iList.cz » Cementárna Tmaň – konec jedné kauzy?

Cementárna Tmaň – konec jedné kauzy?

1. 12. 1998 | Petr Hendl |

Dnes se ani nechce věřit, že by stavba Nové králodvorské cementárny u obce Tmaň měla být definitivně zažehnána. Stavba byla poprvé zadána v roce 1969, protože beton, sklo a hliník měly být stavební materiály budoucnosti. Rozhodnutí o výstavbě nové cementárny byl navíc podpořen požadavkem RVHP vybudovat velkokapacitní cementárnu pro potřeby vzrůstající spotřeby cementu ve východní Evropě. Tehdejší vládní činitelé nabídli v Moskvě vybudování této cementárny v Československu u Koněprus a Česká republika se měla stát „zásobárnou cementu pro východní Evropu“.

Vedením průzkumu zásob cementářské suroviny byl v roce 1973 pověřen geolog RNDr. Kardam Ovčarov. Ten během prvních kroků v průzkumu shledal, že pro hodnověrnou studii je nutné rozdělit vápence na dvě skupiny–čisté vápence (obsah CaCO3 přes 96 %) a vápence vhodné pro výrobu cementu. Průzkum ukázal, pro výrobu cementu jsou vhodné svrchní zkrasovělé partie o mocnosti průměrně 15 metrů, kdežto spodní část o mocnosti několika desítek metrů je tvořena převážně velmi čistými vápenci o obsahu CaCO3 98,5-99,5 %! Již tehdy bylo známo, že tyto vápence jsou velmi unikátní a k jejich použití pro výrobu cementu musí být znehodnocovány. Jsou však v této kvalitě nezbytné pro použití v potravinářství, chemickém průmyslu, lékařství apod. Protože však tehdejší zájem byl směrován pouze na výrobu cementu, byl K. Ovčarov přinucen vést průzkum jen z hlediska využití na výrobu cementu. Uspokojivých výsledků se tehdy dosáhlo použitím klouzavého průměru při hodnocení kvality vápence, přičemž se průměrná kvalita vápenců dala hodnotit jako vhodná.

Přestože tedy průzkum zásob vápence dopadl pro stavbu cementárny příznivě, stavba nebyla zahájena. Ukázalo se, že náklady na stavbu nebudou 4 miliardy Kč, nýbrž 10 mld Kč. Dále pak komise při Rektorátu University Karlovy a komise při presidiu Československé akademie věd vypracovaly dva obsáhlé rozbory, které předaly Radě pro životní prostředí při tehdejší vládě ČSR. Tím byla celá stavba vážně zpochybněna. Navíc se náhle ukázalo, že v rámci RVHP je cementu dostatek…

Znovu byl celý problém otevřen v souvislosti s procesem privatizace a převáděním podniků do soukromého vlastnictví. Při ekonomické transformaci nebyla dořešena situace podniků, jejichž vlastnictví zahrnuje i výhradní právo využívat přírodní zdroje, včetně těžby nerostných surovin. V případě cementárny se to týká zejména Vápenky Čertovy schody a Cementárny Králův Dvůr. Tuzemské i zahraniční těžební organizace tak získávají výhradní práva k těžbě nerostných surovin za symbolickou cenu (ta se vypočítává z ceny za provedení geologického průzkumu a vyhodnocení a odečtením procentního podílu podle již vytěžených zásob).

Jednou z firem, aktivně se účastnících na odstátňování a podnikání v této oblasti je německá firma Heidelberger Zement A. G. Ta má nyní v ČR dvě cementárny a kontroluje 43,4 % výroby cementu v České republice. Tato firma spolu s Lhoist Group (Belgie) se staly spoluvlastníky velkolomu Čertovy schody (VČS). Další důležitou roli zde hraje (tentokrát česká firma) Cement Bohemia, vlastněná z 70-80 % firmou Heidelberger Zement (HZ). Toto není jediná účast ve vlastnictví firem–společnost HZ vlastní celkem přes 50 % společností zabývajících se těžbou nebo zpracováním cementu v Českém krasu.

Firma Cement Bohemia proslula zejména záměrem oživit plán stavby moderní cementárny v Českém krasu a vybudovat u obce Tmaň Novou Králodvorskou cementárnu (NKDC). Ta měla nahradit dnes již velmi zastaralou cementárnu Králův Dvůr u Berouna. Stavba má být výhodná z několika důvodů. Má nahradit současnou cementárnu Králův Dvůr, která je již velmi stará a i když je průběžně modernizována, není a bez generální rekonstrukce nebude na současné možné technologické úrovni. Stará cementárna zatěžuje životní prostředí jednak emisemi oxidu dusíku NOx, jednak velkou prašností a také dopravou. Poloha cementárny je navíc v Berounské kotlině, kde jsou špatné rozptylové podmínky. Tyto nedostatky by měla NKDC řešit. Provoz bude nový a tedy moderní, bude počítat s větší kapacitou (starou cementárnu v Králově Dvoře bude možné odstavit), sníží se dopravní zatížení (cementárna je v blízkosti velkolomu Čertovy schody), nový provoz bude mít díky modernímu zařízení nižší emise NOx atd. Dotčeným obcím byla navíc nabídnuty různé pomoci (výstavba komunikací, oprava střechy kostela, napojení kostelíka na bezpečnostní systém cementárny apod.). Nová cementárna by navíc zaměstnala další lidi a napomohla tak snížení nezaměstnanosti na Berounsku a celkový rozvoj regionu.

Proti úmyslu stavět cementárnu a některým výše uvedeným argumentům se postavila většina z okolních obcí a některé ekologické organizace. Vzniklo tak Sdružení obcí za záchranu Českého krasu a Občanská iniciativa Suchomasty. Z ekologických organizací si tuto kauzu vzaly za své zejména Děti Země.

Hlavní výhrady těchto organizací bylo mnoho. Předně bylo poukázáno na fakt, že přesunutím cementárny do nové lokality (v případě zrušení cementárny v Králově Dvoře) se problémy přesunou, ale nevyřeší. Je sice pravdou, že provoz by byl modernější, avšak Cement Bohemia počítá s mnohem větší kapacitou nové cementárny (1,3 mil. tun cementu v první etapě). Bude-li větší výroba, musí se zvětšit i těžba (vlastnící velkolomu Čertovy schody požadují zvýšení těžby z dnešních 1,2 mil. tun ročně na 3,4 mil. tun ročně) a tedy poroste i znečištění životního prostředí. A to vše na hranici chráněné krajinné oblasti Český kras.

Nelze se tedy divit ani protestům proti výši těžby a výroby. Svou kapacitou by se NKDC zařadila na 7. místo mezi americkými cementárnami. Ačkoliv spotřeba cementu výrazně neroste, těžba a výroba má růst. Proč? Od roku 1989 neustále roste množství vyváženého cementu vyváženého do zahraničí, zejména do SRN. Důvody jsou zřejmé–v Čechách je kvalitní, snadno dostupný a levný vápenec, levná pracovní síla… Těžba v CHKO by v jiné zemi byla nemyslitelná, nebo alespoň obtížná a drahá. Pro ČR je vývoz nerostného bohatství výhodný, protože pomáhá dorovnat schodek v obchodní bilanci zahraničního obchodu.

To však mnohým již samo o sobě nepřipadá jako dostatečný důvod pro budování NKDC. Velká–a jistě oprávněná–kritika se také týká využívání velmi čistých vápenců. Vápence je potřeba před výrobou cementu znehodnocovat, tedy smíchat se znečišťující složkou a snížit tak obsah CaCO3. Takto „využívat“ světově unikátní ložisko je v přímém rozporu s ústavou a horním zákonem o využívání přírodního bohatství země.

Mezi další negativní dopady těžby a výroby cementu v této oblasti patří nenávratné změny v reliéfu krajiny vzniklé těžbou, které nezahladí ani důkladná rekultivace. Problémem jsou i hluk a otřesy způsobené těžbou a přepravou.

