Balkánská hra o nabytí a pozbytí moci
Nezařazené„Ještě než začneme, poslechněte si zpravodajství“, tak nějak začíná hra Paní ministrová na prknech DISKu – scény, která je součástí Divadelní akademie múzických umění. Jako úvod je to poměrně efektní, i když si vybavuji jen zhodnocení kulturní situace: „Progresivní.“
Branislav Nušič: Paní ministrová
režie: Nikolaj Penev, divadlo DISK
„Ještě než začneme, poslechněte si zpravodajství“, tak nějak začíná hra Paní ministrová na prknech DISKu – scény, která je součástí Divadelní akademie múzických umění. Jako úvod je to poměrně efektní, i když si vybavuji jen zhodnocení kulturní situace: „Progresivní.“
Za chvíli už ale na pódium vtrhnou herci 4. ročníku a vtipné vykreslení prostředí plného neočekávaných vzestupů a pádů může začít. Hra srbského autora Branislava Nušiče se odvíjí od toho, že se manžel Živany Popovičové stává ministrem nové vlády. Tato událost v ní upevní pocit nadřazenosti a výjimečnosti, což vede k vizuálním změnám na sobě samé – po zbytek hry je oblečena do nemožné růžové róby se zlatavým přehozem. Vnitřně je však stejná prospěchářka, jako když neměla postavení ani peníze. Neváhá proto tlačit na svou dceru a přes její odpor ji vyjednává nové „důstojnější“ manželství. Tato snaha je po celou hru vydatně satirovaná. Zápletkou divákovi nedá příliš vydechnout, a ten se tak velmi dobře baví.
U hlavní postavy ztvárněné Barborou Polákovou ještě zůstaňme. Když se řekne, že někdo nesleze z jeviště, obvykle je to míněno pozitivně, a to platí i u Polákové Živany. Koneckonců i to křestní jméno jako by představovalo živel, který je v dobrém slova smyslu přítomný, kdykoli se hlavní představitelka objeví na jevišti. Nebylo by však spravedlivé mluvit pouze o jediném herci. I ostatní postavy prokazují (nejen) smysl pro komický dialog. Hra tak působí především velmi inteligentně, uceleně, ale stále zábavně. Mozaika postav je ostatně velmi pestrá, posuďte sami: dcera a zeť, synáček, služebná, sekretář z ministerstva zahraničí, obchodník s kůžemi a konzul Nikaraguy, písař z administrativního oddělení, ex-ministrová, strýc a teta, kolemjdoucí policajt, fotograf, příbuzný, houslista. Ministr samotný se hrou – poměrně příznačně – jen mihne.
Branislav Nušič je vlastně takový pozapomenutý autor. Už jeho první ostře satirická hra se dočkala prvního provedení až po půlstoletí v roce 1931. V DISKu však odkaz meziválečného autora nepochybně ožívá a navíc prokazuje svou aktuálnost za jakékoli společensko-politické situace. Byla by škoda na něj nevyrazit.
Nahrávání ...
