Uč se a pracuj!
Kariéra, NázoryJako kdysi pilný student této školy si nedokážu představit, že vysokoškoláci místo poctivého studia na plný úvazek při škole pracují nebo navštěvují ještě druhou univerzitu. Tato slova pronesl vloni na půdě VŠE prezident Václav Klaus. Jeho fantazie patrně od té doby udělala pokroky. Podepsal totiž nový zákon, který říká, že poslední tři roky studia musí student odpracovat alespoň dvanáct měsíců, aby měl po absolvování nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Jako kdysi pilný student této školy si nedokážu představit, že vysokoškoláci místo poctivého studia na plný úvazek při škole pracují nebo navštěvují ještě druhou univerzitu. Tato slova pronesl vloni na půdě VŠE prezident Václav Klaus.
Jeho fantazie patrně od té doby udělala pokroky. Podepsal totiž nový zákon, který říká, že poslední tři roky studia musí student odpracovat alespoň dvanáct měsíců a při tom odvádět státu sociální dávky, aby měl po absolvování nárok na podporu v nezaměstnanosti. Patrně převážilo lidové rčení, že práce šlechtí.
Nemyslím, že by měl absolvent vysoké školy hned po promoci letět na pracák. Ale co když nemůže práci opravdu sehnat? Ke vzdělávání samozřejmě patří i praxe. Je také fajn, pokud studující není závislý pouze na rodičích, respektive jim uleví tím, že si přivydělá na nějaké brigádě. A navíc žádat o práci bez praktických zkušeností a jen mávat diplomem, byť červeným, s titulem inženýra asi není nejlepší vizitkou uchazeče při pohovoru.
Trochu mě však mrazí, že dobrovolnou praxi nyní zákon činí vlastně nezbytnou. Navíc student musí dávat pozor, aby nepodepisoval dohodu o provedení práce. Z té se totiž neodvádějí sociální dávky a nezapočítává se tak do zmíněných dvanácti měsíců. Také je třeba vzít v úvahu, že v posledním roce studia má vysokoškolák trochu více práce než v prváku. Tedy aspoň teoreticky, musí dokončit zbylé předměty, složit státnice, napsat diplomku. A v rámci toho sčítat odpracované hodiny, dny a týdny, aby mu to hodilo celý rok.
Představuji si medika, který ve dne píše diplomku, chodí na přednášky, snaží se naučit na zkoušku, z anatomie a pak po nocích v rámci „praxe“ jde rovnat zboží do Lidlu, aby měl napracováno dvanáct měsíců. Musí se přece pojistit pro případ, že po škole pro něj nemocnice nebudou mít místo. Děsí mě představa, že můj lékař v noci přehazoval balíky špaget a teď se snaží zachránit mé prokouřené plíce. Co když zrovna na přednášce o resuscitaci spal po probdělé noci?
Vím, že praxe je potřebná. Také vím, že bez práce nejsou koláče. A myslím a věřím, že si to uvědomuje snad každý student vysoké školy. Proč tedy k tomu potřebujeme regulaci?
Nahrávání ...
