Rošťácká skupina zbarvila přechod před ruskou ambasádou do duhových barev

27. 9. 2013 | | Studentský život

Čistí Prahu od aut, rozdávají Klausovy boží milosti nebo obarvují
přechod do duhy kvůli homofobii v Rusku. Říkají si Medvěd v Banánu a
snaží se rošťárnami upozorňovat na kontroverzní společenská témata.
A optismus jim neschází. „Dobrý změny se dějou a budou se dít, ale
pěkně odspoda, od lidí,“ říká členka skupiny Adéla Skálová.

Před časem prosvištěla internetem vítězoslavná fotografie
vaší skupiny, která v reakci na ruský zákon o zákazu propagace
homosexuality stojí na čerstvě namalovaném duhovém přechodu před ruskou
ambasádou v Praze. Kdo přišel s nápadem takový přechod
namalovat?

Postoj Ruska k lidským právům už nám delší dobu pije krev. Jedna moje
norská kamarádka umístila na Facebook fotku z okolí ruské ambasády
v Oslu. Někdo tam pokreslil přechod křídami na duhový. Googlovaly jsme
dále a zjistily jsme, že takový nápad už vznikl předtím ve Stockholmu.
Neváhaly jsme a vyrobily jsme takový přechod i v Praze. Bylo to vlastně
poprvé, kdy jsme přejaly něčí nápad. Přišlo nám to jako jakési
důležité gesto se připojit.

Neměly jste strach? Třeba duhový přechod před ambasádou
v Helsinkách začal být vyšetřován jako vandalismus.

Tak vítr jsme trochu měly, to my máme trochu pokaždé. Naštěstí ale
nejsme moc schopné domýšlet důsledky našich akcí. Kdybychom byly příliš
přemítavé typy, tak bychom ty naše rošťácké akce ani dělat nemohly.

Když nás vyhodí dveřmi, vylezeme zpátky oknem

Jaké další rošťárny jste podnikly?

Všechno to začalo, když jsme převlečené za uklízečky čistily na
Smetaňáku Prahu od aut. Banán (členka skupiny, pozn. red.) nám vymyslela
šílené kostýmy. Pak jsme za Klausovy vlády rozdávaly cukroví boží
milosti přímo na Hradě, když je tam rozdávání milosti tak snadné. Taky
jsme v rámci Prague Pride 2012 měřily lidem teplotu, abychom zjistily, jak
moc jsou teplí. A ještě jsme toho dělali o hodně víc. To se můžete
podívat na youtube nebo na náš Facebook, tam to snad
všechno je.

Do jaké nejbizarnější situace jste se při vyvádění
rošťáren dostaly?

Tak těch bylo opravdu hodně. Asi nejvtipnější byla situace na Hradě,
kde za námi přišla hradní stráž, že se na území Hradu nesmí chodit
s transparentem, ať ho sundáme z tyče. Já jsem ho sundala, ale pod cedulí
na tyči byl nápis Night club, neboť tu tyč nám půjčili kamarádi od
filmu. Strážník si jen vztekle odfrkl: „A to jste dámy!“.

Měly jste během některých akcí problémy s muži
zákona?

To máme skoro pořád. Sem tam nás odněkud obrazně řečeno vyhodí
dveřmi a my tam vlezeme oknem znovu.

Jak Medvěd v Banánu přebarvil přechod pro Rusy

Kolik lidí se na takové akci podílí?

Jsme na to my tři až čtyři. Já většinou vymyslím téma a námět
akce, Banán vymyslí a zrealizuje kostýmy a vysvětlí nám hereckou
strategii. Evička to všechno natáčí, stříhá a dává tomu hudbu.

Jak se dala vaše skupina dohromady a jak dlouho
funguje?

Naše rošťácká skupina se dala dohromady už na vysoké škole. Studovaly
jsme všechny stejný magisterský obor na Karlovce – Soudobé dějiny –
Orální historie. No, a pořád jsme vymýšlely nějaké poťouchlosti.
Evička, naše kameramanka, se pak začala více zajímat o natáčení
drobných dokumentů. Banán, naše hlavní herečka, se pořád převlékala do
kostýmů a exibovala jedna radost. A mě, Medvěda, zase nejvíc baví ty akce
zpočátku vymýšlet. Říkám zpočátku, protože ony pak stejně do velké
míry vznikají spontánně a žijou si vlastním životem.

Cejtim v Praze větší optimismus

Co vás přivedlo k aktivismu?

Třeba u mě je to tak, že pocházím z hodně angažovaný a taky vcelku
umělecký rodiny. Už odmala jsem vnímala obhajobu lidských práv a stejně
tak i kreativitu jako něco hodně důležitýho. Banán zase odmala chodila do
divadelního souboru Radar a Evičku snad vždycky zajímaly filmy.

Na která společenská témata nejvíce reagujete?

Reagujeme asi nejvíc na různý věci v Praze a taky nás hodně zajímají
lidská práva.

Máte už v hlavě příští akci?

To zase nějak vznikne samo. Něco nás namíchne a přijde to.

Snažíte se prý dostat český národ z pasivní maloměšťácké
letargie. Daří se to?

My jsme všechny děsně velké optimistky. Já myslím, že jo. Vždyť teď
třeba byl festival Zažít město jinak. Všude byla spousta lidí na ulici,
Smetaňák byl uzavřen pro auta. Cejtím v Praze takovej větší optimismus.
Myslím, že dobrý změny se dějou a budou se dít, ale pěkně odspoda,
od lidí.

FOTO: Archiv Medvěda v Banánu.

Mohlo by tě zajímat: