Co jsme viděli za tři dny, by jiní prozkoumávali tři týdny
Sport
Finále světového poháru extrémistů, závod Ecomotion/Pro 2004, odstartovalo v říjnu na ostrově Barra Grande v Brazílii. Jako druhý z padesáti startujících týmů z celého světa do cíle dorazil český Salomon OpavaNet s Jitkou Černou, bratry Ondřejem a Petrem Bloudkovými a Tomášem Vaňkem, odborným asistentem CTVS.
Finále světového poháru extrémistů, závod Ecomotion/Pro 2004, odstartovalo v říjnu na ostrově Barra Grande v Brazílii. Jako druhý z padesáti startujících týmů z celého světa do cíle dorazil český Salomon OpavaNet s Jitkou Černou, bratry Ondřejem a Petrem Bloudkovými a Tomášem Vaňkem, odborným asistentem CTVS.
Čtyřicetikilometrová plavba na tradičních, asi šest metrů dlouhých domorodých brazilských kánoích z jednoho kusu dřeva a s plachtou zahájila závod. „Lodě se losovaly, na nás vyšla zrovna dost těžká. Trochu jsme se s ní zdrželi jednak na otevřeném moři, a jednak na mělčině, kde jsme ji museli tahat,“ vysvětluje Tomáš důvod, proč byl jeho tým po první etapě až na třicátém devátém místě. V dalších etapách Salomon OpavaNet soupeře dotáhl a na některých kontrolách dokonce vedl.
Na pět set kilometrů dlouhé trati nechyběly treky deštným pralesem, po písečných dunách a také bažinami. „V pralese bylo docela dost stezek domorodců, místy se sice ztrácely, ale nikde nebylo potřeba se prosekávat,“ přibližuje atmosféru závodu Tomáš. „Nejtěžší pro nás byla horská kola. Celá trasa vedla otevřeným terénem na slunci, bylo strašný vedro, až 35 stupňů ve stínu. Museli jsme překonat velký převýšení, jeli jsme pořád do kopce,“ vzpomíná. Tropické prostředí bylo pro český tým nezvyklé, ale fyzicky prý obzvlášť náročné nebylo. „Už máme něco za sebou,“ usmívá se Tomáš a vysvětluje, že Ecomotion/Pro už byl jejich pátý závod v sezóně a byli tedy dobře připravení.
Na vodě se závodníci museli poprat s tak zvanými ducks, nafukovacími deblkajaky určenými na divokou vodu, a mořskými kajaky. Zpestřením bylo třeba slaňování vodopádem. „Závěrečný coasteering (chůze po pobřeží, pozn. red.) byl takový hezký a nenáročný konec závodu,“ dodává Tomáš. Odpočinku si extremisti moc nedopřáli: při závodu si zdřímli jen dvakrát po třiceti minutách.
Český tým zvládl pět set brazilských kilometrů v čase 83 hodin a 8 minut, tedy asi za tři a půl dne. Časový limit byl přitom stanoven na sedm dní a šest nocí. Na první Brazilce ztratili Češi necelých pět hodin a třetí Španěly předběhli o dvě a půl hodiny. „Na startu stálo padesát týmů. Z Evropy tam byli Španělé, Angličané, Finové, Francouzi a my, pak tam byl tým z Nového Zélandu, USA a Kanady. Latinská Amerika byla zastoupená téměř kompletně. Do cíle dorazilo týmů jen 25,“ říká Tomáš a vysvětluje, že ostatní buď nedorazili v limitu, nebo závod vzdali.
Český tým neměl ani čas se v tropech aklimatizovat. Startovali krátce po příletu. Po závodu strávili dva dny na pláži a navštívili Sa~ o Paulo. „Z Brazílie jsme nejvíc viděli během závodu. Za necelé čtyři dny jsme absolvovali trasu, na kterou by normální turisti potřebovali třeba tři týdny,“ přemýšlí Tomáš.
Svým umístěním se Salomon OpavaNet přímo kvalifikoval na další mistrovství světa, které se uskuteční v říjnu 2005 v Austrálii. „Rádi bychom jeli, ale bude to záležet také na financích,“ plánuje Tomáš. Účast na takovém závodě totiž není levná záležitost. „Ecomotion/Pro stál náš tým 250 tisíc korun. Část jsme dostali od sponzora, část od svazu a část jsme si hradili sami. Ohodnoceno bylo prvních pět týmů, mezi které organizátoři rozdělili 55 tisíc dolarů. Takže ve finále jsme asi tak na nule,“ přibližuje Tomáš Vaněk finanční stránku sportování.
Nahrávání ...
