Semestr v zahraničí většina lidí popisuje jako úžasnou zkušenost plnou cestování, častých párty a především komunikace se studenty nejrůznějších národností. Co se ale stane, když vám do vašeho Erasmu vpadne virová pandemie? Většinu dne trávíte v pokoji online přednáškami, úkoly, u chatu nebo videohovorů.
V půlce února jsem odjela do Polska na Uniwersytet Ekonomiczny w Krakowie. Do školy jsem však chodila ani ne tři týdny. Instituci uzavřeli 11. března původně na čtrnáct dní, ale jak se dalo předpokládat, vláda opatření prodloužila. Prozatím jen o další dva týdny, ale vzhledem k vývojovým scénářům ze světa, nikdo z nás nepředpokládá, že bychom se do lavic vrátili do konce semestru nebo na zkoušky. Někteří učitelé se snaží přenést výuku do online prostředí na platformu Moodle nebo Zoom, ale ne vždy to funguje. Představte si, jak diskutujete na chatu (se třiceti lidmi) místo ve třídě. Než napíšete, co chcete, diskuze se posune jinam nebo stránka nezvládne nápor studentů a vy jste nuceni chat opustit. Po návratu ale bohužel nevidíte žádnou z předchozích zpráv. Za účast v diskuzi jste však hodnoceni, tak nezbývá než neustále prosit o zopakování posledních pár příspěvků.
MHD je obsazené jen z půlky
Vládní nařízení jsou velmi podobná těm českým. Obchody, restaurace, kavárny a další zařízení jsou zavřené (kromě potravin, lékáren a drogerií), některé alespoň nabízejí „take away“. Velmi populární je dovážková služba Glovo, přes kterou si můžete objednat nákup, jídlo z restaurace nebo cokoliv dalšího, co se dá převézt na kole či skútru. Také zde platí zákaz shromažďování či pohybu venku, pokud se nejedná o výjimky, jimiž jsou cesta do práce, nákup, dobrovolnictví a podobně.
Uzavřeny jsou také veškeré městské parky, hřiště (ať už dětská či posilovací) a promenády. Pokud i přesto ven vyrazíte, mezi chodci musí být dvoumetrové rozestupy, a to i mezi členy jedné domácnosti. Zároveň jedinci, kterým nebylo osmnáct let, nesmějí vycházet bez doprovodu dospělé osoby. Porušení kteréhokoliv z nařízení vlády je pokutováno od pěti do třiceti tisíc złotych (třicet až sto osmdesát dva tisíc korun českých pozn.red.)
Městská hromadná doprava funguje v omezeném režimu a maximální počet cestujících je limitován množstvím sedadel, která smějí být obsazena jen z poloviny (např. v tramvaji se třiceti sedadly smí jet jen patnáct osob). Ani zde dveřmi u řidiče nevystoupíte, ale tlačítka pro otevírání dveří se zde většinou stále mačkají.
Roušky nebo dezinfekce v obchodech neseženete, chvíli byla vykoupena i mýdla. Nosit roušku na veřejnosti zatím povinné není, ale i zde se v domácnostech a firmách šijí například pro domovy důchodců. Na rozdíl od Česka, se v obchodech musí nosit rukavice a počet nakupujících je omezen na tři pro každou pokladnu. Zároveň mezi desátou a dvanáctou nenakoupíte, pokud vám není šedesát pět let.
Hranice jsou uzavřeny a letecké společnosti vypravují pouze tzv. Flight Back Home lety. Cizinci mají na území Polska vstup zakázaný a Poláci vracející se do země musí na hranicích nahlásit adresu, na které budou po dobu čtrnácti dní v karanténě. Ulice jsou střeženy převážně městskou policií a městem projíždějí auta, ze kterých se, volně přeloženo, ozývá: ,,Městská policie vás vyzývá, abyste zůstali doma. Prosíme nechoďte ven, chraňte sebe i rodinu a zůstaňte doma. Snižte riziko nákazy novým koronavirem a nikam nechoďte.“
Should I stay or should I go…
Mnoho z nás si pokládá otázku, zda zůstat nebo odjet domů, a až/když to bude možné vrátit se. Jak by ale takový odjezd vypadal? Pro mě následovně. Z Krakówa do Cieszina autobusem, tam přejít z autobusového nádraží na vlakové nádraží Český Těšín (což podle Mapy.cz trvá čtyřicet minut) a hurá vlakem na Prahu. Ale… představte si, že toto všechno absolvujete s kufrem těžkým skoro jako vy sami a tříkilovým batohem. Žádná sláva, když to však porovnáte například s takovým Portugalskem nebo Vietnamem, jedná se o naprosto pohodový výlet.
Mnoho mých známých a kamarádů odsud už odjelo. V domě pro dvanáct lidí jsem už jen já a polský spolubydlící, který v Krakówie pracuje. Ti z nás, co zatím zůstávají, jsou buď přesvědčeni zůstat nebo také zvažují odjezd. Zůstávají zejména Němci a Italové. Dlouho se zdrželi také Francouzi, ale před pár dny i oni většinou odjeli.
Já bych i odjela domů. Kde to ale je? Kvůli plánovanému Erasmu jsem dala výpověď z bytu a oslovovat ostatní s prosbou o ubytování a podstoupení dvoutýdenní karantény se mi nechce. Zatím tedy stále zůstávám, nájem mám zaplacený do poloviny května a nebudeme si nic nalhávat, život je tu zkrátka levnější.
Foto: autorka
