Satková: Slalom mě toho hodně naučil
Tuesday TalksV dnešním díle Tuesday Talks vám přinášíme rozhovor, který byl součástí květnového tištěného vydání iListu. Gabriela Satková je vrcholová slalomářka a zároveň studentka prvního ročníku mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů. Na následujících řádcích se dozvíte, jak Gabča balancuje mezi školou a vrcholovým sportem, co považuje za svůj největší sportovní a akademický úspěch nebo jakým způsobem sport obohacuje její běžný život. Tak pozorně čtěte, o Gabče totiž ještě v budoucnu určitě uslyšíte.
Jak dlouho se již věnuješ vodnímu slalomu? Co pro tebe tento sport znamená?
Vodnímu slalomu se věnuji už třináct let. Dříve jsem to kombinovala se závodním plaváním, ale posledních sedm let pouze pádluji. Osobně pro mě tento sport znamená hodně. Díky vodnímu slalomu jsem se toho spoustu naučila, potkala jsem skvělé lidi a zažila nespočet krásných momentů. Sport jako takový má v mém životě velký význam a nedovedla bych si život bez něj představit.
Na krku už jsi měla hodně medailí, co ale považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
To je záludná otázka. Za největší úspěch nejspíše považuji první místo na Mistrovství Evropy dospělých v roce 2020 a třetí místo na Mistrovství světa dospělých v roce 2021. Díky úspěchu na Mistrovství Evropy 2020 jsem se téměř nominovala na olympiádu, což mě samotnou opravdu překvapilo. Bylo pro mě neuvěřitelné, jak blízko jsem k tomu měla. Mistrovství světa je po olympiádě nejprestižnější a největší závod, kterého jsem se mohla zúčastnit. A to, že jsem si z takového závodu přivezla medaili, to pro mě byl splněný sen.
Máš v oblasti sportu někoho, kdo je tvým vzorem?
Jako svůj vzor musím jednoznačně zmínit Daniela Stacha. Sice se nevěnuje sportu profesionálně, ale čas od času si zajde zapádlovat jen tak pro radost. Zároveň si na nás vždy udělá čas a společně s Mírou Lencem komentuje závody a tvoří tak skvělou atmosféru, kterou nám může celý svět závidět. Je to neuvěřitelný člověk. Každé činnosti věnuje sto procent a na to, kolik už toho v životě dokázal je skromný a má pozitivní přístup k životu. Je přesně takovým člověkem, jakým bych chtěla být.
Radost po závodě se nedá srovnat s radostí po zkoušce
Co ti vrcholový sport dal a co naopak vzal?
Určitě mi více dal, než vzal. Naučil mě vytrvalosti, disciplíně a tvrdé dřině. Naučil mě, že v životě některé věci nemusí vyjít, i když se na ně perfektně připravíte. A to je ta nejlepší lekce, kterou mi sport mohl dát. Naučila jsem se nic nevzdávat a vytrvat. Zároveň jsem potkala spoustu skvělých lidí, kteří mi přirostli k srdci a také jsem se podívala na krásná a zajímavá místa. Bohužel tím, že jsem věčně na trénincích nebo v zahraničí, nemám tolik času na svou rodinu a kamarády, kteří jsou doma. Takže s nimi nemůžu být tak často, jak bych si přála. Ale o to více si pak vážím toho, když s nimi jsem.
Jaký je to pocit, když úspěšně dojedeš závod? A dá se taková radost vůbec srovnat s radostí třeba po úspěšné zkoušce?
Ten pocit je nepopsatelný. Je to pocit obrovského štěstí a úlevy, že to vše dobře dopadlo. S pocitem po úspěšné zkoušce se to nedá srovnat. Na zkoušku se člověk připravuje a pokud se připravuje svědomitě, tak je velká pravděpodobnost, že to vyjde. U sportu to ale nestačí. Všichni sportovci se na závody připravují, jak nejlépe umí a v posledním okamžiku už hraje roli hlavně náhoda. Voda je živel, který nikdo z nás nemá vyloženě pod kontrolou. Takže o to lepší je to pocit, když to všechno vyjde.
Je důležité si najít čas i na odpočinek
Je pro tebe, jakožto závodní sportovkyni, důležité téma zdravého stravování? Máš například pevně nastavený jídelníček?
Určitě ano. Ale nejen kvůli sportu, ale tak obecně v běžném životě člověk potřebuje dodržovat zdravý režim, aby mohl fungovat a cítit se dobře. Zároveň všeho moc škodí, i já si ráda dopřeju čas od času něco nezdravého. Přece jenom jsem velký milovník jídla, a proto bych se nedokázala tolik krotit. Pevně nastavený jídelníček nemám, ale snažím se nad jídlem sama dost přemýšlet. Tělesná váha v našem sportu není zas tak důležitá, ale mně osobně vyhovuje, když jsem během závodů lehčí. Mimo sezónu to mám naopak, protože máme spíše náročnější tréninky a nějaká ta kila navíc nám pomůžou dřinu lépe zvládnout.
Je něco drobného, co ty osobně pro své zdraví děláš každý den?
Snažím se každé ráno protahovat. Když člověk začne den protažením, tak se cítí mnohem lépe po celý den. Když sedím ve škole nebo doma u učení, tak nejsem zrovna narovnaná, a to mému tělu moc nesvědčí. Proto se snažím svým zádům a svému tělu alespoň takto ulevit.
Používáš nějaké vychytávky v telefonu na sledovaní zdravého životního stylu jako třeba krokoměr nebo sledování pitného režimu?
Myslím si, že už tak mám aplikaci skoro na všechno. Takže přes telefon si hlídám jenom spánek, abych chodila včas spát a spala dostatečně dlouho. Pitný režim si kontroluju jenom tak, že si ráno vezmu flašku s pitím a vím, že musí být večer prázdná.
Najde se ve tvém nabitém rozvrhu i nějaká chvilka, kterou máš jen pro sebe, kdy můžeš úplně vypnout, třeba u nějakého filmu? Nebo raději odpočíváš aktivně?
Dost záleží na tom, jaké je zrovna období. Během zkouškového se taková chvilka zas tak často nenajde. Ale jinak se snažím si na odpočinek čas najít, protože i odpočinek je důležitý a někdy mi ta hodinka odpočinku dá více než hodina učení. Vzhledem k tomu, že mám pohybu až až, tak si ve volné chvilce raději lehnu do postele a koukám se na seriál nebo si čtu.
Kvůli pandemii se v současné době také mnohem více mluví o duševním zdraví. Je něco, co pro sebe v tomto ohledu děláš, aby ses z toho všeho nezbláznila?
Mně osobně nejvíce na psychickou pohodu pomáhá, když se věnuji něčemu, u čeho nemám čas přemýšlet nad ostatními věcmi. Takovou činností je i samotný trénink. Nebo si zajdu s kamarádkami ven, dáme si něco dobrého a popovídáme.
Balancování sportu a studia je mnohdy výzva
Sama vím, že je občas náročné kombinovat školu, rodinu, kamarády, případně brigádu. Jaké to ale je pro tebe, když se navíc naplno věnuješ vodnímu slalomu? Jsi dobrá v organizování času?
Zatím se stále učím, jak si vše lépe zorganizovat a hlavně jak si ve všech činnostech najít balanc. Je to pro mě pořád velká výzva a stále mám pocit, že něco nestíhám. Někdy to mám zorganizované lépe, někdy hůře, ale občas se to zkrátka sejde a člověk neví, co dřív. Ale říkám si, že takový pocit má asi spousta lidí. Bohužel nemám kapacitu na to, abych mohla studovat předměty napřed, jako mí spolužáci, ale to je daň za sport.
Jak vypadá tvůj týdenní rozvrh?
Rozvrh mám vytvořený tak, abych to všechno mohla stíhat. V tom mi dost pomohl studijní program duální kariéry pro sportovce, který má spoustu výhod. Mezi ně patří například to, že mám rozvrh přesně takový, jaký jsem si ho při registraci zvolila, což je pro sportovce přímo dar z nebes.
Co považuješ za svůj zatím největší akademický úspěch?
Pro mě je zatím největším akademickým úspěchem úspěšné dokončení prvního semestru. Vím, že to nejhorší mě ještě čeká, ale i tak jsem ráda, že jsem to úspěšně zvládla. Ze všech těch zkoušek bylo mým největším úspěchem a zároveň největší výzvou složení zkoušky z matematiky. Nejsem totiž vyloženě matematický typ, a o to více jsem musela věnovat úsilí, abych to všechno pochopila.
Uvažovala jsi někdy o tom, že by ses věnovala čistě sportu a studovat vysokou školu vůbec nešla?
Uvažovala jsem nad tím spíše naopak, že bych se věnovala čistě studiu a k tomu případně nějaké práci. Sport mě zatím moc baví, ale v budoucnu bych se chtěla živit něčím jiným. Mám pocit, že na člověka je vyvíjený mnohem větší tlak, když je sport jedinou aktivitou, které se věnuje. Potom ho o to více mrzí, když se nějaký závod nevydaří. A já ráda závodím s klidnou hlavou a pocitem, že mám v životě i něco jiného, čemu se můžu věnovat.
Dala ti kombinace závodního sportu a studia vysoké školy nějakou dovednost do života? Mám na mysli třeba lepší time management, zvládání stresu?
Určitě time management. Sice zatím ještě nejsem úplný profík na time management, ale zvládám to určitě mnohem lépe. Naučila jsem se také nic nevzdávat a hlavně překonat samu sebe. Jako sportovec jsem zvyklá na každodenní řád a disciplínu. To jsou vlastnosti, které já osobně vrozené nemám, a tak jsem moc vděčná za to, že jsem se to právě díky sportu naučila. Ve škole jsem však mnohem více ve stresu než ve sportu, protože vím, že vzdělání je pro mě opravdu důležité. Tím, že mi na tom záleží, tak na sebe vyvíjím dost velký tlak. Proto jsem vždy před zkouškou hodně nervózní. Ale když přijde na samotnou zkoušku, tak jsem většinou schopná se koncentrovat a pracovat pod tlakem. To jsem se určitě díky sportu také naučila.
Foto: Archiv Gabriely Satkové
Mohlo by tě zajímat:
- Kateřina Legnerová: Pracovat při studiu ano, ale ne za každou cenu
- Adam Vološin: Na cestu na kole z Porta do Prahy mě namotivovala moje nadřízená
- Pavel Vaňous: Urvat dva body s Plzní doma je pro nás snovej začátek