Osud, štěstí a můj zlozvyk být účastníkem všeho, co jen lze, mě přivedly k účasti v programu Erasmus. Kam že jsem to vyrazil? Do země pravidel, ekonomických divů a přírodních krás, jinými slovy do Švédska.
Osud, štěstí a můj zlozvyk být účastníkem všeho, co jen lze, mě přivedly k účasti v programu Erasmus. Kam že jsem to vyrazil? Do země pravidel, ekonomických divů a přírodních krás, jinými slovy do Švédska.
Nejprve lehké vyvrácení některých mýtů. Česká republika i Švédsko jsou sice v Schengenském prostoru, ale naprosto nic to neříká celním kontrolám. Švédská policie si občas na hranících království vyhmátne nějaký ten český autobus a důkladně podrobí kontrole vše, co hodlá vstoupit na půdu jejich milované země. Já jsem byl naneštěstí přítomen jedné takové razii. V tu chvíli jsem si v hlavě připravil velmi pěkný dopis panu ministru Langerovi o „zelené do Evropy“. Později jsme zjistili, že se Švédi takto brání návalu přistěhovalců z východu (tedy zemí více na východ než ta naše), kteří používají autobusy z Čech a Slovenska jako vhodný dopravní prostředek do bohaté Skandinávie.
Samostatnost vždy a při všem
Nyní už vzhůru do království ledu, sněhu a blond slečen. Studovat jsem odjel do města Jönköping na takzvaný JIBS (Jönköping International Business School). Město leží na břehu jezera Vättern a žije v něm malinko přes sto tisíc obyvatel. Počet obyvatel působí sice impozantně, ale v realitě je hustota zalidnění v tomto městečku osmdesát obyvatel na kilometr čtvereční. „Ruch velkoměsta“ tu opravdu člověk příliš nepocítí.
Ve školním procesu jsem zatím strávil pouze čtyři týdny, ale určité poznatky přeci jen mám. Do školy se tu chodí zásadně nepravidelně. Rozvrh pro každý týden je naprosto unikátní. Semestr je tu rozdělen na dvě poloviny a v každé může mít student maximálně dva předměty plus švédský jazyk. Navíc do školy se chodí třikrát až čtyřikrát týdně. Takže pohoda? Inu, ne tak docela. Samozřejmě velmi záleží na zapsaných předmětech. Kupříkladu, můj první předmět vypadá zatím nepříliš složitě a studijních povinností není příliš. Druhý předmět Sweden in the Global Economy není naštěstí noční můrou, ale potřeba nastudovat na každou hodinu mnoho desítek stran textu spolehlivě zahání každou možnou dlouhou chvíli. Výuka zde je zkrátka hodně o samostudiu. Zde jsou doporučené studijní materiály, tohle jsou naše přednášky, takhle bude vypadat zkouška. Ty dělej, jak umíš, studuj, jak uznáš za vhodné, nejsi přece malý chlapec.
Jíst do polosyta, pít naplno
Za první měsíc se samozřejmě dostavily i některé kulturní šoky. Kupříkladu švédský chléb je barvou, tvarem a druhem těsta k nerozeznání od našeho. Dovedete si jistě představit nadšení českého člověka, který konečně našel zem, ve které umějí péct chléb na správný způsob. Jenže chyba lávky. V této zemi platilo, že pokud se člověk má dobře, musí si osladit život, a proto jakmile bylo dobře, přisladil se i chléb. Nu, jak tato zem bohatla a bohatla, začal se sladit chleba všechen.
Další pozoruhodností je státní monopol na prodej alkoholu, který existuje už někdy od poloviny devatenáctého století. Dnešní cíl je prodávat alkohol bez jakéhokoli zaměření na soukromý zisk, tvrdí oficiální materiály. V obyčejných obchodech tu lze zakoupit pouze nízkostupňové pivo. Destilát s vyšším obsahem alkoholu se dá zakoupit pouze v restauracích a v prodejnách Systembolaget, tedy od státu. Moje empirické pozorování tohoto systému říká, že Švédi sice nepijí tak často jako občané našeho státu, ale když pijí, tak velmi důkladně. Pokračování příště.
