Poslední týdny se točí kolem tématu školství a jeho financování. S ním jde ruku v ruce výše stipendií pro doktorandy. Předsedkyně České asociace doktorandů a doktorandek (ČAD) Kateřina Cidlinská upozorňuje, že problém není pouze v penězích, ale hlavně v tom, jak bude doktorské studium koncipováno.
Kritiky, kteří říkají, že navýšení doktorandských stipendií by si měly zajistit vysoké školy samy, odráží Kateřina Cidlinská tím, že se jedná o začarovaný kruh. Rozpočet vysokých škol samozřejmě tvoří peníze z Ministerstva mládeže, tělovýchovy a sportu (MŠMT). “Jde o to, zda se formálně omašličkují a řekne se: Tyhle peníze jsou speciálně na doktorandy, nebo se dají jako balíček, který si vysoké školy budou moci rozdělit podle svého uvážení,” komentuje situaci kolem financování Cidlinská. Momentálně dostávají vysoké školy na doktoranda devadesát tisíc korun na rok.
Všechny peníze ale na studenta přímo nejdou. “Některé školy mají motivační systémy. V prvním ročníku doktorand dostane čtyři a půl tisíce korun a podle toho, jak si umazává postupem času své povinnosti, tak se finance navyšují,” dodává Cidlinská. Hlavní problém předsedkyně ale vidí v koncepci doktorského vzdělávání. S tím souvisí status, který doktorandi budou v budoucnu mít. Budou považováni jen za studenty, nebo budou zaměstnanci školy? “V Evropské unii je nyní trend, že doktorandi se považují za akademické pracovníky, takže se jim častěji říká Ph.D. candidates než Ph.D. students,” vysvětluje momentální situaci.
Doktorské studium by mělo být zaměstnání
V České republice jsou doktorandi bráni za studenta – stejně jako bakaláři nebo magistři. Struktura doktorského studia tomuto označení neodpovídá. Doktorandi jsou začínajícími akademickými pracovníky. Požaduje se po nich výzkum, publikace článků i výuka. Řešením současné situace by mohly být profesní doktoráty, které by na rozdíl od dnešních, spíše vědeckých, směrovaly více do praxe. ČAD se této diskuzi nebrání. “Musí se ale rozlišit různé tituly a curiculla. Chtít po všech všechno je nemožné. Nepřináší to nic studentům, ani budoucím zaměstnavatelům. Lidé se chtějí profilovat,” doplňuje Cidlinská.
Chybu vidí ČAD v celém financování vědy a výzkumu, kam spadají také vysoké školy. Je výjimečné, že student při nástupu do doktorského studia začne pracovat na existujícím vědeckém projektu, který by ho současně zaměstnával. Kromě toho se nenaučí nic od kvalifikovanějších kolegů, kteří by s ním na dlouhodobém grantu pracovali. Posluchači technických a přírodovědných oborů často mají výhodu, že je školitel sám osloví, aby se na nějakém projektu v rámci doktorského studia podíleli. Naopak v humanitních vědách si studenti vymýšlí témata disertačních prací sami. Doktorand tak musí chodit do práce, pracovat na grantech a studovat po nocích.
ČAD v červnu poslala otevřený dopis premiérovi a ministrovi financí, ve kterém upozornila na financování vysokého školství. Asociaci přímo nikdo neodpověděl, ale mediální přestřelka mezi vysokými školami a ministerstvy vypukla. Pro budoucí změny není důležité jednat jen s politiky, ale také s rektory. Problematika výše stipendií záleží přímo na fakultách, proto některá střediska platí doktorandům třináct tisíc, jinde se ale studenti musí spokojit s pěti tisíci. “Nejjednodušší cesta je tedy začít změnu uvnitř vysokých škol,” říká Cidlinská. Financování školství z venku je ale i tak běh na dlouhou trať.
