Jedenáctidenní rychlokurz pro americké studenty pořádala VŠE ve spolupráci s West Virginia University. Měla jsem možnost doprovázet skupinu Američanů z tamější ekonomické fakulty. Naším úkolem bylo pomoci sedmadvaceti studentům ve věku od 21 do 29 let, čtyřem učitelům a pětičlennému doprovodu poznat českou historii, kulturu a ekonomiku.
Jedenáctidenní rychlokurz pro americké studenty pořádala VŠE ve spolupráci s West Virginia University (WVU). Měla jsem možnost doprovázet skupinu Američanů z tamější ekonomické fakulty. Naším úkolem bylo pomoci sedmadvaceti studentům ve věku od 21 do 29 let, čtyřem učitelům a pětičlennému doprovodu poznat českou historii, kulturu a ekonomiku.
Mohlo by se zdát, že naši hosté přijeli na rekreační pobyt. Vždyť bydleli v hotelu a na programu měli procházku po Starém Městě, degustaci moravských vín, návštěvu Senátu a sídla prezidenta nebo třeba výlet do jižních Čech. Přesto, žádná rekreace, ale tříkreditový kurz. Již před odjezdem musel každý nastudovat naši historii a napsat písemku. Tady chodili poctivě na přednášky, psali si poznámky, vyptávali se. Snad proto, že je to zajímá. Snad i proto, že budou psát druhou písemku ze všeho, co se tu dozvěděli. Ta má na celkovém výsledku písemné zkoušky sedmdesátiprocentní váhu. A co když Američan usne na přednášce? Má o půl stupně horší známku. Při nabitém programu, který zde absolvovali, postel dřív než o půlnoci neviděli. Ráno se mělo vstávat brzy, ale když se řeklo: „V osm ráno na recepci,“ většina začala pět minut po osmé snídat.
Během několika dnů museli zvládnout orientaci po Praze, několik výletů a přednášek. Vyjeli jsme si do Kutné hory do muzeu tabáku a do továrny a navštívili jsme i mladoboleslavskou automobilku. Škodovka nás trochu zklamala. Naše průvodkyně se bavily jen spolu a na naše zdvořilé upozornění, že by mohly začít dělat svoji práci, odpověděly, že je tam příliš velký hluk. Když jsme se však míjeli s jinými skupinami, nevypadalo to, že by jejich průvodci měli s hlukem problém.
Noc strávená ve slovácké vinárně byla pro všechny velkým zážitkem. Víno teklo proudem a my jsme se bavili tím, že jsme naše Američany učili verbuňk (typický slovácký tanec pro kluky, kteří chtějí ukázat holkám, co se v nich skrývá) a polku za doprovodu cimbálové muziky.
Česká republika se jim moc líbila, většina se chce někdy vrátit. Také pivo si nemohli vynachválit. V Americe mají, jak jeden z nich česky říká, patok. Slovo „břečka“ nepoužívá, protože se mu špatně vyslovuje.
