Otázky ve všeobecném testu se v konkurzu VŠE na zahraniční studium každoročně opakují. Sám jsem test absolvoval dvakrát a velmi dobře si pamatuji, jak mě překvapilo, že odpovídám prakticky na tytéž otázky jako o rok dříve. A letos už mi jen cukaly koutky, když jsem od známých slyšel, že byli studenti při výběrovém řízení dotazováni opět na to samé.
Otázky ve všeobecném testu se v konkurzu VŠE na zahraniční studium každoročně opakují. Sám jsem test absolvoval dvakrát a velmi dobře si pamatuji, jak mě překvapilo, že odpovídám prakticky na tytéž otázky jako o rok dříve. A letos už mi jen cukaly koutky, když jsem od známých slyšel, že byli studenti při výběrovém řízení dotazováni opět na to samé: Tiger Woods je zkrátka hvězda, kterou se hodí znát, pokud chce člověk studovat v cizině. Stejně jako je dobré vzpomenout si na autora Slovanských tanců nebo na počet krajů v České republice.
Zřejmě není úplně ideální, že pro tak důležité výběrové řízení, konané jednou za rok, nedokáže nikdo občas vymyslet otázky nové. Na druhou stranu se to dalo chápat jako bonus pro ty, kteří testy nedělají poprvé a do zahraničí tedy zřejmě opravdu chtějí. Navíc je na VŠE praxe neustále omílaných testů typická i pro běžnou výuku. Docela se proto divím, že otázky z konkurzu nevisely předem na „borcovi“.
Mezi studenty se ale dostaly i tak. Upřímně řečeno, není divu. O prosáknutí se však letos doslechlo i vedení OZS a celé VŠE a zareagovalo. K části otázek ze všeobecného testu se při výběru nakonec nepřihlíželo a studentům byl zaslán vysvětlující e-mail. V něm bych viděl možná problém daleko větší, než je výše popsaný únik otázek. Osoby pod ním podepsané totiž e-mail formulovaly poněkud zvláštním způsobem. Nazval bych ho Hra na pravdu.
E-mail označuje hned na začátku šíření informací o známých otázkách v testu za fámy a dodává, že „nikdo ze studentů předem nevěděl, jaké otázky v testu budou.“ Vzápětí však připouští, že se některé otázky z loňského roku opakovaly a že je tedy někteří studenti znali. Jinak řečeno: Pokud se stejné otázky opakovaly již třetím rokem, zdánlivě by to mohlo vyvolat u studentů téměř jistotu, že se tyto otázky objeví znovu. Pravda ale je, že vědět jistě to přece nemohl žádný ze studentů.
Pokud by tedy chtěl někdo právně zpochybnit formulaci v e-mailu, asi by nepochodil. Na druhou stranu je evidentní, že snahou autorů je vzbudit ve čtenáři dojem, že se vlastně zase tolik nestalo. Opakovaly se pouze „některé“ otázky (jaký poměr?), k úniků testů v žádném případě nedošlo (jak to můžeme tak jistě vědět?), ale přesto se prozrazené otázky podařilo zjistit (je to vůbec v lidských silách?). Výše uvedená tvrzení jsou jen vágní a obtížně prokazatelné fráze. Jen těžko by se dalo říct, že jsou nepravdivé. Ale také v nich jako čtenář nenacházím prakticky žádnou informační hodnotu.
Působivější by bylo například pověsit na nástěnku testy z loňska a předloňska, aby mohli skutečně všichni vidět, které jsou ty „některé“ stejné otázky a kolik jich bylo. Autoři dopisu si svou stylistikou dle mého jen trochu pohráli s pravdou. Přibližně tak, jako jsme se to učili v předmětu Public Relations. Pravda je tvárná a musí se umět dobře podat, abychom dosáhli požadovaného efektu. Stejně tak je zbytečné říkat pravdu celou. Na čtenáři už je pak jen to, aby uměl číst mezi řádky.
I přesto, nebo právě proto, bych na místě zástupce VŠE velmi váhal, zda se pod podobné vysvětlení studentům podepsat. Možná bylo na místě nasypat si trochu popela na hlavu a zbytečně se neohánět pochybným vysvětlením, které vážnost dotčených oddělení sníží ještě víc, než původní aféra sama.
Zprávu k tomuto komentáři naleznete ve článku Otázky na výměnné pobyty byly známy předem.
