jako třeba u skokanů). Důležité je, aby si sjezdař svou váhu unesl a aby zůstal obratný a rychlý. Fyzická příprava sjezdaře musí být velmi všestranná, stejně jako jeho strava. Neříkám, že se může ládovat knedlíky každý den, to by neměl ani nesprotovec, ale může se stravovat jako běžný člověk přiměřeně zdravě.

Kolik dní myslíš, že prostojíš ročně na lyžích?

Přibližně 150 dní.

Takže víc než dvě stě dnů v roce máš buď volno nebo se připravuješ na suchu. Jak vypadá tvůj den bez lyží? Třeba v létě když není příprava.

Velmi různě, nejlépe někde na výletě s přítelkyní.

A kdybys měl popsat ty tréninkové?

Pokud je to běžný den v letním období, tak mám většinou dva dvouhodinové tréninky, na ty se musím nějak dopravit (nejčastěji na kole) a mezitím najíst. Pokud je škola, tak jsem ve škole na přednášce nebo na cvičení a mám většinou jen jeden trénink.

Pokud jsme na soustředění, tak je těch tréninků denně i více, mezitím odpočinek a regenerace, na nic jiného už moc čas není. Bylo by hezké říct, že mezitím studuju, ale na to jsem většinou moc unavený.

Pak ale přijde čas zúročit přípravu v závodech. Jak vypadá závodní den, jednak když dopadne podle představ, ale také když nedojedeš tak, jak by se ti líbilo?

Snídaně, cesta ke svahu, rozcvičení, rozježdění, prohlídka tratě, závod, případně ještě prohlídka druhého kola a druhé kolo. Potom asi oběd, cesta zpět do hotelu. Odpoledne pak ještě nějaký lehčí kondiční trénink nebo aspoň výklus či jízda na rotopedu. Večer příprava lyží na další den (tuto práci ale už téměř úplně převzal Pepa Vrhel, který se mnou jezdí jako asistent) a prohlídka videa ze závodu, rozebírání chyb apod. Nebo přejezd do jiného střediska na další závod. Každý den, kdy jdu večer zdravý spát, je den s dobrým koncem. Rozdíl je jen v tom, jak jsem spokojen se svým výkonem.

Na olympiádě jsem zajel to, na co mám

Podle FIS jsi závodník klubu Ski Krkonoš, mimoto jsem si ale našel, že jsi zaměstnanec ministerstva vnitra. Nevěděl jsem, že ministerstva spolupracují se sportovci, tedy kromě armády.

Jsem zaměstnanec Odboru sportu Ministerstva vnitra, což mi umožňuje využívat jejich sportovní a regenerační zařízení a zároveň je to určitá finanční podpora mého velmi drahého sportu. Náklady na přípravu a sezónu jsou obrovské a každá pomoc je dobrá. Je skvělé, že něco takového je možné a jsem Ministerstvu vnitra za tuto podporu vděčný.

Kolik tě stojí celá sezóna – mohl bys rozvést náklady a výnosy svého podnikání? Kdo co financuje, kolik si vyděláš, kolik zase nacpeš zpátky do lyžování?

Celkové náklady na sezónu vyčíslit nedokážu, ale jsou to více než statisíce. Protože na odměnách za závody vydělává jen asi prvních 20 na světě, nemohl bych vůbec lyžovat bez podpory sponzorů a již zmíněného Ministerstva vnitra. Určitou částku na přípravu dostávám také od Svazu lyžařů. Veškeré případné odměny a výnosy jdou okamžitě zpět do lyžování.

Co myslíš, že ti chybí do užší světové špičky – kromě podmínek pro přípravu?

Lepší technika, pořád ještě i lepší fyzička a schopnost předvést v závodě tak dobrou jízdu, jako je ta nejlepší v tréninku.

Účastnil ses jako závodník už své druhé olympiády. V Salt Lake City před čtyřmi lety jsi byl v super-G 24., v obřáku 31., letos si obří slalom nedokončil, ve sjezdu si byl 34. a ve svém oblíbeném super-G jsi měl 32. nejrychlejší čas. Byl jsi spokojen s turínskou olympiádou? Jak sportovně tak řekněme společensky?

Sportovně celkem ano, předvedl jsem přibližně to, na co jsem měl, a i když umístění nebylo špičkové, tak odstup od nejlepších nebyl tak velký. Společensky to nemůžu moc posoudit, byl jsem jen na sjezdovce a v olympijské vesnici. Vesnice byla trochu nedodělaná a byl tam trochu nepořádek, ale nic kritického, co by mi nějak zvlášť vadilo.

Šárce pomůžu, aby se na VŠE dostala

Jsi trochu ve stínu své mladší sestry Šárky. Jaké spolu máte vztahy? Pro média je vděčným objektem i váš otec Petr. Neuvažoval jsi někdy o změně trenéra? O jakémsi odtrhnutí se od rodinného týmu. Mimochodem Šárka se prý také chystá na VŠE.

Se Šárkou máme vztahy výborné, celé léto trénujeme společně a pomáháme si. Je skvělé, že ona už to dotáhla tak daleko, obdivuju ji. Trochu mě mrzelo, jak se psalo o jejích výsledcích na olympiádě, vždyť byla 13. a na to už musíte hodně umět a stojí to spoustu dřiny. To se ovšem netýká jen Šárky, ale i dalších sportovců. Novináři nejprve vykonstruují smělá očekávání o nesmyslném množství medailí a když pak sportovci tato nereálná očekávání nenaplní, tak napíší, že zklamali. Je smutné jak málo většina novinářů ví o věcech, o kterých píší. O změně týmu ani trenéra jsem neuvažoval. Šárka letos bude dělat přijímačky na VŠE, nejsem si teď z hlavy úplně jistý na kterou fakultu, ale budu jí držet palce a budu se jí snažit pomoct.

Jak jsi na tom se školou ty právě teď, podle věku už se možná blíží diplomka, ne? Kdy jsi byl naposled fyzicky ve škole?

Ve škole jsem byl naposledy 25. února. Teď jsem zapsán do devátého semestru a pracuju hlavně na vedlejší specializaci (cestovní ruch) a v létě bych chtěl taky dělat státnici z ekonomie. Diplomka má ještě čas.

Proč sis vybral právě VŠE – jsi spokojen? A nesmí chybět klasická otázka: Jak kombinuješ školu s lyžováním?

Na VŠE je výhodný kreditní systém, kde si můžu nastavit rozvrh podle svých potřeb. Na škole jsem spokojen, zatím jsem vždycky se všemi vyučujícími vyšel dobře a děkuju jim za to, že oni vyšli vstříc mě. Mé studium je lyžováním samozřejmě ovlivněno a tak mi vše trvá trochu déle. Zatím jsem studium třikrát na jeden semestr přerušil, ale teď už bych to chtěl dotáhnout bez přestávek ke zdárnému konci.

Byl jsi na školním lyžáku? Sportovat na VŠE předpokládám nemusíš, takže tě zřejmě tato kratochvíle minula.

Jako reprezentantovi je mi tělocvik na VŠE prominut. Na školním lyžáku jsem nebyl.

Petr Záhrobský se narodil 30. listopadu 1980 v Jilemnici. Pátým rokem studuje Fakultu mezinárodních vztahů VŠE. Patří mezi nejlepší české lyžaře současnosti, což dokazují jeho výsledky: olympijské 34. místo v super-G letos v Sestriere i 53. místo v super-G na žebříčku FIS.