Vzhledem k tomu, že cementu je v současné době potřeba, zejména ve stavebnictví a pro účely odsíření elektráren, je nutné, aby zůstala těžba a zpracování vápence zachována. Řešením však není výstavba gigantické cementárny, ale omezení těžby a výroby podle potřeby cementu, snížení vývozu cementu a používání pouze vápence přiměřené kvality (tedy zejména ochrana velmi čistých vápenců). Podle zkušeností těžba a zpracování v malých lokalitách (např. lomy Mořina) nezpůsobují tak rozsáhlé zásahy do přírody a i vytěžené lomy se mohou stát dokreslujícím prvkem krajiny). Mnohem vhodnější než výstavba NKDC se tedy jeví modernizace současné cementárny Králův Dvůr. Kompletní modernizace by si však vyžádala pozastavení výroby na několik let. Spolu s modernizací by však mohl být řešen problém dopravy a emisí, neboť investor ujišťuje, že nový provoz bude produkovat emise hluboko pod limity. Zóna Králův Dvůr není také místem intenzivní ochrany přírody (na rozdíl od CHKO Český kras) a větším zdrojem znečištění by se v daném místě stala dálnice D5.

Přes všechny tyto připomínky uvolnilo Ministerstvo životního prostředí pozemky k výstavbě cementárny ze zemědělského půdního fondu a krátce nato 25. 9. 1995 vydal Okresní úřad v Berouně územní rozhodnutí o umístění nové cementárny. Obce a ekologické iniciativy se proti tomuto rozhodnutí odvolaly s odůvodněním o nedodržení postupu při vydání územního rozhodnutí. Ministerstvo hospodářství však odmítlo rozhodnutí změnit. Výsledkem bylo odvolání k Vrchnímu soudu a po prvním líčení bylo dne 19. 12. 1997 zrušeno odvolací rozhodnutí bývalého Ministerstva hospodářství ČR i územní rozhodnutí o umístění Nové králodvorské cementárny.

V tento výsledek Tmaň a okolní obce i ekologické iniciativy asi již ani příliš nevěřily. Tato firma či jiná se znovu může pokusit získat řádné územní rozhodnutí podložené seriózním posouzením vlivů na životní prostředí (EIA), bude již však muset vytvořit projekt, který nebude tolik zasahovat do krajiny Českého krasu a bude rozumněji využívat přírodní bohatství České republiky. Vytvořil se tak zajímavý a velmi důležitý precedens. Snad je jen škoda, že rozhodnutí o nestavění cementárny nebylo vydáno již okresním úřadem, který by měl dbát na ochranu životního prostředí ve svém regionu. Na druhou stranu je potěšitelné, že se našly organizace, které dokázaly případ dostat až k Vrchnímu soudu a dokázat tuto „bitvu“ v posledním okamžiku vyhrát.

Problémy Českého krasu tím však nekončí. Je nutné nalézt vhodnou variantu modernizace stávající Králodvorské cementárny, omezit těžbu ve velkolomu Čertovy schody a vybudovat lepší způsob přepravy surovin (např. elektrifikovaná vlečka) a těmito směry sledovat hlavní cíl–zlepšit životní prostředí Berounska a zachovat CHKO Český kras v dobrém stavu. Snem ekologů i obyvatel by bylo i místo ad hoc řešení problémů pořádná státní surovinová koncepce a novelizace Horního zákona.

Literatura: Bartošek, M., Dejmal, I., Vavřík, I.: Těžba a zpracování vápence (urbanistická studie pro obce Tmaň a Koněprusy)

Kužvart, M., Chlupáč, I., Kovanda, J., Ovčarov, K. a kol.: Těžba a zpracování vápenců v Českém krasu a životní prostředí. Děti Země, Praha 1998

Kras, bulletin pro záchranu Českého krasu č. 1. Děti Země, Praha 1997

Kras, bulletin pro záchranu Českého krasu č. 2. Děti Země, Praha 1997

Petr Hendl

student a člen Dětí Země