Placení školného na českých veřejných vysokých školách ve standardních případech zatím zákon neukládá a v nejbližší době zřejmě ani ukládat nebude. Přesto se v něm ale nacházejí výjimky, podle nichž se placení poplatků za studium některých studentů týká i v současnosti. Ten, kdo se chystá překročit standardní dobu studia nebo studuje souběžně další studijní program, by měl v některých případech s určitým nezanedbatelným poplatkem počítat.
Placení školného na českých veřejných vysokých školách ve standardních případech zatím zákon neukládá a v nejbližší době zřejmě ani ukládat nebude. Přesto se v něm ale nacházejí výjimky, podle nichž se placení poplatků za studium některých studentů týká i v současnosti. Ten, kdo se chystá překročit standardní dobu studia nebo ten, kdo studuje souběžně další studijní program nebo programy, by měl v některých případech s určitým nezanedbatelným poplatkem počítat.
Studentů VŠE se často týká především první zmiňovaná možnost, tedy poplatek za delší studium. Podle Zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb, paragraf 58) platí tento poplatek takový student, který překročí standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok, celkem tedy šest let, resp. čtyři roky u programů bakalářských. Do této doby se započítávají i předchozí studia na VŠE nebo jiných školách, ať již úspěšná či neúspěšná. Důležitý je i fakt, že se tato doba na VŠE sleduje až u studií, která u posluchače probíhala v roce 1999 nebo později. „Tyto informace získáváme z brněnské matriky, ve které jsou vedeni všichni studenti v České republice,“ vysvětluje vedoucí pedagogického oddělení Anna Fryčová. „Matrika sčítá dny studia a poskytuje nám velmi přesné údaje, data v ní jsou aktualizována čtyřikrát ročně.“ Již od tohoto semestru proto škola upouští od vyplňování často obtížně interpretovatelných údajů o průběhu dosavadních studií na zápisových listech: „Ušetří to čas studentům i nám, údaje z matriky jsou pro nás dostatečné,“ dodává Fryčová.
Konkrétní poplatek stanovuje vysoká škola každoročně s ohledem na „základ“ stanovený ministerstvem školství. Ten letos činí 2737 korun (oproti loňskému roku se snížil) a měsíční výše poplatku za delší studium nesmí klesnout pod jeho čtvrtinu, tedy pod 684 korun. Strop požadovaných poplatků zákon neukládá, na VŠE je tak tato částka mnohem vyšší – pro leden až srpen (platí se i za letní měsíce) činí 2400 korun za každý započatý měsíc studia: „Poplatek je tak vysoký proto, že na tyto studenty již nedostáváme oproti minulosti od ministerstva ani korunu,“ objasňuje Fryčová způsob stanovení částky. „Náklady na jednoho studenta se přitom pohybují okolo třiceti tisíc za rok.“ Na jednotlivých českých univerzitách se tento druh poplatku velmi různí. Např. na Masarykově univerzitě v Brně je odstupňován podle jednotlivých fakult v rozmezí patnácti set až čtyř tisíc korun za měsíc.
Poplatek za studium stanovuje zákon i v jiném případě, který popisuje následovně: „Studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium.“ Ten může činit maximálně základ stanovený ministerstvem, pro letošek tedy zmiňovaných 2737 korun za rok. Na VŠE se přitom letos bude platit rovných 2700 korun. V praxi naší alma mater to znamená, že pokud jste ukončili nějaký studijní program po 1. 1. 1999, musíte za další studium na této škole nejpozději do 30. září příslušeného akademického roku tuto částku zaplatit. To se netýká situace, kdy navazujete na „inženýrském“ studiu na předchozí bakalářské studium ekonomického zaměření. Naopak pokud navazujete na „bakaláře“ neekonomického směru, bude se vás tento poplatek také týkat. Platba rovněž není vyžadována v situaci, kdy již celková doba studií přesáhne stanovenou standardní dobu studia prodlouženou o jeden rok. Tehdy po vás škola bude vyžadovat „pouze“ poplatek za delší studium podle principů uváděných výše.
Samotný fakt, že se na vás podle výše uvedených pravidel vztahuje povinnost poplatky za studium platit, ještě nemusí nutně znamenat, že po vás nakonec striktně vyžadovány budou. Zákon totiž pamatuje na studenty v tíživé sociální situaci nebo na studenty s dobrými studijními výsledky. V rektorově kompetenci je v takových případech poplatky snížit, prominout nebo odložit termíny jejich splatnosti. Podle Anny Fryčové je však tento nástroj na VŠE používán spíše výjimečně: „Odpouštění poplatků umožňuje statut VŠE. Student si podává žádost na své fakultě, která se k ní vyjádří a postoupí ji rektorce. Ta pak vydá konečné rozhodnutí,“ uvádí Fryčová. V současné době se podle jejích slov pracuje na úpravě kritérií tak, aby bylo poskytování úlev studentům celoškolsky jednotné a podmínky výjimek zcela jasné.
Studentka Petra Hedbávná, která žádala o odpuštění školného již dvakrát, popisuje celou proceduru následovně: „Poprvé byla má žádost bez vysvětlení zamítnuta, to bylo ještě za dob minulého rektora. Tehdy novou rektorku Durčákovou jsem žádala znovu v dalším semestru a tentokrát mi bylo bez problémů vyhověno. Konkrétní důvody žádosti přitom nikdo neprozkoumával.“ Jinou zkušenost má čerstvý bakalář Fakulty podnikohospodářské Petr Podbraný: „Minulý semestr jsem platil měsíčně dva tisíce korun a to ještě i v lednu, protože jsem neměl hotové všechny potřebné zkoušky. Naštěstí jsem nestudoval v letním semestru, kde bych musel zřejmě platit i za letní měsíce, pokud by mi některá zkouška zbyla na září.“
S neplatiči se škola doposud vyrovnávala v disciplinárním řízení. Po zkušenostech jiných univerzit, které s neplatícími studenty vyhrávají i soudní spory, se podle Fryčové bude také VŠE zřejmě ubírat tímto směrem.
