Na konci ledna byl schválen zákon o příspěvku pro rodiče prvňáčků, v médiích prezentovaný jako pastelkovné. Tisícikorunový příspěvek by měl pomoci při nákupu věcí do první třídy, jako jsou penál nebo školní brašna. Je to asi poprvé, kdy si vláda vzpomněla na deklarovanou podporu mladých rodin s dětmi.
Na konci ledna byl schválen zákon o příspěvku pro rodiče prvňáčků, v médiích prezentovaný jako pastelkovné. Tisícikorunový příspěvek by měl pomoci při nákupu věcí do první třídy, jako jsou penál nebo školní brašna. Je to asi poprvé, kdy si vláda vzpomněla na deklarovanou podporu mladých rodin s dětmi.
Než se ale začneme radovat, že Paroubkův kabinet zajímá také něco jiného než podpora krachujících nadnárodních firem nebo zpřísnění tiskového zákona, bylo by vhodné si položit otázku, zda těchto tisíc korun rodinám skutečně pomůže. Neprospěly by jim více jiné věci, které by rozpočet nestály ani korunu?
Asi není potřeba nijak dokazovat, že ke spokojenému životu potřebují mladé rodiny, stejně jako všechny ostatní, především bydlení a práci. A zde už jsou výsledky vlád ČSSD mnohem horší. Od nástupu Zemanovy vlády přišlo o práci přes 200 tisíc lidí a nezaměstnanost se tak v porovnání s dřívějšími lety zdvojnásobila. Pro názornější představu lze tento stav přirovnat k situaci, kdy každý pracovní den přišlo z práce 125 lidí s tím, že byli dnes propuštěni nebo firma zkrachovala. Řešení problému nezaměstnanosti není jednoduché, ale současná vládní garnitura už spolehlivě prokázala, že ho řešit neumí. Jedním z mnoha důkazů je například zákoník práce schválený s komunisty, jehož autoři si zřejmě neuvědomili, že na dohodu musejí být vždy dvě strany a v okamžiku, kdy vyženou firmy pryč, bude zde práce ještě méně, zaměstnanci snáze vydíratelní atd.
Dalším krokem, který by prospěl nejen mladým rodinám, by bylo ustanovení normálně fungujícího trhu s byty. V Praze je kvůli regulaci nájemného velmi obtížné sehnat byt pod 10 tisíc korun měsíčně a tato meta je pro mnoho lidí velmi obtížně dosažitelná. Na druhou stranu je mnoho bytů nevyužito, protože jejich majitelé si je drží pro možné budoucí využití nebo je přímo pronajímají za tržní nájem. Deregulace nájmů spolu s adresnými příspěvky na bydlení pro lidi, kteří to skutečně potřebují, by snížila pražské nájmy nejméně o třetinu, což by znamenalo výrazné vylepšení životní situace mnoha rodin. V kontextu výše uvedené „podpory“ ve formě nezaměstnanosti a špatné dostupnosti bydlení je jednorázová tisícikoruna formalitou. Rozdíl mezi stavem mít a nemít práci je minimálně desetinásobný a navíc se projevuje každý měsíc. Stejně tak je rozdíl platit nájemné 12 nebo 8 tisíc měsíčně.
Vyřešení těchto problémů by bylo skutečnou pomocí mladým rodinám, nicméně to asi není tolik efektní a mediálně přitažlivé jako říci, že každý prvňáček dostane od vlády tisíc korun. Nakonec je nutné si uvědomit, že vládní ministři tyto peníze nevydávají ze svého, ale jen z těch peněz, které předtím od lidí na daních vyberou. Pro člověka s hrubou mzdou 17 tisíc korun činí rozdíl mezi mzdovými náklady zaměstnavatele a jeho čistou mzdou asi 10 tisíc. Pokud mají takovou práci oba manželé, tak jim stát vezme každý měsíc 20 tisíc korun a poté jim jednorázově s velkou slávou tisícikorunu vrátí. Skvělá podpora.
