Zaráží vás titulek? Mě také, ale podle článku uveřejněného v Právu tomu tak je. Průměrný vysokoškolský student totiž podle jednoho ze čtyř předních deníků potřebuje k životu pouhé tři a půl tisíce korun měsíčně. Kdyby to byli jen redaktoři Práva, kdo toto tvrzení propagují, pak bych se nad tím možná ani nepozastavil. Jenže oni se opírali o studii Akademie věd České republiky!
Zaráží vás titulek? Mě také, ale podle článku uveřejněného v Právu tomu tak je. Průměrný vysokoškolský student totiž podle jednoho ze čtyř předních deníků potřebuje k životu pouhé tři a půl tisíce korun měsíčně. Kdyby to byli jen redaktoři Práva, kdo toto tvrzení propagují, pak bych se nad tím možná ani nepozastavil. Jenže oni se opírali o studii Akademie věd České republiky!
Pojďme počítat. Akademici tvrdí, že průměrný vysokoškolský student na státní škole potřebuje asi 1080 korun měsíčně na kolej. Kolik z nás má kolej za tisícovku? Ale dobrá, připusťme, že v republikovém průměru nám to tak vyjde. Jenže v Praze nás pobyt na studentských ubytovnách stojí až 1500, a to nepočítám internet, s nímž by to bylo 1700.
Na menzu nám studentům akademici vyhradili asi tisíc korun měsíčně (přiznávám, že přesná čísla si nepamatuji). Za starých časů by to na dvacet (pracovních) dní stačilo, tehdy stálo jídlo asi dvacku, takže osm set měsíčně. Jenže všechno podražilo. Dobrý odhad podle mě je, že za dvě jídla denně v menze zaplatíme měsíčně alespoň 1200 korun . Ale tady akademici zapomněli na to, že student také potřebuje jíst o víkendech, kdy menzy ve většině případů nefungují. Nedejbože, aby se snad chtěl občerstvit během dne. Jestli chcete tedy být průměrným studentem, nesmíte si v automatu koupit kafe, sušenku, bagetu a opovažte se vstoupit do bufetu! Vzorový student totiž jí jen v menze, přes víkend drží dietu a pije pouze čaje ve studentských stravovnách a jinak vodu z kohoutku. A taky nesnídá.
Dalším výsměchem je, že za školní pomůcky utratí asi 266 korun měsíčně (a to si zrovna pamatuji přesně). I když to rozložím do všech studijních měsíců, nějak mi to nesedí. Příklad: koupil jsem si minule Holmana, makroekonomii dvojku. Při slevě dvacet procent mě vyšla na 540 korun. To znamená, že ji mám v průměru na dva měsíce. Ale to je jen jeden předmět. Netvrdím, že do všech potřebuji tak drahé učebnice, ale na většinu kurzů nějaká skripta potřeba jsou. Ať si akademiků vážím jakkoli, nevěřím, že by to vyšlo jen na 266 korun. Máme přece dva semestry!
Další položkou u „průměrného studenta“ bylo cestovné. To dorovnává 3500 korun. Takže tramvajenka a dvakrát měsíčně cestu domů.
Jenže vážení akademikové zapomněli, že student je taky člověk a chtěl by si třeba zajít do kina, divadla, s někým posedět na kávu, víno, pivo, co komu libo. Na to jaksi v rozpočtu nezbývá. To ještě nepočítám, že si občas potřebuje koupit ponožky, spodní prádlo, dokonce bundu nebo boty. Jak prohlásila moje kamarádka: „Tři a půl? Tolik stály tyhle boty,“ a ukázala na své štíhlé nohy. Ne, opravdu netvrdím, že každý student má tak drahé boty, ale pod pětistovku je stejně neseženete. Mám ještě jednu kamarádku. Ta se nad sumou také pozastavila: „Dobře nekoupím knížky a něco mi zbude. Takže budu sedět před kolejí a pít krabicové víno. To je totiž levnější než Coca-cola.“
Vím, že chtít po rodičích víc peněz je trochu vyděračské, protože přivydělat si může každý. S tím však akademici počítali – podle nich totiž od rodičů, v případě tří a půl tisíce korun nákladů, dostáváme asi 1100. Zbytek si vyděláme. A co mě na tom teda štve? Vlastně jen to, že když budu rodičům příště zdůvodňovat, proč potřebuju dodatečně přispět na skripta, vyslechnu si přednášku na téma: Vždyť studentům stačí 3500 korun na měsíc! Proč to nestačí tobě?
