Jen málokdo tuší, že existuje neoficiální spolupráce katedry románských jazyků a jedné vysoké školy v Mexiku. Ani já to netušila, až při jedné hodině španělštiny se o tom docentka Hlavičková zmínila, a kolotoč se začal pomalu roztáčet. To bylo v říjnu. Jednoho brzkého rána koncem ledna se pak sešla na letišti parta 16 lidí, odhodlaných vydat se vstříc neznámému.
Jen málokdo tuší, že existuje neoficiální spolupráce katedry románských jazyků a jedné vysoké školy v Mexiku. Ani já to netušila, až při jedné hodině španělštiny se o tom docentka Hlavičková zmínila, a kolotoč se začal pomalu roztáčet. To bylo v říjnu. Jednoho brzkého rána koncem ledna se pak sešla na letišti parta 16 lidí, odhodlaných vydat se vstříc neznámému.
Před námi byly minimálně čtyři týdny pobytu v Mexiku. Asi každý z nás měl určité představy o tom, jaké to bude. Všechny však jistě překvapilo, jak malé město Zacatepec ve státě Morelos je. Jedinou dominantou městečka na úplné rovině je „ingenium“ čili cukrovar, ze kterého jsme byli první týden, mírně řečeno, pěkně vedle. Oblaka černého dýmu, které denně vychrlí komíny továrny, totiž znepříjemňují místním obyvatelům a tenkrát i nám život. Do okruhu několika kilometrů se z těchto oblaků snáší „černý sníh“.
Zvykli jsme si ale docela rychle, stejně jako na teploty přesahující 30 stupňů Celsia, jež nás v ČR i v létě sužují jen zřídkakdy. A to tam bylo teprve jaro. Působili jsme až exoticky, když jsme si kráčeli do školy nebo po městě jen v kraťasech a tričku či tílku, zatímco někteří místní měli ještě zimní bundu, čepici a rukavice. A to vážně.
Ubytovaní jsme byli každý v jiné rodině, ale vždy alespoň tři blízko sebe. S dorozumíváním se vypořádal každý z nás po svém – ne vždy to bylo právě jednoduché, ale od čeho máme ruce a nohy, že? Pravda, anglicky tu „umí“ sice skoro každý, jenže pouze pár slov, což by na duchaplnou konverzaci nestačilo ani zdaleka. I těch pár slov však používali, aby ukázali, že je znají. To je totiž jedním z rysů Mexičanů. Snaží se „prodat“ i to málo, co ovládají, a vůbec se za to nestydí.
Spolu s životem Mexičanů, plného tortil (kukuřičné placky), fazolí a hlavně chili, které vám nasypou dokonce i na ovoce, jsme poznávali život na místní vysoké škole. Na první pohled, a řekla bych, že ani na ten druhý, se Instituto Tecnológico de Zacatepec od VŠE moc nelišil: Spousta studentů posedávajících na lavičkách v parčíku (tedy, tou dobou nám naše lavičky z VŠE právě odstranili), klábosících o všem možném, jen ne o škole. Na druhou stranu – výuka by se dala přirovnat k našim středním školám.
Všichni jsme si zapsali libovolné 4 předměty typu MAE I, MIE I, informatika, marketing či management – a to tak, abychom měli celé odpoledne volno. Snažili jsme se ho využívat k prozkoumání všech atraktivních míst, většinou měly podobu koupališť připomínajících přímořská prázdninová střediska.
Co bylo na celém tom výletu tak zvláštní a jedinečné? Už jenom to, že jsme měli možnost bydlet v rodinách a poznat skutečný život a mentalitu Mexičanů. Hned při prvním setkání vás odzbrojí svou ochotou, přívětivostí a přátelskostí, kterou byste u Čechů hledali jen těžko. Neustále se usmívají a vtipkují, na což si musí člověk zvyknout, protože i samotní Mexičané sami sebe nazývají věčnými vtipálky. Berou život takový, jaký je. Jsou spokojení a v pohodě. Nikam nespěchají, nic přeci neuteče. „Maňana“ neznamená jen zítra, ale taky v dohledné době, příště, někdy nebo taky nikdy.
Na druhou stranu má samozřejmě tato země i své mouchy. Snad největším problémem je chudoba, se kterou se člověk setká téměř na každém kroku. Žebrají i malé děti, ale když dáte něco jednomu, sesype se na vás tucet dalších. Ani s ekologií to tam není zrovna růžové – odpadky se válejí všude možně, čemuž se ani nedivím, když potkáte koš tak jedenkrát za půl hodiny chůze a ještě ho musíte hledat. Ve větších městech je sice situace o něco lepší, ale městeček podobných tomuto je určitě více.
Většina z nás měla také možnost trochu cestovat po této obrovské zemi plné kontrastů. Veselé i méně veselé zážitky byly provázeny neskutečným nadšením a dobrou náladou. Starověké pyramidy, malebná koloniální městečka, nádherné pláže Karibiku či čilý ruch Mexica City. To vše v nás zanechalo hluboký dojem a troufám si říct, že i lásku k této zemi, do které se určitě stojí za to podívat.
