Jak fungují automatizované zápisy

1. 5. 1999 | | Nezařazené

Před začátkem každého semestru čeká na většinu studentů malá stresová situace. Snad každý si říká: „Zapíší se mi v automatizovaném zápisu všechny kurzy, které jsem si zaregistroval?“. Zvláště ti studenti, kterým se nepodaří si nějaké kurzy zapsat, pak trpí pocitem, že je k nim proces automatizovaných zápisů nespravedlivý. V následujícím článku se pokusím vysvětlit, jak přesně automatizované zápisy fungují a kdo má při zápisu kurzu přednost.

Před začátkem každého semestru čeká na většinu studentů malá stresová situace. Snad každý si říká: „Zapíší se mi v automatizovaném zápisu všechny kurzy, které jsem si zaregistroval?“. Zvláště ti studenti, kterým se nepodaří si nějaké kurzy zapsat, pak trpí pocitem, že je k nim proces automatizovaných zápisů nespravedlivý. V následujícím článku se pokusím vysvětlit, jak přesně automatizované zápisy fungují a kdo má při zápisu kurzu přednost.

Pokud si kurz zaregistrujete, může vám být zapsán při jednom ze tří kol automatizovaného zápisu. V prvním kole jsou přitom zapisovány především celoškolsky nebo oborově povinné kurzy (předměty třídy I). V druhém kole se automaticky zapisují zejména kurzy oborově volitelné (předměty třídy II). Ve třetím kole pak celoškolsky volitelné kurzy (předměty třídy III). Problém je v tom, že pro různé studijní obory spadají stejné kurzy do různých tříd. Pokud si například zaregistrujete kurz, který je pro vás volitelný a pro někoho jiného povinný, je váš požadavek uspokojen až po všech studentech, kteří mají daný předmět povinně, tj. odpovídající kurz pro ně patří do nižší třídy.

Pokud je v jednom kole automatizovaných zápisů na kurz více požadavků, než umožňuje jeho kapacita, jsou studenti, kterým bude kurz zapsán, vybráni podle jednoduchého klíče. Přednost mají ti, kteří získali větší počet kreditů. Aby nebyli znevýhodněni studenti dobíhajícího inženýrského studia, je jim přidáno 60 fiktivních kreditů. V případě, že se počty získaných kreditů shodují, má přednost student s menším počtem ztracených kreditů. Pokud se u několika studentů shodují i počty ztracených kreditů, je proveden náhodný výběr.

Všechny problémy by samozřejmě vyřešilo, kdyby kapacity kurzů byly takové, aby uspokojily všechny požadavky. To však z mnoha důvodů není možné. Po registracích obdrží katedry informaci o tom, u kterých předmětů nestačila kapacita kurzů pro pokrytí poptávky. Katedra pak může otevřít další kurzy, které si je možno ručně zapsat při zápisu. U volitelných předmětů nebývá otevření dalších kurzů časté, ale u povinných předmětů je většinou požadavkům studentů vyhověno. Pokud se vám nějaký předmět nepodaří zapsat ani opakovaně v několika semestrech za sebou, je na vás, abyste vyvinuli tlak na příslušnou katedru a fakultu a ta zvýšila kapacitu kurzů nebo jejich počet. Pokud se vám do toho nechce, můžete se obrátit na své zástupce v Akademickém senátu. Rozhodně však nic nezískáte tím, že budete nečinně čekat a nadávat na registrační program – ten za nic nemůže.

Studentům by registrace usnadnilo, kdyby jim program na registrace pomohl odhadnout, zda mají šanci dostat se do kurzu, který si zapisují. Kromě volné kapacity kurzu by mohl program studentovi vypisovat i informaci o tom, kolik studentů má v daném okamžiku při zápisu tohoto kurzu před ním přednost (mají ho zapsán v nižší třídě nebo mají více získaných kreditů). Studenti by si pak mohli lépe rozvrhnout registrované předměty tak, aby jich maximum bylo zapsáno při automatizovaném zápisu. Studenti by si zároveň mohli zaregistrovat více těch kurzů, u kterých by měli mizivou šanci na zápis, a doufat, že alespoň na některý z nich se dostanou.

Výše zmíněný návrh na úpravu registračního programu jsem konzultoval s panem Nenadálem z Výpočetního centra, který má vývoj programu na starosti. Podle jeho slov o něčem podobném již sami uvažovali, ale narazili na limity současně používaných technologií. Výrazného zlepšení registračního programu se tedy nedočkáme do té doby, než budou na všech počítačích ve škole Windows NT. Potom by mohl být registrační program zcela přeprogramován v nějakém modernějším softwarovém prostředí, které by odstranilo současné technické limity. Toho se bohužel dočkáme nejdříve za několik let.

Mohlo by tě zajímat: