Na jasnou otázku jasná odpověď

17. 5. 2005 | | Názory, Zprávy ze školy

Stavba Rajské budovy spěje do finále. V červenci by mělo být hotovo.
Proto je vcelku logické, chce-li Studentský list, dříve než se všichni rozjedou na prázdniny, informovat o hladkém průběhu stavby. E-mailová žádost o odpověď na otázky týkající se dokončení stavby zůstává dlouho bez odezvy. Po několika dnech přichází velmi stručná zpráva: „Investiční oddělení nemá potřebu nikomu nic sdělovat.“

Stavba Rajské budovy spěje do finále. V červenci by mělo být hotovo. Investoři a dodavatelé si připijí a studenti se budou těšit na nové prostory.

Proto je vcelku logické, chce-li Studentský list, dříve než se všichni rozjedou na prázdniny, informovat o hladkém průběhu stavby. Pro zprávu připadají v úvahu různé zdroje odpovědné za projekt – kvestor, investiční oddělení VŠE a zástupci dodavatelů. Snad nejvhodnější se zdá právě investiční oddělení. E-mailová žádost o odpověď na otázky týkající se dokončení stavby zůstává dlouho bez odezvy. Po několika dnech přichází velmi stručná zpráva: „Investiční oddělení nemá potřebu nikomu nic sdělovat.“ Beru tedy diktafon do ruky a mířím na oddělení osobně.

V kanceláři sedí ing. Iveta Zikmundová, zástupce vedoucí, a po mém úvodním představení okamžitě vystřelí: „To jste vy, co psal ten mail? Já vám k tomu nechci a nemám co říct.“ Přirozeně mě zajímá, proč nemůže? Nechce se snad škola pochlubit svou úspěšnou prací na projektu Rajské budovy? „Nevím, proč bych vám k tomu měla cokoli říkat. Já nemusím nic.“ Jsem zaskočen a nenapadá mě, jak reagovat. S překvapeným výrazem čekám, kdo rozsekne tuto trapnou chvíli. A dočkám se.

Ze sousední kanceláře vyráží zachránit situaci šéfka oddělení ing. Milena Petrasová. Nepochopitelně, tak nějak politicky, mi vysvětluje, jak se situace má. „Nechtěla bych se k tomu nijak vyjadřovat, je to komplikované a teď by nebylo vhodné to rozmazávat v novinách. Počkejte, až se vše uklidní, odložte článek na další měsíc, pak si o tom můžeme popovídat.“ Rozčarován nad tím, co je na stavbě nové budovy tak komplikované, že se o tom nemůže mluvit, ale s ochotou článek odložit opouštím chodby rektorátu. Tak tedy za měsíc.

Zprávu o Rajské budově s přispěním mnohem vstřícnějších dodavatelů stavby přece jen dávám pro dubnové číslo dohromady. Byla by ale škoda nezjistit, co je na tom všem tak tajemné, zvlášť, když zástupce firmy, která je součástí konsorcia pro stavbu budovy, vidí určité problémy a vnímá jakési hry.

Hry? Kdo si s kým hraje, a o co? Na setkání s ing. Petrasovou se asi na tyto tajemnosti ptát nebudu. Ale určitě mě budou zajímat tak prosté věci, jako o kolik se stavba prodraží a o jak dlouho se její dokončení protáhne. Vedoucí investičního oddělení mi však nedává sebemenší šanci. Jen, co mě vidí a slyší cosi o Studentském listu, už to není ta paní, co mi posledně tak krásně vysvětlila, ať přijdu, až se vše uklidní. „Nemám vám k tomu co říct. A věci ohledně peněz vůbec nepatří do novin. Přijďte, až bude všechno hotové. Pak bude o čem povídat.“

Šach mat. Ale oslavný článek, ve kterém se všichni plácají po zádech, si určitě nenechám ujít. Teď mi nezbývá nic jiného, než napsat místo zprávy o nové stavbě pro studenty i zaměstnance VŠE komentář o komunikaci a tajnostech kolem ní. Je tak těžké vyslechnout si otázku a pravdivě odpovědět? Nebo snad student není pro školu partnerem a nesmí vědět, co se to kolem něj děje?

Mohlo by tě zajímat: