Kauza Holman není černobílý případ a ani jedna strana nemá patent na pravdu. Argumenty obou hlavních aktérů jsou velmi zajímavé a je dobře, že jsme měli možnost si je vyslechnout. Nyní je ale nejvyšší čas diskuzi ukončit a dohodnout se na řešení sporu. Sám se nikdy nevyřeší, naopak zcela jistě vypukne znovu a s mnohem větší intenzitou a se závažnějšími důsledky pro celou školu.
Kauza Holman není černobílý případ a ani jedna strana nemá patent na pravdu. Argumenty obou hlavních aktérů jsou velmi zajímavé a je dobře, že jsme měli možnost si je vyslechnout. Nyní je ale nejvyšší čas diskuzi ukončit a dohodnout se na řešení sporu. Sám se nikdy nevyřeší, naopak zcela jistě vypukne znovu a s mnohem větší intenzitou a se závažnějšími důsledky pro celou školu.
Tento spor není o pravomocích, ale o vůli zabývat se sporem a dovést ho k rozuzlení. Čím déle bude vedení dělat mrtvého brouka a bude se tvářit, že problém neexistuje a že se jedná pouze o spor pracovněprávní mezi děkanem a jeho podřízeným, tím hůře. Kauza Holman se od samého počátku týká celé školy a rektorka má v tomto případě povinnost zasáhnout. Tím spíše, že s odstupem času nabírá kauza na mediální publicitě. Po mnoha článcích na stránkách Respektu, Týdne a Profitu uveřejnili rozhovor s profesorem Holmanem s několika odkazy na diskuzi na Ilistu i Lidové noviny.
Mnozí vyučující vyčítají profesorovi Holmanovi, že se věc rozhodl řešit pomocí žaloby na školu. Holman se obrátil na soud, protože to byla jediná možnost, jak zařídit, aby celá kauza neskončila odstrčená a nezapadla v zapomnění v koutě. Soudní proces zcela jistě bude zdlouhavý. Celostátní média si mezitím najdou jiné téma, ale je zde stále velmi početná skupina, která bude značně netrpělivě čekat na rozhodnutí. Mnohým studentům byla ihned na počátku studia sebrána i poslední špetka iluzí, které o této škole měli. Spor pro ně má velmi osobní náboj. A nejen prváci jsou rozhořčeni a stále marně čekají na rozumné vysvětlení, proč byl pan profesor odvolán z výuky. Argumentace, že neučil podle standardů dává smysl jen do té doby, než zjistíme, že v akreditaci k předmětu Mikroekonomie I nebylo o závaznosti standardů ani písmenko. A soudní spor? Ten už škola dávno prohrála. I kdyby vydal Obvodní soud pro Prahu 3 příznivý rozsudek pro školu, pošramocenou reputaci si VŠE bude napravovat ještě mnoho měsíců.
Druhou velmi zajímavou stránkou sporu je výměna názorů ohledně formy výuky Makroekonomie II. A tak se objevuje velké množství nezodpovězených otázek. Proč mnoho studentů, včetně mne, nevidí za mechanickým posunováním křivek a memorováním předpokladů žádný smysl? Jak je možné, že velké množství studentů napíše zápočtovou písemku až na druhý či třetí pokus? Proč se na kurz docenta Janíčka přihlásilo při registraci přes tisíc studentů? A proč byl o ostatní kurzy mizivý zájem? Proč dostal docent Janíčko pro výuku nejmenší místnost a pan děkan přednáší dva kurzy Makroekonomie II, když se k němu hlásí velmi málo zájemců? Proč museli někteří studenti čekat přes šest hodin před Novou aulou na zápočtový test? Není cosi shnilého v organizaci výuky Makroekonomie II? A není cosi shnilého v samotné výuce Makroekonomie II?
