Ušít kalhoty na míru trvá měsíc a půl, říká džínový kluk

16. 7. 2017 | | Rozhovory Patrik Diamant 1

Během magisterského studia na Fakultě podnikohospodářské v sobě Patrik Diamant, který má přezdívku „džínový kluk“, našel obchodního ducha a začal se věnovat šití kalhot na míru. V rozhovoru pro iList popsal, jaké byly začátky jeho podnikání a čeho se musel vzdát, aby se svému koníčku mohl věnovat naplno.

Studuješ ekonomku, přesto teď šiješ kalhoty. Jak ses k téhle práci dostal?

Jednoduše. Potřeboval jsem vyřešit svůj vlastní problém, kdy mě nebavilo chodit do obchodních center, zkoušet třeba i patnáct párů džínů a nakonec odejít s prázdnou. A protože jsem měl z dřívějška oblek a košili na míru, tak jsem jednoho odpoledne sedl ke Googlu a zjistil, že ve světě existují i obchody, které se zaměřují přímo na džíny na míru.

V tu chvílí tě napadlo, že z toho uděláš byznys a začneš podnikat?

To až později. Nejprve jsem chtěl džíny jen pro sebe. Zavolal jsem do pár krejčovství, abych zjistil, kde mi je ušijí. Koupil jsem si látku a nechal si tak své první džíny ušít. Myšlenka byznysu přišla až po týdnu nošeních mých prvních džínů, kdy jsem se chystal na jednu konferenci, a tak jsem si řekl, že otestuju poptávku. Během pár dnů jsme s kamarádem udělali pár fotek, já vytvořil web a nechal si vytisknout vizitky. Na konferenci jsem pak jel jako kluk, co dělá džíny na míru. A vyšlo to.

Nebylo těžké takový projekt rozjet? Dnes je vše o marketingu a značkách.

Z pohledu marketingu ne. Přeci jen se jednalo o něco nového. To nejtěžší se skrývalo za tím, že jsem absolutně nevěděl, jak se džíny na míru dělají. Začátky byly strašně komické. Naštěstí jsem v průběhu potkal několik lidí, kteří mě vždy posunuli dále.

Džíny zpočátku vůbec neseděly

Co to přesně znamená komické?

K tomu by asi bylo třeba vidět fotky ze zkoušek. Ty kalhoty byly zpočátku dokonale nepadnoucí, ačkoliv jsem říkal, že dělám džíny, které vám dokonale padnou.

Jak sis osvojil základy krejčovství?

Zpočátku jsem krejčovinu nechal na zkušenějších. To znamená, že já jsem jen zaměřoval míry, ty předal dále a poté kalhoty se svým klientem zkoušel. Dneska vytvářím nový střih pro každého zákazníka sám a poté ho po každé zkoušce ladím. Dává mi to smysl, protože na zkoušce jsem to právě já, kdo vidí, jak kalhoty sedí. Hodně jsem toho okoukal od svých krejčových. Samozřejmě jsem si ale musel hodně nastudovat v knížkách nebo na internetu. To byla teorie. Nejvíc jsem se ale naučil na zkouškách formou pokus-omyl.

Takže kalhoty sám nešiješ. Není to ale zavádějící, když ti říkají džínový kluk?

Celé kalhoty ne, to přenechávám jiným, kteří s šitím mají dlouholeté zkušenosti a kvalitní stroje. Řekl bych, že většina lidí ani neočekává, že džíny šiji přímo já. Můj příběh často znají, a tak vědí, že nejsem vyučený krejčí. A džínový kluk? Nejprve se mi tohle označení vůbec nelíbilo, dnes se ale vždycky usměju, když mi kamarádi zavolají a řeknou „Čau džínovej kluku, jak to jde?“.

Jak dlouho trvá ušít kalhoty na míru?

Vyjde to asi na jeden a půl měsíce, nyní intenzivně pracuju na tom, abychom se vešli do jednoho měsíce. Kdybys byla můj zákazník, potkali bychom se třikrát až čtyřikrát. Nejprve bychom se pobavili o tvé představě o džínách, vybrali látku a další detaily a poznamenal bych si tvoje míry. Poté by proběhla jedna až dvě zkoušky a nakonec předání.

Na Erasmus jsem nejel, ale nelituju

Momentálně ještě studuješ. Jak zvládáš kombinaci školy a práce?

Minulý semestr jsem vypustil, ale teď mám pár zbývajících předmětů a pak státnice s diplomkou. Ale nikam nepospíchám. Baví mě ta kombinace školy a podnikání, když už si jen vybírám volitelné předměty, které hezky navazují.

Využíváš znalosti ze školy v byznysu?

Ano. Celou dobu jsem se na něco připravoval, studoval jsem ekonomii a marketing. To znamená, že jsem do hlavy nasával strašně moc informací. V byznyse si ale vezmu jeden konkrétní problém, který by potřeboval nějaké řešení. Pro mě je teď mnohem přínosnější, že jsem si vybral volitelný předmět k tématu, který řeším, a že mám nějakého zajímavého učitele. Potom za ním potom případně můžu zajít a zeptat se, jak by ten můj problém řešil on. V tom vidím velkou přidanou hodnotu.

Nepřemýšlel jsi o nějaké stáži nebo Erasmu?

V září jsem měl odjet do Kanady a docela jsem se těšil. Dal jsem si ale určitý termín, do kdy zjistím, jestli džíny mají tak velký potenciál, abych nejel. Musel jsem si vybrat mezi tím, jestli odložím podnikání o půl roku, nebo začnu dělat to, v čem vidím opravdu velkou příležitost. Měl jsem opravdu těžkou volbu, nakonec jsem se rozhodl pro byznys a nelituji.

Původně jsem chtěl být pilot

Hodláš pokračovat v podnikání i po dokončení školy?

Džíny mě budou ještě nějakou dobu provázet. Teď si nedokážu představit, že se vrátím do zaměstnání. Baví mě, že buduju něco svého. Ideálně bychom měli skoro pořád dělat to, co nás baví, a to, co ne, dát někam pryč. Člověk ale nikdy neví, co ho potká do budoucna.

Džíny šiješ přibližně rok. O jaké kariéře jsi přemýšlel, než ses vydal kalhotovou cestou?

Úplně původně jsem chtěl být dokonce pilotem. Od prváku jsem jinak pracoval v různých firmách a postupně začal cítit, že to není ta nejlepší cesta. Pak přišla ta myšlenka. A naštěstí správná, protože to byla přesně díra na trhu.

Pilotem? Jak tě to napadlo?

Rozhodl jsem se, když mi bylo osm let a poprvý jsme letěli do Chorvatska. Bylo to ještě před jedenáctým zářím, takže jsem se mohl podívat do kabiny a strašně jsem se zamiloval do toho, jak to tam vypadalo a jak byli piloti styloví a příjemní. Na střední jsem se dokonce naučil na přijímačky na České vysoké učení technické v Praze na dopravního pilota, prošel jsem lékařskými testy a psychotesty. Ale protože bylo období finanční krize a propouštěl se jeden pilot za druhým, tak jsem se rozhodl, že tam nepůjdu, protože ta škola je obecně velmi drahá.

Základem jsou kontakty

Takže ekonomka byla taková z nouze ctnost?

Vždycky mě zajímaly finance a matematika. Ale důvod byl skutečně praktickej. Nevěděl jsem moc, co jiného. Brácha studoval práva, část rodiny je z lékařství. Nikdo ale nestudoval ekonomii, tak jsem si vybral tu. Tenkrát to možná byla z nouze cnost, dneska to ale beru jako obrovskou výhodu. Kdyby nebylo ekonomky, nepotkám ty správný lidi, nezměním svoje myšlení o světě, a tím pádem bych se nedostal k podnikání. Kdybych byl pilotem, byl bych jím asi celý svůj život. Dneska jsem ale strašně rád, že jsem VŠE vystudoval, respektive že ji dokončuju.

Říkal jsi, že během školy jsi hodně pracoval. Co považuješ za lepší – pracovat během školy, nebo sbírat kontakty?

Měla by to být asi kombinace. Znám lidi, kteří během celý vysoký pracovali, ale i ty druhý, kteří chodili na party a dělali si kontakty. A je otázka, co je vlastně lepší. Já jsem pravidelně chodil do práce a na party moc ne. Teď ale zjišťuju, že ty kontakty jsou nejvíc, co můžeš mít. Jsou strašně důležitý jak pro byznys, tak i pro život.

Foto: Archiv Patrika Diamanta

Mohlo by tě zajímat: