Přizpůsobíme se novým pravidlům?
Názory, SportJako sportovní fanoušek a velký příznivec hokeje jsem s nadšením zasedl ke sledování prvního utkání letošních Švédských hokejových her Česká republika – Rusko. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se musel dívat na vysilující snahu obou mužstev vystřídat pouze během hry. Pokus o aplikaci nového pravidla, které zakazovalo střídat při přerušení hry, mě nejen naštval, ale zároveň donutil zamyslet se nad změnami pravidel ve sportu všeobecně.
Jako sportovní fanoušek a velký příznivec hokeje jsem s nadšením zasedl ke sledování prvního utkání letošních Švédských hokejových her Česká republika–Rusko. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se musel dívat na vysilující snahu obou mužstev vystřídat pouze během hry. Pokus o aplikaci nového pravidla, které zakazovalo střídat při přerušení hry, mě nejen naštval, ale zároveň donutil zamyslet se nad změnami pravidel ve sportu všeobecně.
Nebudu objevovat nic nového, když řeknu, že sport prochází nezadržitelným vývojem s cílem přizpůsobit se nové době. Do popředí zájmu se–především na vrcholové úrovni–prodraly finance a boj o atraktivitu . Tomu se podřizuje prakticky VŠE (pardon vše–deformace naším ústavem). Tytam jsou cíle a zásady sportovníků let minulých, za své v současnosti berou i představy zakladatelů jednotlivých odvětví. Jistou dobu trvalo, než se v každém sportu pravidla ustálila a je samozřejmé, že i ta musela být podřizována novým trendům, nastupujícím technologiím či objevům nových materiálů anebo zvyšující se výkonnosti sportovců. Jak si ale mám vysvětlovat současné tendence změn? Nenapadá mě nic jiného než peníze, peníze a zase peníze.
Od nového roku se ve volejbale nehraje na ztráty. Nejpádnějším důvodem bylo samozřejmě zkrácení zápasu, a tím i jeho větší atraktivita pro televizní přenos. Hop, a výsledky jsou na světě. Každou sobotu nyní můžeme sledovat volejbalový zápas na svých obrazovkách. To láká reklamu a reklama, to jsou peníze. Já, jako bývalý aktivní hráč, však spokojen být nemohu. Miloval jsem zápasy, v nichž se obě mužstva prala o každičký bod a bylo možné vyhrát i naprosto ztracený zápas. Teď balón párkrát přelétne síť, hráč udělá dvě chyby a je hotovo. Neriskuje se. Nezůstalo pouze u toho. Do hry vstoupilo libero, úprav doznalo i podání. S jistým napětím jsem tedy i já přišel na první tělocvik nového semestru. Naše volejbalová squadra nedoznala větších změn, ale ke změnám ve hře došlo. Když nás konečně pí odborná asistentka „dokopala“ k nějakému pohybu, přišla na řadu i pravidla. A tak jsem se musel sklonit před nastoleným trendem a přijmout zrychlenou, pro mne nezajímavou hru. I tak jsme s naším uměním stihli obvyklé tři sety. Na podrobnější hodnocení si asi ale budu muset nechat trochu času.
Spousta změn potkala hokej. Bylo zrušeno postavení hry na červené čáře, některé mezinárodní zápasy řídí dva rozhodčí. V NHL šli ještě dále, tam posunuli branky více od mantinelu a vymysleli si i řadu dalších omezení, jako např. zmenšení brankářské výstroje. A to všechno s jediným cílem–přilákat diváky na více gólů. Jak je vidět, ani to nestačí. A tak se půjde ještě dále. Pro zrychlení zápasu nebude možné střídat při přerušení hry, hra se zkrátí na 3x 15 minut a nakonec zůstanou v poli pouze čtyři hráči. Pokračovat bych mohl i v jiných sportech. Již dávno se uvažuje o změnách ve fotbale, kde by se třeba auty měly kopat a ne házet, uvažuje se o zvětšení branek atd.
Neříkám, že bychom se případným změnám měli bránit. Tak jako v jiných oblastech i zde je třeba především přizpůsobit se stávajícím požadavkům. Za dobrou změnu považuji třeba zavedení tie-breaku v tenise. Není však možné, aby pánové v jednotlivých svazech a federacích dumali pouze nad tím, jak vyvařit co největší sumu, pokud by to mělo být na úkor samotné pointy daného sportu a jednoznačně by to narušilo svébytnost a ducha hry. Souhlasím s tím, že peníze jsou a nějaký čas ještě budou potřeba, ale nenechme si hru prznit. Ten poslední případ ze Švédských her by pro nás měl být dostatečně odstrašujícím příkladem. (Jen tak mimochodem, nová pravidla navrhla Komise pro rozvoj hokeje, kde zasedají mimo jiné zástupci Dánska či Španělska, tedy i zemí velmi nehokejových. Že by se někoho ptali? Ani náhodou.)
Nezbývá mi tedy než doufat, že 100 metrů bude vždy 100 metrů, hokejisté budou stále bruslit a fotbalový míč nepřesáhne velikost medicimbalu.
Marek Roll
student 1. semestru IS F5
Nahrávání ...
