Podle čeho se orientuje mistr světa
Rozhovory, Sport
Orientační potápění je něco jako orientační běh. Principem je v co nejkratším čase proplavat pod vodou vytyčenou trať. Závodníci plavou podle kompasu v hloubce do tří metrů. Plavci, vlastně orientační potápěči, jsou vybaveni potápěčskou lahví se stlačeným vzduchem, automatikou, kompasem a plavboměrem. To je vrtulka spojená osičkou na počítadlo, kde se načítají uplavané metry.
Orientační potápění je něco jako orientační běh. Principem je v co nejkratším čase proplavat pod vodou vytyčenou trať. Závodníci plavou podle kompasu v hloubce do tří metrů.
Plavci, vlastně orientační potápěči, jsou vybaveni potápěčskou lahví se stlačeným vzduchem, automatikou, kompasem a plavboměrem. To je vrtulka spojená osičkou na počítadlo, kde se načítají uplavané metry. Plave se s monoploutví a ve studené vodě v neoprenu proti prochladnutí. „Na jezeře či přehradě máš vytyčenou trať. Plaveš pod vodou a táhneš za sebou bójku na tenkém asi třímetrovém lanku, aby rozhodčí viděli, kde jsi, a také z bezpečnostních důvodů,“ říká Jan Skružný, který se letos v září stal mistrem světa v OP. Závodí se v různých disciplínách. Tratě jsou vymezené bójkami ukotvenými na dně. Jednotlivci je buď v daném směru obeplouvají („M kurz“), nebo je musí najít („tyče“). Kombinací obou je pak „hvězda“ pojmenovaná podle tvaru trati. Pro družstva jsou určeny disciplíny „MONK“ (dvoučlenná) nebo „sjíždění“ (čtyřčlenná).
„M kurz“ je disciplína, ve které se stal Honza letos v Maďarsku mistrem světa. Bóje, které vymezují trať, jsou umístěny ve tvaru písmene M. „Trať, kterou máš proplavat se na suchu zaměří a nakreslí na prkno. Kurzy a metry napíšeš na tabulku ke kompasu. Po odstartování hledáš body podle těchto údajů,“ popisuje Honza závod. „Tyče“ jsou o trochu složitější, tady musí potápěč tyčí přímo otočit, aby rozhodčí viděli, že ji opravdu našel. „Před startem vidíš tyče na hladině. Víš, že máš jet například 100 metrů kurzem 120 stupňů. Buď do tyče vrazíš, což je nejlepší, nebo ji musíš hledat. Plaveš třeba pod vodou kolečka, až ji najdeš. To už však většinou nemůžeš počítat s dobrým umístěním,“ říká Honza. Nejsložitější je „hvězda“, kde se střídavě první jen objíždí a druhá hledá. Při „MONKu“ jsou tyče úplně pod vodou. Na nich jsou kleštičky na proštípnutí karty jako u klasického OB. „Sjíždění“ je pojmenované podle postupu závodu: čtyři závodníci vyráží současně, ale každý z jiného startu. U prvních dvou tyčí se „sjedou“ dvě dvojice a u třetí se pak sjede celá čtyřka. Odtud se vrací tým do cílového pásma společně. „Jsou dané časové intervaly. Když tyč do té doby nenajdeš, tak tě rozhodčí vytáhne za bójku a už nemůžeš závod dokončit. Druhý pak pokračuje dál sám. Do cíle tak mohou dorazit všichni čtyři, tři, dva, nebo jen jeden. Čtyři jsou samozřejmě bodovaní nejlépe. Nekompletní družstvo má málokdy šanci vyhrát,“ vysvětluje Honza. Při hodnocení všech disciplín se měří čas, který se převádí na body. „V cíli se boduje i přesnost dojetí. Všichni se musí natěsnat do jednoho metru. „Dělá se to tak, že jeden vede do cíle a ostatní se drží ke konci závodu jen jeho. Nekoukají na vlastní kompas a seřadí se pod sebe, aby měli co nejmenší odchylku. O tu se pak snižují dosažené body,“ dodává šampion.
Honza vzpomíná na to, jak začínal: „Napřed musíš dobře plavat, pak dobře plavat s ploutví a s přístrojem v bazénu nejpozději ve třinácti, čtrnácti letech. Já jsem začal úplně odmala, protože rodiče jsou oba bývalí závodníci. První závody v bazénu jsem plaval s ploutvemi někdy v šesti letech, ale v orientačním potápění se může závodit až od patnácti.“
Sezóna orientačních potápěčů začíná na konci května a trvá do září. Přes rok trénuje Honza hlavně v bazénu s ploutví. Čtyřikrát týdně ráno od šesti do sedmi, třikrát týdně odpoledne. Dohromady asi devět hodin za týden. „Já moc na nějaký posilovny nejsem“, odmítá tenhle druh tréninku Honza. Orientační potápění se trénuje přes léto. „Ono se v nějaký čtyřstupňový vodě plave těžko,“ směje se Honza. Konkurence se nebojí: „U nás to poslední dobou není moc valný, špička je asi 50 mužů. V klubech nejsou peníze na vybavení, a tak musíš mít výstroj vlastní. Nejlepší ploutev stojí tak 500 euro, láhev je drahá, protože musí být duralová, aby neovlivňovala kompas, který samotný stojí asi 200 euro. Celá výstroj, co mám při závodě na sobě, vychází tak na 1500 euro,“ počítá Honza.
A jak zvládá mistr světa školu? „Jakž takž. Už jsem zjistil, že po ranním tréninku můžu mít jen tři přednášky nebo cvika za sebou, pak potřebuju pauzu, abych neusnul,“ říká.
Jméno: Jan Skružný
Narozen: 8. prosince 1981 v Praze
Bydliště: Praha
Studuje Fakultu informatiky a statistiky
Klub: Modrá Hvězda Praha
Úspěchy:
2003: 1. místo MS v OP „M-kurz“
2001: 2. místo ME, plavání s ploutvemi, štafeta 4×200 m
1999: 1. místo MS v OP „sjíždění“
Nahrávání ...
