Horká letní noc v aprílové Praze. Svobodná Kuba, pivo i víno tečou proudem spolu s potem z čela tanečníků. Nohy se proplétají, volány krátkých sukní se roztáčejí, saka končí na židlích. Národní dům na Smíchově v úterý 26. dubna zaplnili milovníci latinskoamerických rytmů, druhý ročník La Fiesty může začít.
Horká letní noc v aprílové Praze. Svobodná Kuba, pivo i víno tečou proudem spolu s potem z čela tanečníků. „Dopředu, doprava, dozadu, doleva,“ povolává z jeviště na taneční parket moderátor večera. Návštěvníci se tak poslušně snaží naučit alespoň základní krok salsy. Nohy se proplétají, volány krátkých sukní se roztáčejí, saka končí na židlích. Národní dům na Smíchově v úterý 26. dubna zaplnili milovníci latinskoamerických rytmů, druhý ročník La Fiesty může začít.
V hlavním sále, kde hraje směsice různých rytmů, od salsy, přes mambo až po cha-chu, se střídají s tančícím davem profesionální vystoupení škol z růstných koutů Jižní Ameriky. Sličné a spoře oděné tanečnice vtahují do víru tance také okolostojící pány, kteří rozhodně neprotestují. A pak opět k té své partnerce, která už netrpělivě čeká na to, jak ji provedou po parketu v rytmu rumby.
Po pár minutách žhavých tanců je na parketě nedýchatelno, přesto nadšení nepolevuje. Každý se snaží předvést to, co si pamatuje z tanečních. Případně alespoň napodobuje figury z Hříšného tance, aby to vypadalo, že ne všechny taneční hodiny proseděl v přilehlém restauračním zařízení. Někteří vypadají, že se snad narodili přímo v Brazílii a každý rok jezdí trénovat na karneval v Riu. Ale na to se nehledí, všichni se přece přišli bavit.
Vydanou energii je zase třeba načerpat. Barů je dost. Je libo víno či raději nějaký ten koktejl? Limetky, třtinový cukr či exotické ovoce, to vše končí ve sklenicích a následně v žaludku. Samozřejmě dobře protřepané se směsicí alkoholu. Vše je ale potřeba také zajíst. Venezuelské speciality s chlebem či bez mizí z hrnců a padají do vyhladovělých tanečníků.
A jde se na další kolečko. Páry korzují po ochozech Národního domu. Tancechtiví přebíhají mezi třemi sály. Jeden je pro milovníky erotického tanga, přízemí je vyhrazeno energické salse a směs všeho nabízí velký sál nahoře.
Suvenýrem z protančeného večera nemusí být jen nateklé nohy. Ochozy jsou totiž plné krámků se stříbrnými šperky, indiánskými náramky, píšťalami či hudbou. Tu ostatně propaguje malá hudební skupina v rohu. Dlouhé havraní vlasy, dlouhé náušnice, nákrčníky z mušlí či napodobenin kostí a hlavně barevná ponča a uklidňující melodie jako z deštného pralesa.
Čím pozdnější hodina, tím odvážnější kreace, otočky jsou stále rychlejší a najednou se zdá, že nikdo vlastně nemá klouby, jak se v bocích vlní, většinou i do rytmu. Organizátoři si mohou gratulovat, zábava je v plném proudu, na barech se oproti loňsku netvoří příšerně dlouhé fronty a přestože se prodalo prý více lístků, nikde není našlapáno tak, že by se nedalo hnout.
Kolem půl druhé se začínají sály vyprazdňovat, ale tančí se až do tří do rána. Někteří se vydávají ještě na noční tah Prahou, jiní míří rychle do postele, aby druhý den přišli včas do práce či školy. Vesměs se ale všichni shodují: „Příští rok zas!“ Navíc kolegyně z práce mi dluží tanec… takže Ireno, uvidíme se.
