Viděl jsem hodně dobrých filmů, a tím se mi posunula laťka snesitelnosti dost vysoko

16. 5. 2014 | Tereza Mynářová |

Pokračování rozhovoru s vyučujícím Ladislavem Tajovským. Jak se
dostal k nápadu vysvětlovat ekonomickou historii pomocí filmů a jak
vzpomíná na dobu svých studií na VŠE?

První část rozhovoru, ve kterém vysvětluje, proč se začal zajímat
o Ameriku nebo proč nevolí do Evropského parlamentu, najdete v tištěném
vydání iListu, které je stále v prodeji. Pokračování, kde vypráví
o svých výpravách, na které jezdí i se studenty VŠE, najdete ZDE.

Jak vzpomínáte na váš vysokoškolský život?

Asi bych to neměl říkat, ale do školy jsem moc nechodil a čas jsem
trávil v kině, knížkami a nějakým sportem, kromě toho jsem chodil do
práce, respektive na brigády.

V nějakém z vašich článků jsme našli, že jste abstinent.
Kdy jste se pro to rozhodl?

To takto nelze říct, protože jsem vždycky byl absolutní abstinent.
Rodiče si sice asi víno někdy dají, ale u nás v lednici nikdy nebylo
pivo, leda na Vánoce, a to tam ještě půlka flašky zůstala. Takže u nás
doma se nepilo, přestože pocházím z hospodské rodiny, moje maminka je
dcera hostinského. Nepamatuji si, že by mi někdo zakazoval alkohol, ale asi
jsem vychovaný tak, že nejhorší je být chlapem, který prochlastá rodině
výplatu. Stejně tak jsem nikdy neměl problém s tím stanovit si nějaký
pravidla, podle kterých jedu.

Co si dáváte třeba večer s přáteli?

Piju všechno kromě alkoholu a mlíka, mám strašně rád čaje.

Každý by měl dělat to, co mu jde nejlíp

Co vás vedlo k názoru, že žena by se měla věnovat výchově
dětí a do dalších činností se „neplést“?

To je přece teorie komparativních výhod, že každý by měl dělat to, co
mu jde nejlíp. A já si teda opravdu myslím, že nejdůležitější věc,
kterou vůbec člověk může dělat, je dobře vychovat svoje děti. Určitě
bych si nevzal za manželku ženu, která by viděla v životě
důležitější věc než vychovávat naše společný děti, o tom jsem
skálopevně přesvědčen, je to asi věc, která je daná výchovou –
protože v prostředí, kde jsem vyrůstal, byla starost o děti jasnou
prioritou a v té hrály prim ženy, maminky.

Říkal jste také, že s ženou se hůře cestuje. Z jakého
důvodu?

Já si dodnes pamatuju, když jsme byli poprvé na horách v Alpách před
čtyřmi lety jenom samí chlapi. Jasně, s námi jezdí prima holky, který na
toto jsou, baví je to. Tam jsme si ale uvědomili, když tam nebyly, že se
nemusí řešit některý věci, který nám přijdou jako automatický a
který, když tam jsou dámy, tak se řešit musej.

Jaké například?

Záležitosti spojené s hygienou, ale muži mají třeba také jiný smysl
pro humor. Byli třeba přátelé, kteří mají spokojený manželství, ale
kteří říkali: „No, kdyby tady byla žena, tohleto bych vůbec nemoh
říct.“ Není to ovšem nic, z čeho by cokoliv vyplývalo.

Platila by podle vás podobná věc i pro ženy – že by jim ve
skupině bez mužů bylo lépe?

To si myslím, že ne. Holky, co se mnou jezdí, samy říkají, že je
potřeba chlap. S kterým se sice občas nedá vydržet, ale je lepší, když
to povede.

Na monitoru jsem ještě žádný film neviděl

Jak vás napadlo učit ekonomii a historii na filmech a
knížkách?

Bohužel to nenapadlo mě, ale jednu moji studentku. Ta jela do Ameriky,
někde do Colorada, a tam zrovna měli takový kurz. Poslala mi sylabus a já si
říkal: „To je úplně skvělý.“ To bylo někdy pozdě večer, já jsem
hned napsal svému šéfovi katedry a proděkanovi, že mám podobný nápad, a
druhý den byl ten kurz hotovej, pak už se to jen schválilo.

Změnil se podle vás nějak zájem studentů o kulturu a
mimoškolní kulturní aktivity?

Bohužel jo. Já tady provozuju filmový klub, kde pouštím už asi devět
let zadarmo filmy, a tam chodí čím dál tím míň lidí. Beru to, vím, že
je to taková sporná věc – dopředu se neví, co bude za film, je to
tajné, prostě taková hra, ale dřív chodilo podstatně víc lidí než teď.
Dneska není problém sehnat si jakýkoliv film, většině studentů nevadí
koukat na film na monitoru, což já nesnáším, žádný film jsem tak snad
nikdy neviděl. To je jediné, co jsem schopen kvantifikovat.

Zaujal vás nějaký z filmů, které se v posledních dvou letech
objevily v kině?

Do kina už moc nechodím, protože jsem už viděl hodně dobrých filmů, a
tím se mi posunula laťka snesitelnosti dost vysoko. V dubnu jsem to porušil
a byl na filmu „Ona“. Nemá to být úplně blbý, ale bylo to strašný,
myslel jsem si, že po čtvrt hodině odejdu. A to je asi jeden z těch
lepších, co běží v kině. Co se líbilo vám z posledních dvou let?

My jsme byli nedávno na filmu „V nitru Llewyna
Davise“.

To se mi zrovna líbilo a na konci jsem se strašně smál, protože tam byl
Bob Dylan. To můžu jen doporučit.

ČTĚTE TAKÉ: