Stát v roli burzovního spekulanta
NázoryDobrým pozorovatelům ekonomického dění jistě nemohla začátkem září uniknout zpráva týkající se výměny státního podílu ve společnostech Jihomoravská energetika (JME) a Jihočeská energetika (JČE) za akcie společnosti E.ON. Ač se jedná o skutečnost ve svém důsledku velmi rozporuplnou, a navíc jde o nemalý balík peněz, je velmi zajímavé, že až na čestné výjimky, se jí zdejší média téměř vůbec nevěnovala.
Dobrým pozorovatelům ekonomického dění jistě nemohla začátkem září uniknout zpráva týkající se výměny státního podílu ve společnostech Jihomoravská energetika (JME) a Jihočeská energetika (JČE) za akcie společnosti E.ON. Ač se jedná o skutečnost ve svém důsledku velmi rozporuplnou, a navíc jde o nemalý balík peněz, je velmi zajímavé, že až na čestné výjimky, se jí zdejší média téměř vůbec nevěnovala.
Shrňme si nejprve základní fakta. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) má ve svém vlastnictví dva zhruba patnáctiprocentní podíly ve společnostech JME a JČE. Společnost E.ON má v současnosti majoritní podíl v obou těchto firmách, a to přes 80 procent. Proto E.ON ministerstvu nabídl tak zvaný „akciový swap“, tedy výměnu státního podílu v českých energetikách za akcie německého energetického gigantu E.ON, čímž by se stal E.ON prakticky jediným vlastníkem obou českých energetik. Začátkem září vláda nabídku schválila včetně počtu kusů akcií E.ON, které hodlá za podíly v českých energetikách získat. Celková hodnota transakce činí zhruba 2,2 miliardy korun.
Ač se na první pohled může zdát nabídka výhodná (MPSV získá likvidní akcie velké nadnárodní společnosti), při bližší analýze se objevuje spousta nejasností a rozporuplných pocitů z takovéto transakce. Nejdříve si musíme položit několik základních otázek. Proč chce E.ON zbytkové podíly českých energetik? Proč by měl stát přistoupit na takovou výměnu? Pokud přistoupí, je hodnota obchodu adekvátně stanovena? Co poté stát podnikne s podílem ve společnosti E.ON?
O pohnutkách E.ONu můžeme spekulovat takto. Po získání balíku akcií od státu by E.ON mohl stáhnout akcie z burzy a vyhnout se tak dost striktní informační povinnosti kótovaných společností. Dále získá „volnou“ cestu k nerozdělenému zisku, který dohromady u obou společností činí asi šest miliard korun, což dává státu s jeho současným podílem patnácti procent jednu miliardu. E.ON tedy de facto zaplatí za tyto podíly ne 2,2, ale jen 1,2 miliardy. Dále se E.ON v těchto společnostech stane prakticky „svým pánem“, protože jej nebude kontrolovat žádný větší minoritní akcionář.
Jestliže ze strany E.ONu můžeme přijít na spoustu motivů, proč výměnu uskutečnit, ze strany státu se jedná spíše o pseudomotivy. Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentuje tím, že místo nelikvidních akcií českých energetik získá likvidní akcie nadnárodní společnosti a tím, že na rozdíl od JME a JČE vyplácí E.ON pravidelně dividendy a navíc je podle odborných odhadů velmi pravděpodobné, že akcie E.ONu v krátkém období posílí o 10 až 15 procent. MPSV chce tyto akcie také použít k aktivnímu obchodování na kapitálových trzích. Na první pohled argumenty logické, na druhý a další přinejmenším zarážející. MPSV získá místo 15procentních podílů v českých energetikách, které by mohla aktivně využívat k výkonu práv minoritního akcionáře (například svolávání valné hromady), ve společnosti E.ON jen nepatrný zlomek podílu na základním kapitálu, který mu neumožní vykonávat žádná „nadstandardní“ práva, a bude tak odkázáno na sledování vývoje kurzu na akciovém trhu ve Frankfurtu a laskavosti majoritních akcionářů vyplácet dividendy. Co se vyplácených dividend týče, argument státu také nemůže obstát. Je sice pravdou, že letos JME a JČE nevyplatily ze svého zisku žádnou dividendu, podíváme-li se ovšem do historie, tak vidíme, že tyto společnosti za posledních deset let vyplácejí pravidelné lukrativní dividendy. Odpověď na tuto schizofrenii je jednoduchá. E.ON očekává, že zanedlouho bude stoprocentním vlastníkem těchto společností, a tak raději s výplatou počká, aby se již nemusel s českým státem o nerozdělený zisk dělit. Bude jistě velmi zajímavé sledovat, kdy tak E.ON učiní a zda si rovnou nechá vyplatit celých šest miliard.
Není také možné nezaregistrovat zprávy z Ministerstva financí, které oba podíly státu ocenilo o 600 miliónů korun více než společnost najatá MPSV. Nezbývá než rezignovaně kroutit hlavou a ptát se, proč si MPSV nenechalo udělat více odborných posudků nebo proč nevypsalo na jeho podíly výběrové řízení. Mohlo by tak alespoň částečně předejít spekulacím o výhodnosti celé transakce.
Poslední dva argumenty MPSV snad ani není nutné komentovat. Kdo se alespoň krátkodobě pohybuje v oblasti kapitálových trhů, tak ví, že předvídat budoucí kurz akcie s takovou jistotou je přinejmenším úsměvné.
Poslední myšlenka, že by stát měl aktivně se spravovaným majetkem občanů obchodovat na burze je pro mě absurdní a nesmyslná. Již také proto, že české energetiky dostalo MPSV do vínku od Fondu národního majetku za účelem financování důchodové reformy. Stát by tak měl případně nabyté akcie E.ONu prodat a před uskutečněním důchodové reformy tyto peníze investovat do méně rizikových forem investic a ne svěřovat miliardy korun obchodníkovi s cennými papíry za účelem aktivní spekulace. Z takového postupu pravděpodobně nebudou mít žádný užitek dnešní a budoucí důchodci, ale jen burzovní obchodníci a možná několik úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí.
Nahrávání ...
