U studenta vysoké školy se všeobecně jistá úroveň znalostí předpokládá. Prof. Ing. Miloš Mach, CSc. si však nedělá iluze a základní početní úkony jako sčítání či odčítání nepovažuje za naše silné stránky.
U studenta vysoké školy se všeobecně jistá úroveň znalostí předpokládá. Prof. Ing. Miloš Mach, CSc. si však nedělá iluze a základní početní úkony jako sčítání či odčítání nepovažuje za naše silné stránky. Proč by se jinak v jeho skriptech Makroekonomie II. objevovaly výroky typu „Očekávaná míra výnosnosti na markové depozitum činí 12 %, zatímco očekávaná míra výnosnosti na korunové depozitum činí 10 %, což znamená, že očekávaná míra výnosnosti na markové depozitum je o 2 % vyšší než na korunové depozitum.“ (I. díl, str. 160). A nejde zdaleka o jednorázový exces. Hned na straně 161 nás pan profesor nabádá k prozkoumání případu 2 v tabulce 3.3. Zde se opět rozepisuje o úrokových sazbách na korunové a markové depozitum, aby nás v závěru odstavce poučil, že 10 % = 7 % + 3 %.
Bohužel, nevynikáme zřejmě ani v logickém uvažování. Schválně si nalistujte stranu 154 téhož dílu. Dozvíte se, že „druhou informací pro určení očekávané míry výnosnosti depozit denominovaných v různých měnách je očekávaná změna měnového kursu v daném období ve srovnání s úrovní měnového kursu v přítomném období.“ Studenti s fantazií by si zřejmě představovali přítomné období jako tento týden nebo dokonce tento měsíc, psychicky labilnější by se pak mohli zmítat v nejistotě, jak tedy přítomné období vymezit. Před kabinetem autora by se v konzultačních hodinách tvořily dlouhé fronty pochybujících nebožáku. Pan profesor je však předvídavý, fantazii, pochybnostem ani frontám nedává šanci a na konci citovaného výroku v závorce jednoznačně určuje přítomné období jako „dnes“.
Z celých skript je taktéž patrná nedůvěra k naší paměti. Můžeme klidně zůstat u již několikrát citovaného I. dílu: „Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky je na obr. 4.22 horizontální, a to při cenové úrovni p: firmy jsou ochotny vyrábět a nabízet jakékoliv množství produkce, které je poptáváno při dané cenové úrovni (křivka nabídky je horizontální).“ Jak profesor Mach správně předpokládá, po přečtení informace o horizontálnosti nabídky je čtenář natolik rozptýlen uvažováním o firmách a jejich ochotě, že úplně zapomene, jaký že má ta křivka vlastně tvar. V závorce tedy – aby o tom nebylo pochyb – opět zdůrazní, že nabídka je horizontální. A kdyby přesto někdo stále pochyboval? Pak je tu přece obrázek 4.22!
Na střední škole jsem byla při zimním výcvikovém kursu zařazena do čtvrtého, čili posledního družstva. Jeho členové byli z hlediska další lyžařské kariéry většinou naprosto beznadějné případy. Ale naše učitelka vždycky optimisticky říkala: „Nejlépe se zlepšíte, když budete sledovat někoho staršího a zkušenějšího.“ A zavelela: „Za mnou!“
Nabízí se tedy inspirovat se panem profesorem. Jeho logické dedukce v učebnici obsažené by pro nás jistě mohly být skvělým příkladem. Z věty „Platí-li absolutní forma teorie parity kupní síly, potom se reálný měnový kurs rovná jedné.“(str. 140, I. díl), vyvozuje famózní vzoreček RCZK/DEM = 1. Koneckonců, ona učitelka také ovládala jenom pluh.
Jediné, co nechápu, je předpoklad znalosti cizích slov. Zřejmě k učebnici patří nějaký slovníček, jehož existence mi zůstala utajena. Pokud totiž někdo neumí odečíst deset od dvanácti, jak by mohl chápat význam slov jako subtilní, ekviproporcionální či exponovat?
Jako naprostá zlomyslnost se pak jeví i několikrát uvedená poznámka, že křivka (např. produkční funkce, poptávka po práci apod.) je v obrázku znázorněna přerušovaně. Student, marně hledající přerušovanou křivku v obrázku, by mohl snadno propadnout depresím a jinak jistě kvalitní skripta roztrhat nebo zahodit do koše.
Pozn.: Uvedená čísla stran platí pro vydání z roku 1995.
