Do Prahy na pivo a na operu
NezařazenéO tom, jak se čeští studenti dokáží poprat se školou v zahraničí, vás sami informují, ať už ve Studentském listu v rubrice Studium v zahraničí, nebo ve svých výročních zprávách. Jak ale VŠE vidí zahraniční studenti, kteří se rozhodli studovat semestr právě zde? Co je u nás šokovalo, jak probíhalo výběrové řízení a jak se k nim chovají zdejší přednášející? „Pořád musím opakovat, že ačkoli jsem z Brazílie, opravdu nežiju někde na stromě,“ usmívá se Bruno Piacentini, jehož domovskou univerzitou je FGV v São Paulu.
O tom, jak se čeští studenti dokáží poprat se školou v zahraničí, vás sami informují, ať už ve Studentském listu v rubrice Studium v zahraničí, nebo ve svých výročních zprávách. Jak ale VŠE vidí zahraniční studenti, kteří se rozhodli studovat semestr právě zde? Co je u nás šokovalo, jak probíhalo výběrové řízení a jak se k nim chovají zdejší přednášející?
„Pořád musím opakovat, že ačkoli jsem z Brazílie, opravdu nežiju někde na stromě,“ usmívá se Bruno Piacentini, jehož domovskou univerzitou je Fundação Getúlio Vargas (FGV) v São Paulu. To Gabriel Jit Sen Lee ze Singapore Management University má spíš starosti s tím, aby si ho někdo nespletl s japonským turistou.
Na tom, proč si oba zvolili právě Prahu, se shodují. Nádherná architektura, mnoho památek a vynikající pivo. Kromě toho do našeho hlavního města už dříve zavítali jejich přátelé, kteří jim město v srdci Evropy vřele doporučili. V čem se ale rozcházejí, je výběrové řízení, jež museli absolvovat. Zatímco Bruno potřeboval minimálně 250 bodů z mezinárodní zkoušky z angličtiny TOEFL a alespoň průměrný prospěch 7,5 (z 10), Gabriel měl štěstí v tom, že mu stačilo vyplnit žádost o výměnný pobyt. „Ne že by snad nebyl o studium v Čechách zájem, ale VŠE začala spolupracovat s mou školou až letos, proto jsem to měl hodně jednoduché,“ vysvětluje Gabriel.“Kdyby bylo více zájemců, a ono jich opravdu přibude, určitě by došlo na interview a na testy podobné těm, kterými musí projít vaši studenti.“
Ve financování celého pobytu museli oba sáhnout do vlastní kapsy. Projekty jako Sokrates nebo Erasmus se totiž nevztahují na studentské výměny s mimoevropskými zeměmi. Když dojde na věci, které je v Praze zklamaly, jako by oba ztratili řeč a nemohli si na nic vzpomenout. „Vůbec nic mě nenapadá, opravdu nemám, na co si stěžovat. Právě naopak, jsem moc vděčný například za Buddy System,“ říká Gabriel, který se nemůže nabažit českých oper. Sãopaulský rodák Bruno je zase nadšený zájmem Čechů o Brazílii, a tak ochotně zodpovídá všechny dotazy. „Jen mě překvapuje, že si většinou myslíte, že karneval v Riu jsou nějaké orgie, kde každý chodí nahý. Ale to je stejný nesmysl, jako že žijeme na stromech.“
K plusům naší školy prý patří i fakt, že většina přednášejících mluví dobře anglicky. Jsou ochotní cizincům s čímkoli pomoci, třeba když se nemohou vyjádřit a nenapadá je to správné slovíčko. Ale shovívaví ve smyslu, že by rozdávali zápočet jenom za účast nebo hezký úsměv, to rozhodně nejsou, shoduje se Bruno s Gabrielem.
Dobrou zprávou pro všechny zahraniční studenty je i to, že VŠE po nich nevyžaduje, aby si zapsali češtinu. Mohou tak studovat v angličtině předměty, které jim zpětně uzná jejich domovská univerzita. To však není případ Brunovy FGV: „Uznají nám jenom ty předměty, které studujeme v Brazílii v rámci svého studijního programu.“ V Singapuru zase není kreditní systém, takže i když tady uděláte zkoušku ze svého oboru na výbornou, budou vám ji počítat jenom jako „složeno“.
A jak budou výměnní studenti trávit Vánoce? „Normálně bych byl na pláži a pojídal krocana, ale slyšel jsem, že vy tady jíte kapry, tak jsem zvědavý,“ nechal se slyšet Bruno.
Nahrávání ...
