Změny klimatu podpořené vypouštěním skleníkových plynů mohou mít fatální následky – zatopení přímořských oblastí, narušení cirkulace vody v oceánech, změnu toků řek, úrodných oblastí na pouště, apod. Mezinárodní reakcí na tato rizika bylo schválení Kjótského protokolu, jehož cílem je stabilizace množství skleníkových plynů vypouštěných člověkem.
Změny klimatu podpořené vypouštěním skleníkových plynů mohou mít fatální následky – zatopení přímořských oblastí, narušení cirkulace vody v oceánech, změnu toků řek, úrodných oblastí na pouště, apod. Mezinárodní reakcí na tato rizika bylo schválení Kjótského protokolu, jehož cílem je stabilizace množství skleníkových plynů vypouštěných člověkem.
I přes odstoupení Spojených států pokračuje zájem Evropské unie a dalších zemí o realizaci jím určených cílů. Na jaře minulého roku byla schválena směrnice Evropské komise stanovující závazná pravidla pro obchodování s emisemi v rámci celoevropského systému. Na něm se jako budoucí člen EU budeme muset podílet. Již v roce 2005 by mělo dojít ke spuštění pilotní fáze tohoto systému. Ta je nepovinná a účastníci se zde připraví na plnění budoucích konkrétních závazků.
Systém je poměrně ambiciózní a pokrývá odhadem 46 % celkových emisí oxidu uhličitého. Toto číslo tvoří emise z výroby elektřiny a tepla, produkce a zpracování kovů, výroby cementu, sklářského a keramického průmyslu a papírenského průmyslu. Dalších necelých 30 % je vypouštěno mobilními zdroji (tj. dopravou). Toto procento stále roste.
Dosud nebyly přesně stanoveny mechanismy, jak závazky států přenést na konkrétní firmy. Již dnes je ale jisté, že firma, která svůj závazek nedodrží, bude muset počítat s tvrdými sankcemi. Pokuta by měla činit sto euro za každou nepokrytou tunu emisí oxidu uhličitého.
Země Evropské unie se podobně jako Česká republika zavázaly ke snížení emisí pro léta 2008 až 2012 o osm procent. Celkově však hrozí, že vlivem rostoucích emisí z dopravy nebudou současné členské státy EU schopny splnit svůj cíl vlastními silami a budou muset část emisí pokrýt nákupy emisních povolení v ostatních zemích. Podle projekce European Environment Agency by celkové emise skleníkových plynů měly v roce 2010 převýšit závazek z Kjóta o 3,3 procenta. Zde se otevírá příležitost pro Českou republiku. Podle oficiálních předpovědí by totiž naše emise měly koncem desetiletí dosáhnout 75 % závazku z Kjóta, a proto budeme jako ostatní východoevropské země v pozici čistého prodejce. Českou republiku tedy nebude stát splnění závazku z Kjóta ani halíř, ale dokonce na něm vydělá. Emisní obchodování však není jediným flexibilním mechanismem Kjótského protokolu, do kterého bude ČR zapojena. Dalším jsou tzv. „společné projekty“ (joint implementation). Zahraniční investoři v jejich rámci u nás již nyní investují do projektů, které vedou ke snížení objemu emisí skleníkových plynů. Jedná se například o investice do zateplení budov či do efektivnějších systémů spalování. Takto získané emisní poukázky budou moci použít k pokrytí vlastních emisí, či je jednoduše prodat na trhu.
Obchodování s emisemi nabízí České republice řadu příležitostí, které ovšem mohou zůstat nevyužity naší vlastní vinou. Hlavním rizikem je absence důvěryhodných dat. Pokud nebudeme schopni prokázat, o kolik emise klesly, nikdo nám nedá ani euro.
