Podzim v Burgundsku
NezařazenéEcole Supérieure de Commerce (ESC) je ve Francii považován za řetězec prestižních vysokých obchodních škol. V rámci výměnného programu Erasmus jsem se stal od záři do prosince minulého roku studentem ESC de Dijon v Burgundsku. Studium na ESC je tříleté, přičemž studenti musí absolvovat dvouletou přípravku a úspěšně složit přijímací zkoušky. Akademický rok je rozložen do dvou semestrů, týden zkoušek je v polovině semestru následován týdnem volna.
Ecole Supérieure de Commerce (ESC) je ve Francii považován za řetězec prestižních vysokých obchodních škol. V rámci výměnného programu Erasmus jsem se stal od záři do prosince minulého roku studentem ESC de Dijon v Burgundsku.
Studium na ESC je tříleté, přičemž studenti musí absolvovat dvouletou přípravku a úspěšně složit přijímací zkoušky. Akademický rok je rozložen do dvou semestrů, týden zkoušek je v polovině semestru následován týdnem volna. Výuka probíhá v šesti 1,5 hodinových přednáškách, předměty jsou rozloženy na celý semestr. Rozvrh je stejně jako vyučované předměty pevně stanoven, takže výběr je do jisté míry omezený. Studenti jsou, zhruba po třiceti, zařazeni do určité studijní skupiny, ve které pak celý rok probíhá výuka. Přestože jsem počet předmětů neměl školou nijak blíže stanoven, sedm předmětů zvládnout šlo a stačil průměr známek nad 40 % (D).
Zkoušky jsou výlučně písemné a konají se ve zvláštním kongresovém sále, kde mají dohled nezávislí examinátoři, kteří nestrpí žádné podvádění. Až na výjimky se jedná o případové studie převzaté z praxe. Tento systém se mi v mnohém zamlouval. Vyžadoval neustálou přípravu, vypracovávaní drobných studií z hodiny na hodinu a hlavně – podobnost úkolů s reálnými problémy byla přímo hmatatelná. Studentovi je vlastně předloženo jen minimum teorie, jakási kostra, a to nejdůležitější musí vymyslet sám.
Zajímavé bylo pojetí týmové práce, kde převládal ležérní přístup, pro místní obyvatele poměrně typický. Vše se vypracovávalo na poslední chvíli a často chaoticky. Nakonec byl každý spíše rád, že to má za sebou, než aby ho nějak zvlášť těšil výsledek. Hodnocení ale kupodivu většinou neodpovídalo kvalitě přípravy a příjemně překvapilo. Vyučující dokázal prominout drobné chyby, pokud práce měla dobré nosné myšlenky. Stres a množství informací, které musí student rychle zvládnout a reprodukovat, je modelováno i zkouškami, které se konají v několika dnech, většinou po dvou až čtyřech za den. Při třetí dvouhodinovce týž den už jsem skoro nevěděl, co píšu.
Povinné jsou vedle studia praxe, které musí každý absolvovat nejprve v období prázdnin a poté ve třetím ročníku v rámci semestru. Studenti si je shánějí sami, škola má dostatečně dobrou pověst, takže lze ze strany podniků očekávat vstřícnost (i proto, že stáže nejsou moc dobře placené a kvalita práce studentů je téměř garantována školou). Nicméně i zde je důležité znát toho správného člověka, který stáž „dohodne“.
Ve škole se běžně pohybuje kolem šesti set studentů, včetně několika desítek zahraničních stážistů. Téměř neustále probíhají všelijaké akce, proto není po večerech o zábavu nouze. Navíc se vše děje v prostředí téměř komorním, kde se prakticky všichni znají. To je pro mnohé jeden z nejdůležitějších přínosů této školy. Někteří na rovinu přiznávají, že nejlepší známky nejsou jejich hlavní cíl. To nejcennější, co na škole totiž mohou získat, jsou kontakty. Stejně jako u nás, i zde platí, že pro získání místa nebo urychlení nějaké procedury je třeba mít správnou známost, třeba ze školy.
Ve škole funguje více než dvacet studentských asociací s nejrůznějším zaměřením, v nichž mají studenti povinnou účast. Není problém se v jakékoli angažovat a lze se spolehnout i na vstřícnost ostatních členů. Stačí jen zaplatit členské příspěvky a už jste uvnitř.
S ubytováním jsem měl štěstí, ale administrativní záležitosti s pobytem spojené nebyly jednoduché. Boj s francouzskými úředníky je tuhý. Za vše zmíním lapálie s bankovním účtem. Nezbytnost takového konta byla dána potřebou minimálně jednoho šeku na zdravotní pojištění. Hotovost či bankovní převod byly nepřípustné. Dalším případem byl pak příspěvek na bydlení od francouzské vlády, který mohl být zaslán jedině na účet ve francouzské bance. Kamenem úrazu pro mne bylo, když jsem nechal jako kauci ve školní studentské organizaci šek a spokojil se s ujištěním, že ho pak sami zničí. Zhruba dva měsíce po návratu domů mi přišel z mé bývalé banky výhružný dopis, abych uhradil 200 Euro za tento šek, právě předložený k proplacení. Účet byl přirozeně dávno zrušen. Okamžitě jsem banku kontaktoval a domluvil se, že pošlu dopis s vysvětlením. Dodnes jsem se nedočkal odpovědi. Rovněž na mé e-maily nikdo ze studentské organizace neodpověděl a jen díky tomu, že tam byl jeden kamarád se stejným problémem, který jim v kanceláři pohrozil, že se obrátí přímo na studijní oddělení, nic by se asi nedělo.
Na závěr jen potvrdím naprostou výjimečnost samotného Dijonu, který mi ani zmíněné potíže nedokázaly zošklivit. Navíc prostředí školy bylo skvělé, bylo znát, že je to škola soukromá, tudíž placená. ESC dovede své studenty dobře vybavit pro praxi, její diplom je důležitým klíčem k mnoha dveřím a postům.