Školné – dogma české pravice

3. 1. 2002 | | Názory

Většina studentů si zatím ani nestačila všimnout, že říjnové protesty vysokých škol obratně zneužila skupina vedená poslancem Matějů k pokusu o zavedení školného na našich veřejných vysokých školách – a to od září 2002.

Většina studentů si zatím ani nestačila všimnout, že říjnové protesty vysokých škol obratně zneužila skupina vedená poslancem Matějů k pokusu o zavedení školného na našich veřejných vysokých školách – a to od září 2002. Ve „Věcném návrhu zákona“, který právě projednává Parlament, je školné poněkud falešně prezentováno jako zázračný všelék na veškeré neduhy vysokého školství. Školné přinese chybějící peníze, školné zvýší studijní motivaci, školné přiblíží české školství světu, školné zlepší hospodaření vysokých škol, … Je tomu ale opravdu tak?

Argument „Pokud si budou muset studenti za vzdělání platit, budou mít také v ruce nástroj pro účinnou kontrolu vedení školy a kvality výuky“ je ideově stejně pochybený jako myšlenka „soukromého vlastnictví“ při kupónové privatizaci. Tvrdili nám, že „konkrétní akcionáři-vlastníci“ sami nejlépe dohlédnou na hospodaření „těch svých“ firem. Jak vypadají podniky z velké privatizace a jaký vliv na jejich hospodaření měli malí akcionáři ponechám na posouzení čtenáři. Kontrolní mechanizmy přece nemusí být podmíněny tím, že si za vzdělání budu platit (viz třeba anketa o spokojenosti s kvalitou výuky, která u nás již několik let probíhá při registracích).

Stimulační charakter školného je také diskutabilní – za sebe mohu prohlásit, že jsem ke studiu motivován zájmem o obor, vyhlídkou dobré práce, případně prospěchovým stipendiem. Pokud někdo nutně potřebuje pro „lepší tah na branku“ utratit za vzdělání své peníze, má možnost výběru z široké nabídky soukromých vysokých škol. Navíc zkušenost ze středoškolské úrovně neprokazuje, že by absolventi soukromých SŠ (které u nás fungují už téměř 10 let) jakkoli převyšovali (znalostmi, dovednostmi, studijním odhodláním) abiturienty škol státních – spíše naopak.

Snad největším nedorozuměním je ale představa, že školné může vyřešit nebo alespoň podstatně zlepšit finanční situaci VŠ. Zde nechám promluvit čísla:

počet VŠ studentů v ČR – 200 000
navrhované školné – 16 000 Kč
teoretický příjem rozpočtů VŠ – 3,2 mld. Kč
současná státní dotace pro VŠ – 15 mld. Kč.

I při nejoptimističtější variantě by poměrně vysoké školné ve výši 16 tisíc nepřineslo školám víc než jednu pětinu současných příjmů – a to v ideálním případě. Po odečtení nákladů na provoz systému výběru školného a při odpouštění školného několika sociálně nejslabším procentům se dostáváme pod dvě miliardy – a to je částka, která české vysoké školství opravdu nevytrhne.

Co tedy školné vlastně přinese? Prohloubení sociální bariéry přístupu k vyššímu vzdělání! (Přestože to navrhovatelé velkohubě popírají) Už nyní jsou při vstupu na univerzitu zvýhodněny děti rodičů střední a vyšší třídy – zatím však jen kulturním či vzdělanostním kapitálem rodiny. Teď by měla přibýt ještě i otázka ekonomická. Až se zruší koleje, menzy, levná skripta a zavede školné (všechno toto obsahuje návrh poslance US Matějů), on už si kdekdo nedovolí luxus univerzitního vzdělání v Praze. Zbude víc pro ty vyvolené – kteří na to mají. Návrh zákona se tak snaží zavést do české společnosti elitářské prvky, určitý kastovní systém, čímž pošlapává všeobecné rovné lidské právo na vzdělání.

Antonín Pavlíček
člen Akademického senátu VŠE za FIS,
zástupce VŠE ve Studentské komoře Rady vysokých škol

Mohlo by tě zajímat: