Útvar obrany a ochrany je podle počtu zaměstnaných osob pravděpodobně nejmenší oddělení na VŠE. Pracují v něm pouze dva lidé. Úkolů, které má jejich malá kancelář ve čtvrtém patře Staré budovy na starosti, je ale docela požehnaně. S tím souvisí velice pestré a zajímavé zkušenosti, které Ing. Ivan Veselý, vedoucí útvaru, a Dr. Jan Havlas za dobu svého působení při chodu školy nasbírali.
Útvar obrany a ochrany je podle počtu zaměstnaných osob pravděpodobně nejmenší oddělení na VŠE. Pracují v něm pouze dva lidé. Úkolů, které má jejich malá kancelář ve čtvrtém patře Staré budovy na starosti, je ale docela požehnaně. S tím souvisí velice pestré a zajímavé zkušenosti, které Ing. Ivan Veselý, vedoucí útvaru, a Dr. Jan Havlas za dobu svého působení při chodu školy nasbírali.
Hlavním úkolem oddělení je ochrana VŠE, a to nejen Žižkovského areálu, ale i ostatních částí školy, které jsou pod jejich metodickým dohledem. Starají se rovněž o technickou ochranu objektů, o elektronické zabezpečovací systémy, vjezdová povolení do prostor školy nebo zajišťují výrobu a distribuci razítek pro všechna oddělení školy. Náplní jejich práce je i ohlašování pojistných událostí a zvláštní kapitolou je tzv. klíčové hospodářství, což v praxi znamená, že každý zámek a klíč by měl projít rukama alespoň jednoho ze dvou zaměstnanců oddělení.
Problematickou oblastí je podle zaměstnanců útvaru otevřený přístup do objektů VŠE: „Jistě je správné, že je škola veřejně přístupná. Návštěvy by ale měly být odlišeny od zaměstnanců nebo studentů. Dnes sem klidně může přijít nějaký šílenec opásaný bombami a nikdo to nepozná. Můj osobní názor je, že škola jednou dospěje ke vstupním turniketům,“ říká Ing. Veselý.
Další oblastí spadající pod křídla Útvaru ochrany a obrany je civilní obrana. Ta podle Ing. Veselého není na nejlepší úrovni: „Za posledních dvanáct let se na to vykašlal celý stát. Podceněné je to všude, ale již se pracuje na nápravě, která bude stát spoustu peněz.“ Škola dnes disponuje několika kryty na Jarově, v těchto dnech zde přibyly další dvě místnosti. Na dobré úrovni je kryt pod areálem na Jižním Městě. Pro potřeby žižkovského komplexu budou po nezbytných opravách nejbližšími úkryty stanice metra B Florenc a Náměstí Republiky.
Vrásky na čele přibývají zaměstnancům útvaru při občasných nárazových akcích, jakými je třeba summit NATO nebo nedávná návštěva komisaře EU Poula Nielsona, při níž školu zvenku kamenovala skupinka osob: „Bylo štěstí, že delegace odjela ze školy asi o půl hodiny dříve, než bylo zamýšleno. Kameny tak začaly létat na budovu až minutu po odjezdu delegace. Kus betonu zasáhl jednu kancelář v Nové budově, kde v tu chvíli seděl Ing. Jiří Klečka, který naštěstí neutrpěl žádné zranění. Nevznikly ani žádné vážnější škody,“ vzpomíná Ing. Veselý.
Narůstajícím problémem poslední doby je distribuce a konzumace drog uvnitř školy. Zaměstnanci nacházejí použité stříkačky na toaletách, někdy se podaří zadržet někoho přímo ve škole: „Právě nedávno jsem si na chodbě vytipoval člověka, který se mi zdál podezřelý. Požádal jsem ho, aby se identifikoval a on začal utíkat. Po chvilce honění jsem ho chytil a předal policii. Sám se přiznal, že si chodil do školy aplikovat heroin,“ popisuje Ing. Veselý své zkušenosti.
Nepříjemnou záležitostí jsou rovněž devianti na pánských záchodech, kteří často nabízejí studentům omezenou škálu sexuálních praktik, nebo drobní zloději, kteří se zaměřují především na peněženky, mobily a dioptrické brýle. Všechny osoby, které se podaří zadržet, předává Útvar ochrany a obrany rovnou policii. Ing. Veselý vypráví o jednom nevšedním případu: „Zadrželi jsme člověka, který se pokoušel vykrást zavřenou kancelář. Když jsme mu oznámili, že zavoláme policii, začal vyhrožovat, že se podřeže. A také to udělal. Později se zjistilo, že šlo o delikventa, který se podobně sebepoškozoval již mnohokrát.“
Podobně „zajímavých“ zážitků mají zaměstnanci útvaru „na skladě“ poměrně hodně. Vzpomínají např. na okradenou studentku, jejíž matce volala po několika dnech podezřelá osoba, že má dceřiny doklady a pokud je studentka chce ještě někdy vidět, musí si pro ně sama přijet do pískového lomu v Kobylisech. Dívka do lomu opravdu dorazila, ovšem za doprovodu skrytého ozbrojeného komanda. Když nálezce slečně doklady předal, byl policií zpacifikován. Brzy se zjistilo, že šlo o skutečného poctivého nálezce, který v lomu opravdu pracoval.
Co se týče spolupráce se studenty, je Ing. Veselý poměrně spokojený: „Dost často nám s něčím pomáhají. Někdy se ale setkáváme i s poměrně nepříjemnými situacemi, kdy studenti například hrubě urážejí uklízečky. Sám jsem tu měl několik případů, které jsem musel utěšovat.“ Na závěr apeluje především na pozornost studentů: „Většina krádeží vzniká zbytečně. Kdyby si studenti své věci pečlivěji hlídali, měli bychom zde o polovinu práce méně. Když už ale ke krádeži dojde, měli by nás postižení kontaktovat co nejdříve. V takových případech rozhoduje každá minuta a někdy se ještě podaří pachatele dopadnout.“
