Přednášející Ekonomie I na Národohospodářské fakultě, druhého
nejtěžšího předmětu na VŠE, docent Zděnek Chytil, vypráví o tom, co
dělá studentům v předmětu největší potíže. Navrhuje také změny,
které by měly studentům pomoct. Dále prozrazuje, co je pravdy na tom, že
první termíny bývají ty nejlehčí.
Čím si vysvětlujete nízkou úspěšnost vašeho předmětu
Ekonomie I?
Osobně si myslím, že Ekonomie I je předmět, který – když jej
srovnám s jinými školami – je něco jako anatomie na medicíně.
Neuspěje padesát procent i víc, podle toho zda počítáme ve statistice
i studenty, kteří si kurz omluvili. A je to proto, že bez zvládnutí
ekonomie, podobně jako u anatomie na medicíně, se student nepohne dál.
Když neporozumí ekonomii, neporozumí dalším ekonomickým předmětům.
Osobně si myslím, že příčina neúspěšnosti spočívá v podcenění
přípravy. Studenti mají pocit z některých ostatních předmětů, že to
bude vyprávění, a nevědní disciplína, která je v podstatě přísně
logická a kde budu muset vysvětlit určité aplikace. Právě aplikace
studentům dělají největší problém. Těmito skutečnostmi si vysvětluji
i nižší úspěšnost. Ať učím předmět Ekonomie I já nebo kolega
Mirvald, úspěšnost je stále stejná. Musím uvést jeden příklad.
Jaký přesně?
Jeden můj student, který vystudoval bakaláře na Národohospodářské
fakultě s červeným diplomem a následně absolvoval magisterské studium na
London School of Economics, mi po návratu z Londýna sdělil, že Ekonomie
I byl jeho nejobtížnější předmět za celé jeho studium. Jako důvody
uváděl, celkem snadnější předměty v prvním semestru, které nenutí
studenta k logickému uvažovaní, zcela jiný přístup ke studiu ekonomie,
kdy na základě znalostí je nucen student řešit aplikace, absentující
systematická a průběžná příprava, na níž si studenti během prvního
semestru nezvykli. Z tohoto důvodu se domnívám, že by studenti měli
začínat s ekonomií již v prvním semestru prvního ročníku.
Ekonomie se opět rozdělí
V čem je předmět Ekonomie na Národohospodářské fakultě jiný
od ostatních základních ekonomických předmětů na ostatních
fakultách?
Není jiný, je stejný. Ta úspěšnost je i na katedře mikroekonomie
opravdu velmi podobná. Není to v lidech, je to v tom, že studenti
podceňují průběžnou přípravu.
Myslíte si, že je nízká úspěšnost problém?
Myslím si, že to obecně není problém. Je to ale problém pro ty
studenty, kteří nevěnují kurzu adekvátní úsilí. Vyučuji tento kurz
také na Fakultě financí a účetnictví a tam učíme ekonomii hned
v prvním semestru prvního ročníku. Studentům většinou ihned
vysvětlíme, jak důležitá průběžná příprava je. Po průběžném
testu totiž zjistí, jak na tom jsou, a pak buď zapnou, nebo to vzdávají.
Když spočítám hodinovou zátěž, která odpovídá akreditaci, a seznamuji
s ní studenty, opakující studenti se většinou smějí, což dokazuje
právě ono podcenění přípravy. Například kurz 5EN101 má dle akreditace
studijní zátěž tři kredity určenou na průběžnou přípravu. To při
třináctích týdnech výuky představuje přípravu šest hodin týdně. Dále
jsou dva kredity určeny na přípravu na průběžný a závěrečný test,
což představuje dalších padesát dva hodin přípravy. Obdobně je to
u kurzu 5EN100, kde by měli průběžné přípravě věnovat minimálně
čtyři hodiny týdně.
Děláte něco proto, aby kurz pro studenty až takový
problém nebyl?
Ještě před šesti lety se učila mikroekonomie a makroekonomie
v oddělených kurzech s dvěma hodinami přednášek a dvěma hodinami
cvičení. Abychom usnadnili zvládnutí těchto předmětů, začala se
vyučovat ekonomická propedeutika, která měla studenty připravit ke studiu
tehdy oddělených předmětů – základního mikra a makra. Tak, jak je
nyní předmět Ekonomie I koncipován, je časově příliš náročný
(má čtyři hodiny přednášek a dvě hodiny cvičení – pozn.
autora). Studenti dle mého názoru mají problém v jednom semestru tak
velké množství látky absorbovat, samozřejmě pokud navíc ještě podcení
přípravu. Proto od příštího semestru rozhodlo vedení katedry ekonomie
opětovně rozdělit kurz ekonomie na kurzy dva, tedy na mikroekonomii a
makroekonomii, s dvěma hodinami přednášek a dvěma hodinami cvičení.
Kurzy by měly zatím probíhat ve druhém a třetím semestru.
Odpadají spory o objektivitu
Co počítačové testy na KEKE? Co vás k tomu vede, a co si od
toho slibujete?
Vede nás k tomu rozhodnutí vedení fakulty a vedoucího katedry profesora
Holmana. Jeho k tomu pak vede to, že by chtěl odstranit neobjektivitu při
hodnocení. V esejovitých testech takový případ může nastat. Je to
v podstatě snaha o objektivitu a systém, který se běžně používá na
anglosaských univerzitách, kde testování probíhá většinou
elektronickými testy.
Stalo se, že se hodnotilo neobjektivně?
Neřekl jsem, že se hodnotilo neobjektivně, řekl jsem, že takový
případ může nastat, ale nikoliv, že se v konečné fázi opraveného testu
hodnotilo neobjektivně. Jak víte, testy z Ekonomie I se opravovaly
dvoukolově. Nejprve je předopravil asistent a poté je ještě opravoval a
korigoval hodnocení přednášející, důvodem byla právě snaha
o objektivitu hodnocení. Stalo se mi například, že jsem zjistil diference
mezi objektivní opravou u závěrečného testu i plus minus osm až deset
bodů. Někdo je náročnější, jiný méně. Mou snahou tedy bylo, aby test
byl opravdu opraven objektivně, nehledě na to, že musím studentovi při
nahlédnutí do testu vysvětlit, nejen jakých chyb se dopustil, ale také
zdůvodnit hodnocení. Pokud samozřejmě v testu vidí mé úpravy,
například do minusu, může mít pocit, že jsem příliš náročný. Musím
však říci, že se mi téměř nestalo, že by po mém vysvětlení chyb,
i případně upraveného hodnocení student své hodnocení nadále
zpochybňoval. Úpravy jsem však v mnoha případech prováděl také směrem
nahoru. Pokud byl student přesvědčen o své pravdě a nechtěl akceptovat
hodnocení, bylo mu nabídnuto, že může požádat o provedení kontroly
vedoucím katedry profesorem Holmanem. Pokud si dobře vzpomínám, stalo se mi
to za posledních 15 let pouze v jenom případě, přičemž oprava
dotyčného testu byla potvrzena jako korektní. Tyto spory samozřejmě
u elektronických testů odpadají, což je jejich velká výhoda.
Jak se elektronickým testům zatím daří?
Průběžné elektronické testy běží vlastně již druhým rokem a
závěrečné budou v tomto semestru poprvé. Obsahově se lišit od těch
esejovitych příliš nebudou. Nemám z toho pocit, že by byly lehčí nebo
těžší. Máme vyhodnoceny výsledky z průběžného testu za tři semestry
a výsledky jsou prakticky srovnatelné s výsledky původních
průběžných testů.
A jak se liší výsledky v jednotlivých variantách či
termínech?
Na prvním termínu závěrečného testu jsou výsledky vždy nejlepší.
Důvodem není skladba testu. To je studentská fáma co koluje. Důvodem, je
že na první termíny jdou studenti, kteří jsou nejlíp připravení.
Nejhorší výsledek je zase naopak vždy z posledního termínu, kde zároveň
jde navíc nejvíce studentů. Jdou tam totiž všichni, kdo si předchozí
termíny omluvili. Oprávněně se domnívám, že v mnoha případech
z důvodu, že se nestihli adekvátně připravit. Není problém si sehnat
omluvenku od lékaře, ale jejich opodstatněnost pochopitelně nezkoumám.
Zajímavé je, že i výsledky testu 4+ jsou taky velmi špatné.
Nebojíte se, že si studenti otázky navzájem vyzradí? Přece jen
to riziko je zde vyšší jako při papírové formě.
I když si studenti otázky vyzradí, není to problém, protože otázky
jsou koncipovány tak, že musí student problému rozumět. Nestačí se je
naučit jen nazpaměť, ale musí je i pochopit, aby odpověděli správně.
Navíc otázky jsou variantní, takže jsou tam změny. Základní zadání
může být stejné, ale požadována jiná aplikace. Takto jsou otázky
koncipovány. Otázek je tolik, že pokrývají celou ekonomii. Takže když se
je naučí, aby odpověděli správně, budou ekonomii znát a tudíž
i rozumět, s čímž nemáme problém. Test každého studenta se generuje
automaticky z bloků, které pokrývají celou látku, přičemž jsou zde
otázky různé obtížnosti za 1, 2 a 3 body, jejichž počet je v každém
testu stejný.
Máte nějaké doporučení pro studenty?
Jsem názoru, že vše tkví opravdu v průběžné přípravě. Ať
studenti nepodlehnou tomu, jak se na kolejích říká „já jsem to
prolistoval, šel jsem na to a udělal jsem to – bez problémů a za
jedna.“ Takové pohádky někteří studenti prezentovali i v době mého
studia a děje se tak i v současnosti. Bohužel ekonomie, na rozdíl od
předmětu jako například dějiny, kde si lze obsah fotograficky zapamatovat,
je předmětem svým charakterem zcela jiným. Tady musí student nejen znát,
ale být schopen porozumět a umět problémy aplikovat. A to je obtížné.
Jeden doktorand mi před časem sdělil, „představte si, že já jsem
pochopil některé souvislosti, až když jsem začal ekonomii učit.“
ČTĚTE TAKÉ:
