Dva studenti ekonomky jsou na horách. „Hele, Franto, tak jdem na pivo, ne?” láká Béda kámoše, aby zabalili lyžování a šli se radši schovat před zimou do tepla a útulna restaurace na sjezdovce. Je leden, dvacet sedm pod nulou, osm ráno, právě začaly jezdit vleky.
Dva studenti ekonomky jsou na horách. „Hele, Franto, tak jdem na pivo, ne?” láká Béda kámoše, aby zabalili lyžování a šli se radši schovat před zimou do tepla a útulna restaurace na sjezdovce. Je leden, dvacet sedm pod nulou, osm ráno, právě začaly jezdit vleky. „Dát si pivo, tak mi to zamrzne v krku,” na to reaguje Franta. Pocit zimy v nich umocňuje snad i nedostatek spánku a společenská únava. Frantovi se ještě teď podlamují nohy po probdělé noci. Když jdete spát ve čtyři ráno a v osm už jste na sjezdovce, na výkonu je to pěkně znát.
Vraťme se ale o pár hodin zpět … Je předchozí večer a tito dva studenti se připravují na noční zábavu. Ještě nemají nic konkrétního v plánu, ale výběr mezi účastnicemi kurzu je tentokrát docela slušný. Jedna už po Bédovi v autobuse hodila očkem. Franta a Béda se totiž nacházejí na lyžařském kurzu. Demografický vývoj lidstva hraje v jejich prospěch, a tak jsou šťastni jak blechy, když zjistí, že na lyžáku je letos 26 studentek a 10 kluků. „2,6 holky na jednoho kluka,” přepočítává Franta hned v Praze po nástupu do autobusu stav a obhlíží výběr. Hned si oba, jeden s mobilem a druhý bez, rozebírají příslušné studentky do svých kompetencí. „Támhleta, tu beru já,” nahlas uvažuje Franta. „To si děláš srandu, ne? Tak jo, ale necháš mi tu brunetku,” reaguje Bedřich. „Tak jo, platí,” nijak neodporuje Franta.
Po náročném dni na sjezdovce vyráží celá parta účastníků kurzu za nočním životem. Zastavují se před místní diskotékou. Už venku je slyšet „duc duc duc”. Obtloustlejší Johny se ujímá situace a nabízí se, že zajde dovnitř a pokusí se vyjednat kolektivní slevu. K našemu překvapení, dvoumetrová gorila ve dveřích pochopila Johnyho ekonomického ducha. Nebo ho nepochopila a z přednášky o teorii užitku byla tak vykolejená, že Johnyho ani nezvládla moc zmrzačit. Baculatému Jeníkovi, jak Johnyho někteří později také nazývali, se podařilo dostat všechny holky dovnitř zadarmo a kluky za tři pětky. „Seš fakt kámoš,” plácají někteří kluci Johnyho po ramenou a začínají si s ním rozumět. „Ty ženský to maj zase jednodušší,” prohodí Martin s lahví Fernetu v ruce a hodí do sebe panáka. Franta se už po cestě malebným horským střediskem seznámil se Slovenkou Petrou a detailně probírají, jak se řekne slovensky „popelnice”. Když se tlupa ekonomů váhavě vsouká do baru s diskotékou, holky se začnou svlíkat do sexy přilehlých triček. Některé zdůrazňují svou svůdnost letmým přepudrováním nebo zvýrazněním linií rtů rtěnkou. Martin nejdřív zírá na Janu v černých elasťákách, ale pak stejně nasazuje sluneční brýle. Dostat laserovym paprskem do oka, to není žádná sranda. „Bédo, támhleta je taky od nás?” Franta je najednou zmaten. Oba mají problémy poznat, která z dívek k nim patří. Ve světle neonů a pod vrstvami mejkapu jsou všechny najednou k nepoznání. Jsou tak nějak hezčí. „Já myslím, že ne. Ale támhleta, co ji balí ten Němec, asi od nás bude.” Franta s Bédou si vyhlídnou svoje „oběti” a začnou jim více věnovat pozornost. „To by člověk neřekl, že na hory jezděj tak pěkný holky,” shodnou se oba na stejné myšlence. Ačkoliv ani jeden z nich není žádný zajíc, jsou překvapeni, když vidí holky, jak si sundavají prstýnky a snaží se schovat fotky svých miláčků, když otevřou peněženky, aby si koupily sklenku vína. „Jó, na horách, tam to žije,” modifikuje reklamní slogan v tu chvíli již téměř pod stolem ležící Martin.
Je pozdě v noci či spíš brzo nad ránem. Béda s tou svou brunetkou během vystoupení gogo tanečnice celkem pokročil. Trochu přitvrdili. Už po sobě nelezou na parketu a netancují ploužák, ačkoliv DJ pouští haus, ale přemístili se do přítmí v rohu, na pohovku. Pohovku pěkně měkkou a plyšovou. Avšak asi ne dostatečně vyhovující, protože Béda se po chvíli zvedá a se svojí kořistí odchází kamsi ven. „Asi na hajzlík,” pomyslí si Johny a něco za nimi volá. Martin spí pod stolem a Franta debatuje nad vínem s Luckou o nevěře. Lucka nezvládá svoje emoce. I přes všechny zásady padá Frantovi kolem krku. František prožívá to, co zažil naposledy v šestnácti na střední. „Ale, vždyť … tuhle přivez v Praze před školu ten s tím bavorákem?” vrtá mu v tu chvíli hlavou. Na horách je všechno jinak. Vrhá se na Lucku a nevnímá okolní svět. Poněkud jej vyvede z míry, když mu nejde rozepnout její podprsenka. Přestává myslet na teorii portfolia, na babičku i na svoji přítelkyni…
Když Béda a Franta lamentují druhý den na sjezdovce nad proklatou zimou a lámou na kost zmrzlé rukávy u bundy, přiřítí se k nim dvě holčiny. Jedna vypadá jak kluk, krátké vlasy, žádná hruď, metr osmdesát. Lyže jak z první republiky, kombinéza ze sedmdesátých let a úsměv jak „Švarcenegr”. Druhá na tom není o mnoho lépe. „Kdo to je?” obrátí se Béda kroutíc hlavou na Frantu. „To je přece ta tvoje, ne?” smíchy se k zemi ohýbá Franta. „To je ta tvoje kočka ze včerejší diskotéky.” Béda je zděšen a nevěří svým očím. Zděšení ho hned probírá a už ani nevnímá, že mu umrzá prst na noze. Nevšímá si ani obstarožního tatíka, který mu se svýma artiskama přejel po patkách. Neví, jestli byl předešlý večer na jiné planetě, nebo jestli se mu to všechno jenom zdálo. „Asi to bylo tím mejkapem a neonovejma světlama,” zamyslí se. Franta si už taky všiml, do čeho předešlý večer investoval, ale je z toho v šoku a nepřestává se smát. Asi mu to ještě nedošlo. „Tak jdem radši na to pivo a na párek s hořčicí.” Bédu přechází na lyžování chuť. Je půl deváté. Dnešní den lyžování končí. Musí se na večer lépe připravit…
