Problém investičních pobídek byl a je velmi diskutovaným tématem, zejména pokud jde o jejich efektivnost a vliv na zaměstnanost. Jiří Kinkor, český publicista, ekonom a příznivce objektivismu, jímž jsem se nechal v tomto textu inspirovat, však nepovažuje za podstatné ekonomické hledisko těchto pobídek, ale politicko-filozofické.
Problém investičních pobídek byl a je velmi diskutovaným tématem, zejména pokud jde o jejich efektivnost a vliv na zaměstnanost. Jiří Kinkor, český publicista, ekonom a příznivce objektivismu, jímž jsem se nechal v tomto textu inspirovat, však nepovažuje za podstatné ekonomické hledisko těchto pobídek, ale politicko-filozofické. Jsou-li totiž jejich cíle nesmyslné nebo dokonce nemravné, není důležité, zda nástroje, jež k těmto cílům mají vést, k nim skutečně vedou, či nikoliv. Já se ovšem zaměřím právě na účinnost nástrojů hospodářských politik s investičními pobídkami souvisejícími, tedy budu zkoumat ekonomické faktory investičních pobídek.
Investiční pobídky získalo za posledních šest let v Česku celkem 156 projektů a do konce roku jich přibude ještě 13. České subjekty se na tomto čísle podílí 26 projekty. Celkový objem vyjádřený v dolarech dosahuje 6 miliard. To jsou ta nejzákladnější fakta týkající se pobídek v ČR. Mluví se také o počtu pracovních míst, které měly zvýhodněné investice přinést, je však naivní si myslet, že je tomu opravdu tak. Oficiální číslo Ministerstva průmyslu a obchodu zní 50 tisíc nových pracovních míst, která vnikla nebo mají vzniknout na základě pobídek. Jsou však sliby investorů reálné, myslí je vůbec vážně? Jsou propočty ministerstva správné, nebo se bude opět revidovat? Flextronics v Brně či Philips v Hranicích na Moravě dávají určitou odpověď. U těchto velkých multinárodních korporací nemůžeme očekávat, že vždy splní, co slíbí. To, co určuje jejich objem výroby, není finanční plán, ale stav globální ekonomiky, ze které vychází odbyt těchto společností. Byl to právě Philips v Hranicích, kdo omezil svou výrobu pro nízkou poptávku, která je dána právě celosvětovým útlumem. Stát, který umožnil realizovat tuto nevýhodnou investici a ještě firmě Philips poskytl daňové prázdniny, vlastně okradl nejen občany – daňové poplatníky, z jejichž daní projekt spolurealizoval, ale hlavně ostatní firmy – zájemce o náš trh, jejichž náklady jsou řádově vyšší právě proto, že musí platit daně. Tím vyvolává neefektivitu na trhu a uměle zvyšuje konkurenceschopnost „vyvolených firem“.
Ze zkušenosti z USA i ze států EU tyto společnosti z daného regionu zmizí stejně rychle jako se objeví a jen výjimečně dále vyrábějí při dané zaměstnanosti i dlouho po termínu, ke kterému se zavázali ve smlouvě se státem. Dalším obrovským negativem projektů podpořených pobídkou je malý důraz na výzkum a vývoj. Společnosti, které k nám přicházejí na základě pobídek, nemají zájem zde příliš podporovat výzkum a vývoj a pokud jej podporují, tak na základě smlouvy se státem, ne z vlastní vůle, ne proto, že by to bylo pro ně příliš výhodné. Investiční pobídky dále neúměrně zatěžují státní rozpočet, a to z dvojího důvodu. Buďto přímo přesouvají peníze od daňových poplatníků k investorům nebo snižují daňový příjem, který v případě obrovských investic není nezanedbatelný. V prvním případě jde o „finanční investiční pobídky“ ve formě dotací, v druhém případě se jedná o „fiskální investiční pobídky“ ve formě daňových úlev. V obou případech stát vytváří neefektivnost, a to jak na místním (regionálním), tak na národním trhu. V těch odvětvích, kterým klesne poptávka v důsledku odebrání peněz jejich zákazníkům na daních určeným pro financování pobídek, klesne investiční aktivita, čímž se minimálně kompenzuje přírůstek investic vytvořených pobídkou. Pokud ještě předpokládáme vyšší efektivnost (měřeno ROA, ROE…) investic nepodpořených státem, je zřejmé, že investiční pobídky nejsou vhodným nástrojem pro stimulaci růstu HDP a pro snížení nezaměstnanosti. Ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že produkční síla (ROA) je u zvýhodněných investic nižší, než je průměr v českém průmyslu a dále se snižuje! Pokud jde rentabilitu vlastního kapitálu (ROE) jsou investoři s pobídkami sice úspěšnější než republikový průměr, ale zatímco české firmy se velmi rychle zlepšují, investoři s pobídkami stále klesají stejně jako v případě ukazatele ROA.
Každý stát se snaží přilákat maximální množství investic ze zahraničí a stimulovat k investiční činnosti i domácí subjekty, ovšem investiční pobídky nejsou správná cesta. Dnes, kdy tento nástroj používá naprostá většina vyspělých zemí, je jediný důsledek této politiky přetahování investic mezi státy. To nejlepší, co může stát pro podporu investic udělat, je zavést přehledný daňový systém, odstranit zbytečné státní regulace a vytvořit k práci motivující sociální politiku.
