Víza si vyřizujte co nejdříve

30. 4. 2003 | | Názory

Minulý rok jsem prošla martyriem výběrového řízení a ke svému překvapení jsem byla přijata na Erasmus Universiteit Rotterdam, fakultu Rotterdam School of Economics, což jsem se dozvěděla během března. Domnívala jsem se, že mě již nic nemůže odradit od výměnného pobytu. Finance jsem si opatřila díky práci v programu WAT. Peníze do začátku jsou totiž otázkou přežití, jak nám bylo zdůrazňováno už na informativní schůzce.

Minulý rok jsem prošla martyriem výběrového řízení a ke svému překvapení jsem byla přijata na Erasmus Universiteit Rotterdam, fakultu Rotterdam School of Economics (EUR), což jsem se dozvěděla během března.

Domnívala jsem se, že mě již nic nemůže odradit od výměnného pobytu. Finance jsem si opatřila díky práci v programu WAT. Peníze do začátku jsou totiž otázkou přežití, jak nám bylo zdůrazňováno už na informativní schůzce. (Zajímavé je, že studenti z jiných škol, jmenovitě Masarykovy nebo Karlovy univerzity dostávají peníze předem, tedy ještě než vycestují.)

Hlavně nic nezanedbat

Byla jsem šťastná, že vše tak pěkně vycházelo. Mé štěstí však netrvalo dlouho. V září jsem potkala svého kolegu Honzu, který se dostal na stejnou univerzitu, kde měl nastoupit na zimní semestr. Už měl být dávno pryč. Tehdy se začal odkrývat naprosto fatální problém se studijními vízy do Nizozemí. Honzovi vyřizovali vízum 4 měsíce, ačkoli obvyklá doba jsou tři. Imigračním úředníkům možná vadilo Honzovo letní cestování. Vízum ale nakonec dostal a ze zimního semestru byl přesunut na jarní – o nic tedy nepřišel.

Když mi vylíčil své útrapy, okamžitě jsem začala jednat. O vízum jsem zažádala 11. října 2002, což mám písemně potvrzeno od nizozemské ambasády v Praze. Musela jsem dokládat dokonce i maturitní vysvědčení (směšné – vždyť studuji na vysoké škole) nebo výpis z bankovního účtu atd.

Bláhově jsem si myslela, jak vše stihnu. Semestr v Nizozemí začíná 28. ledna 2003 a o vízu mělo být rozhodnuto v polovině ledna. Na nizozemské ambasádě mi dali telefonní číslo na oddělení imigrační policie v Nizozemí, které tyto žádosti posuzuje, a doporučili mi, aby nizozemská univerzita toto oddělení kontaktovala, čímž by mi celý proces ulehčila a hlavně urychlila. Ke konci října jsem tak učinila. Přiznávám, že jsem pak otázku víza pustila z hlavy a trpělivě čekala. Čekat dnes rozhodně nedoporučuji.

V kufru chyběl už jen pas

Do poloviny ledna jsem však žádné rozhodnutí ohledně víza neobdržela. Začala jsem panikařit, chodila jsem téměř denně na nizozemské velvyslanectví, volala jim. Líčila jsem své potíže paní Mihálikové, koordinátorce programu Erasmus, psala tklivé e-maily na rotterdamskou univerzitu. Všichni mě utěšovali, že to může přijít ze dne na den, že to stihnu. Začala jsem se balit, zamluvila si jízdenku, kterou jsem stále přesouvala z týdne na týden.

V Nizozemí začal semestr 28. ledna. Moje vízum stále nikde. Jediná informace byla, že moje žádost je v procesu.

Znovu jsem psala na univerzitu a žádala je o pomoc ohledně víza. Jako odpověď mi přišly dva chaotické e-maily. V prvním mi vysvětlovali, že v mé žádosti jsou nějaké nesrovnalosti a oni se za mě nemohou zaručit. Dodnes nechápu v jakém směru by se za mě měli zaručovat. A druhý email přišel hned následující den. V něm se omlouvali, že došlo k chybě a že moje žádost je v pořádku a bude vyřízena „as soon as possible“.

Je půlka března a já vízum stále nemám. Už to trvá přes 5 měsíců. Mé pocity jsou plné beznaděje. Nikdo mi není schopen říci, kde se teď moje žádost nachází a jak dlouho to potrvá. Velvyslanectví mě odkazuje na EUR a cizineckou policii. Paní Miháliková na EUR a velvyslanectví a z EUR se mi již raději ani neozývají. Nikdo to nemá v kompetenci, nikdo neví odpověď. Naštěstí jsem si zaregistrovala předměty na VŠE, takže celý semestr kvůli byrokratickému postupu nebude zahozen.

Problémy s Nizozemím mají i jiní

Nejsem však první, kdo má obdobné problémy s vízem do Nizozemí. Například Alena Krákorová, která v Rotterdamu studovala v jarním semestru 2001, si ohledně celé administrativy užila své. V březnu věděla, že byla přijata. Čekala na informační balíček, který univerzity studentům posílají, leč nic jí nepřišlo. V září tedy kontaktovala EUR. Sdělili jí, že se na ni těší, ale nic o ní nevědí. Musela si podávat sama přihlášku. Kde se stala chyba? Kdo na EUR neposlal seznam studentů, kteří splnili podmínky pro přijetí? Vždyť škola měla o Aleně dávno vědět.

K žádosti o vízum se přikládá tzv. letter of acceptance; získat jej od EUR byl také nadlidský úkol. Tyto dokumenty totiž z Rotterdamu posílají až po uzávěrce, tj. v prosinci, ale na vízum je potřeba alespoň 3 měsíce! Aleně bylo vyřízeno vízum v rekordním čase, za jeden a půl měsíce. Otázkou je, čemu je to možné přičítat. Že by vytrvalým telefonátům a návštěvám na ambasádě?

Jiný student přijatý na EUR sice zažádal o vízum do Nizozemí, ale odjel bez něho. Když se vrátil, obdržel vyrozumění o zamítnutí víza a to ve dvou „světových jazycích“ – holandštině a turečtině. Neuvěřitelné, že?

Mrzí mě, že paní Miháliková neměla více informací o tomto problému. Možná je i měla, ale nějak se ke mně nedostaly včas. Děkuji jí za utěšující slova, ale více bych ocenila činy. Chápu, že má hodně práce s celou tou administrativou kolem výměnných pobytů, ale má to znamenat, že student je ponechán svému osudu, že nikde nemá zastání? Ano, jsem asi příliš naivní.

Studenti, vy, kdo jste se dostali na zahraniční výměnné programy, okamžitě si vyřizujte víza a všechny věci s tím související. Nenechte se nikde a nikým odbýt. Tvrdě si prosazujte svou, jste v tom sami. Vyhnete se tak nepříjemnostem. Přeji vám více štěstí a samé pozitivní zážitky

Mohlo by tě zajímat: